VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Někdy se úplně zarazím, žasne sedmnáctiletá rychlobruslařka

Vrchlabí - Vrchlabská olympionička Karolína Erbanová si dva týdny užívala tepla rodinného krbu.

1.1.2010
SDÍLEJ:

Karolína ErbanováFoto: www.martinasablikova.cz

O jejím pohádkovém příběhu jste už určitě slyšeli. O tom, jak se vrchlabská hokejistka za čtyři roky proměnila v českou olympioničku, která za necelé dva měsíce bude dobývat rychlobruslařský ovál ve Vancouveru. V sedmnácti letech! KAROLÍNA ERBANOVÁ. Jedna z největších sportovních komet letošní sezony se po sérii závodů ve Světovém poháru vrátila na pár dní domů do Krkonoš. „Pryč jsme byli skoro tři měsíce. Přijeli jsme na Vánoce, bohužel silvestra už nestihneme,“ posteskla si dívka, která si již na druhý svátek vánoční opět balila kufry a s Novis teamem vyrazila na tréninkový kemp směr italské Collalbo. Předtím však ještě poskytla rozhovor Deníku.

Karolíno, asi jste se těšila na návrat do Vrchlabíí?
Těšila jsem se moc. Strašně dlouho jsem neviděla svoji rodinu. Ale jak jsem tady dlouho nebyla, všechno to na mě spadlo. Snažila jsem si to však užít. Viděla jsem i svoje nejlepší kamarádky, takže jsem byla spokojená.

Jakého přivítání jste se dočkala?
Mamka navařila všechny moje oblíbený chody, napekla. (směje se) Strašně jsem byla ráda, že vidím malou ssestru. Jsou jí dva roky a roste tak, že se každý den mění. To, že mě poznala mě potěšilo nejvíc.

Do školy jste sezašla podívat?
Na tu mi bohužel nezbyl čas, ale plánovala jsem to. I když bych asi lhala, že mi nezbyl žádný čas. Každý den jsem však měla nabitý a musela jsem myslet i trochu na regeneraci těla, protože to teď dostalo celkem zápřah. Nějaké masáže, fyzioterapeut a tak… Musela jsem to všechno poběhat, abych zase odjížděla odpočinutá.

Dva dny před Štědrým dnem jste se přímo zúčastnila vyhlášení ankety Sportovec roku. Jak se to stalo, že korunu pro Martinu Sáblíkovou na jeviště přinesete zrovna vy?
Trenér dostal takový nápad, že by to bylo pěkné, a navrhl to režii Sportovce roku, která to pojala jako dobrý nápad a zařadila mě do scénáře. Také mně to připadalo jako dobrý nápad z důvodu, že jsem mohla Martině ukázat, jak si jí vážím a vzdát jí holt.

Poprvé jste objevila takhle veřejně v České televizi. Nervózní?
Nervózní jsem byla hlavně kvůli koruně, kterou jsem předávala. Na jevišti ale bylo více lidí, takže jsem tam šla už celkem v pohodě.

Jak jste oslavili vítězství Martiny?
Přípitkem a nealkoholickým koktejlem.

A co trénink rychlobruslařky ve Vrchlabí. Jak vypadal?
Víte, když v zimě přijedeme ze zahraničí domů, tak je to spíš jen posilovna, to naše klouzací prkno a rotoped. Ještě můžeme skákat takové rychlobruslařské skoky, ale víc dělat prostě nejde. Moc bych byla ráda, kdybychom se v Čechách mohli jít sklouznout do haly, kde budeme doma. Ale bohužel…

Vzít si brusle a jít kroužit na vrchlabský zimák. To by pro vás nebylo náhradní řešení?
Také jsem tam jezdila, ale je to tam strašně malý. Spíš už je to pro short track. Samozřejmě, že by se to dalo, my už ale takhle vůbec netrénujeme.

A na zamrzlém rybník?
I ten trenér letos už odpískal. Je to kvůli nachlazení. Jestli se mu chceme vyhnout, venku už to moc nepřeháníme.

Nevadilo vám, že jste ve Vrchlabí trénovala bez svých kolegů?
Ani ne. Když se vrátíte po třech měsících, kdy spolu trénujete a vidíte se každý den, člověk si pak opravdu rád zatrénuje i sám. Určitě je to dobrá změna.

Zkusila byste čtenářům vysvětlit, jaký je rozdíl mezi „naším“ bruslením a „vaším“ bruslením…
Ono se to nezdá. Styl je podobný, svaly se zatěžují skoro podobně. Rozdíl je však strašně velký. Co se týká bruslí, tak největší je asi v kotníkách, které vám kanady drží a noha v nich má jakoby stabilitu. V těch rychlobruslařských si na to musíte zvykat a trvá to dost dlouho. Hlavní rozdíl při bruslení je samozřejmě v technice, kde my rychlobruslaři nasazujeme na venkovní hranu a snažíme se vyvést, co nejvíce správně, abychom ušetřili co nejvíce sil. Zatímco na hokejových to tak není.

Technika je v rychlobruslení obzvlášť důležitá, že?
Určitě. Je to největší kámen úrazu, nejvíce se na ni dívá. Při dlouhých, ale i krátkých tratích hraje strašnou roli. Ani já ji ještě nemám perfektně zvládnutou a ještě dlouho mít nebudu. Chce to ještě moc práce, hodiny tréninku na ledě a pilovat to, pilovat a pilovat.

Říkáte, že to ještě nemáte zvládnuté, ale podívejte se, jak velký posun jste zaznamenala…
Souhlasím, je to velký skok. Dostala jsem dobrou šanci a od začátku jsem za tím šla. I když jsem byla doma, fakt jsem se snažila plnit individuální tréninky do puntíku. Byly pro mě na prvním místě a tady to je teď jakoby moje odměna za to. Trenér mě před dvěma třemi roky začal brát hodně ven. Jezdila jsem na soustředění do Itálie, Německa, Holandska, což se na mně také podepsalo, protože stát na ledě je hrozně důležitý.

Tréninky jste zvládala?
Ze začátku jsem s nimi samozřejmě měla problémy, protože jich bylo moc. Na soustředění trénujeme čtyřikrát denně a to je přeci jen něco jiného než jít na jeden hokejový trénink po škole.

Petr Novák. Jaký je to vůbec trenér?
(zopakuje otázku a usměje se) Myslím, že je to chlap na svém místě, protože rychlobruslení zasvětil celý svůj život. Určitě spolu máme nějaké konflikty, ale to je normální, když se sejde víc lidí pohromadě. Každý nemá stejný názor. Bohužel, my nemáme doktora, fyzioterapeuta a další takové ty věci… takže, tady to on všechno zastává a všechno se snaží dělat na sto procent. Někdy se na něj trochu zlobíme, když při tréninku telefonuje a mluví se sponzory, ale musí to být…

A co čtenářům povíte o Martině Sáblíkové jako parťačce?
Mít v týmu takovou rychlobruslařskou osobnost, která už ve světě něco znamená, je pro nás všechny velký vzor a povzbuzení. Snažíme se jí to vracet, jak jen můžeme. Martina je pro mě určitě i psychická podpora, skamarádily jsme se hodně rychle.
Z jakého letošního výsledku máte největší radost?
Asi když jsem vyhrála béčko v Calgary v čase 1:55,80 a ten čas by se ve skupině A, což jsou ti nejlepší, zařadil na 11. místo. To je výsledek, kterého si asi nejvíc vážím. A pak ještě vylepšení českých rekordů na pět set metrů a kilometr.

Vzpomenete si na tu chvíli, kdy jste se dozvěděla, že pojedete na olympiádu?
No, můj trenér to tvrdil už před čtyřmi roky. (směje se) Bylo to takhle. Trenér říkal, že nejdůležitější závody pro nás budou v Salt Lake a v Calcary, kde je dráha na kolo (400 metrů), o sekundu rychlejší než v Evropě. Tam jsem to měla zajet tutově. Ale mně se limit na olympiádu podařilo pokořit už v Hamaru. Byla jsem z toho strašně překvapená, že jdu pod dvě minuty na patnáctku (1500 m – pozn.) už v Evropě. Udělalo mi to velkou radost a oddychla jsem si, protože jsem věděla, že se v Kanadě ještě můžu zlepšit.

Ale pokud vím, tak po závodě v Norsku jste stále neměla stoprocentní jistotu startu na olympiádě…

Neměla, protože zajet limit někdy nestačí. Když je strašně moc kvalitních výsledků, posunou vám hranici dolů. Třeba u chlapů byl na pětku limit 6:35, ale poslední čas, který se kvalifikoval na olympiádu je 6:27. S trenérem jsme však byli skoro přesvědčeni o tom, že by to stačit mělo. I když stejně jsme si museli počkat až na závody v Calgary a v Salt Lake, jak se tam situace vyvine.

Už jste si zvykla na oslovení olympionička Karolína Erbanová?
Ještě ani moc ne. Když budu brát ty poslední dva roky, všechno se to stalo strašně rychle. Někdy se úplně zarazím a začnu přemýšlet o tom, čím vším jsem prošla a kde všude už jsem byla. Jsem za to ráda.

Jaký konec, myslíte, můžete mít ve Vancouveru ta vaše pohádka?
To teď nedokážu říct, nechci to zakřiknout. Jedno ale vím jistě. Chtěla bych se zlepšovat a hlavně potvrzovat časy. Není zase tak těžké natrénovat nějakou výkonnost, jako si ji potom udržet.

Co vás ještě do olympiády čeká?
Teď odjíždíme na tréninkový kemp do Collalba. Odtud se přesuneme na mistrovství Evropy ve čtyřboji do Hamaru v Norsku. Potom se vracíme zase zpět do Collalba na nějakých šest deset dnů a pak domů. Ale to asi jen na tři dny. Vyzvedneme si věci na olympiádu, vyřídíme si nějaké záležitosti a měli bychom už odletět do Calgary, aby aklimatizace proběhla v pořádku a stihli ještě i něco natrénovat.

Poslední otázka. Co vás vůbec na rychlobruslení baví?
V televizi to možná někdy vypadá jako nudný sport. Ale když se na ledě dostávám do té rychlosti, je to pro mě takový adrenalin.
Připravujeme: Rozhovor s Vladimírem Martincem

Autor: Michal Bogáň

1.1.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Gastronomie - Gastronomie Pomocníci v kuchyni 13 000 Kč Pomocníci v kuchyni Pomocná síla v kuchyni. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Dělené směny, úvazek: . Mzda min. 13000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Místo výkonu práce Pardubice, Hledáme pomocnou sílu do školní kuchyně s nástupem od 3. 1. 2019. Podmínkou přijetí je čistý trestní rejstřík, dobrý zdravotní stav, pracovitost, pečlivost, schopnost pracovat v týmu. Zájemci mohou posílat životopisy do 12. 10. 2019 na adresu: rihovam@zsprodlouzenapce.cz., Vybraní uchazeči budou pozváni na osobní pohovor.. Pracoviště: Základní škola pardubice - polabiny , prodloužená 283, Prodloužená, č.p. 283, 530 09 Pardubice 9. Informace: Marcela Říhová, +420 731 967 658. Gastronomie - Gastronomie Číšník, servírka 7 500 Kč Číšníci a servírky Číšník/servírka - barman/ka. Požadované vzdělání: nižší střední odborné. Pružná pracovní doba, úvazek: . Mzda min. 7500 kč. Volných pracovních míst: 2. Poznámka: Místo výkonu práce Jezbořice. , Obsluha baru a restaurace. , Zaměstnanecké výhody: příspěvek na dopravu. , První kontakt telefonicky (každý den od 9:00 do 16:00) nebo osobně - dle domluvy.. Pracoviště: Hospoda na koupališti, 530 02 Pardubice 2. Informace: Marek Poliak, +420 724 868 870. Služby - Služby Uklízeč, uklízečka 13 000 Kč Uklízeči a pomocníci v domácnostech, hotelích, administrativních, průmyslových a jiných objektech Uklízeč/ka. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 13000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Místo výkonu práce Semtín, Úklid ubytovny, První kontakt emailem.. Pracoviště: P21 s.r.o. - provozovna, 530 02 Pardubice 2. Informace: Karel Pavlíček, +420 739 533 75. Informační technologie - Informační technologie Technici počítačových sítí 120 Kč Technici v oblasti informačních a komunikačních technologií Servisní technik/technička IT / ICT L1. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Pružná pracovní doba, úvazek: . Mzda min. 120 kč, mzda max. 150 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Místo výkonu práce Pardubice. , Brigáda / Stáž / Praxe, , správa ICT, dohledové centrum, technická podpora zaměstnancům firmy, servis uživatelům při nastavování SW apod.. Pracoviště: Experia group s.r.o., Masarykovo náměstí, č.p. 1544, 530 02 Pardubice 2. Informace: Jan Drobný, +420 464 601 820,777 912 350.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Hokejbalové utkání mezi HBC Autosklo-H.A.K. Pardubice (v bílém) a SK Hokejbal Letohrad (v modrém) na hřišti v Polabinách.

Krajské derby šlo až do nájezdů

Neobvyklý rozhovor s Tomášem Satoranským.

Neobvyklý rozhovor: Jak mi „Saty“ ležel u nohou a dostal mě na kolena...

Pardubičtí zdolali bundesligový tým trojkou z poloviny hřiště...

Pardubice - Herní testy vrcholí. Pardubičtí basketbalisté se pilně připravují na třetí předkolo Ligy mistrů. Tradičně volí výhradně zahraniční soupeře. V letošním roce se jim podařil husarský kousek. Pozval si je slavný Bayern Mnichov.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

https info

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT