'Nepřicházím sem v roli prvního rozehrávače'

Mám totiž plán… Nebojte, nejsme na žádném koncertu skupiny Kryštof. Narážíme jen na skutečnost, že vedení BK JIP Pardubice se rozhodlo nastupovat v příští sezoně se dvěma českými rozehrávači. K naplnění tohto cíle má pomoci MICHAL ČARNECKÝ, který je jedním z článků reprezentace. Na východ Čech přichází z Opavy.

Michale, v Opavě jste patřil k nejvytíženějším hráčům. Na palubovce jste trávil kolem třiceti minut za zápas. S tím je po příchodu do Pardubic, které mají velmi širokou rotaci, konec. Jste s tím srozuměn?
 Ano, počítám s tím. Trenér Slowiak mě na to připravil. Chtěl bych ale zdůraznit, že do pardubického týmu nepřicházím jako první rozehrávač. Je tady Tomáš Tóth, který bude v Pardubicích již třetí sezonu. Navíc pod panem Slowiakem hraje už iks let a kouč už ví, co od něho může očekávat. Já se na spolupráci s oběma a vlastně s celým týmem velice těším.

Říká se, že všechno špatné je pro něco dobré. Při menší porci minut může hráč vyšetřit síly na rozhodující okamžiky v zápase, které zpravidla představuje koncovka. Souhlasíte?
 Určitě. V basketbale se traduje, že nejlepší pro hráče je pro vydání maxima dvacet až pětadvacet minut. Samozřejmě, jsou tací, kterým vyhovuje celých čtyřicet minut.
Neříkejte mi ale, že když někdo tráví na palubovce celé utkání, je schopen rozvrhnout si síly…
 Je jasné, že při méně odehraných minutách se dá lépe hospodařit se silami. Když se to naučíte a umíte s tím pracovat, je to pro vás daleko lepší. Člověk není tolik unavený, snadněji jeho tělo regeneruje.

Co vás vedlo k přestupu do Pardubic?
 Skončila mi smlouva v Opavě a jelikož jsem tam působil šest let, rozhodl jsem se pro změnu. Pro můj basketbalový růst jsem chtěl udělat další krok nahoru. Aniž bych chtěl Opavu nějak shazovat, hrát každý rok o postup do play off už mi nestačilo.

Popište, jak probíhaly námluvy s pardubickým klubem?
 Po sezoně jsme se s mým agentem domluvili, že se po nějakém angažmá poohlídneme. Zájem projevily Pardubice, se kterými bylo nejlepší a nejserióznější jednání. Pro mě je příchod do Pardubic velkou výzvou. Jedná se o ambiciózní klub. Mají výborně poskládaný mančaft, perfektně pracuje managment. V neposlední řadě mají vypracovaný marketing. Klub šlape, jsem strašně rád, že mohu být jeho součástí.

Už jste to nakousl. V Opavě jste nebyl zvyklý hrát o nejvyšší mety. Pardubice však míří na vrchol, nebude to pro vás náročné psychiku?
 Nemyslím si. Dostal jsem se do klubu s nejvyššími cíli, musím se s větším tlakem vypořádat. Chtěl bych také říct, že Opava je menší město Pardubice, není tam taková možnost vybírat si na hráčském trhu. Proto se ambice obou klubů opravdu nedávají srovnávat. Opava hrála se třemi zahraničními hráči a všichni byli ze Slovenska. Zbytek kádru tvořili mladí kluci. Naopak pardubický klub má tři cizince, kteří jsou top v Mattoni NBL.

Michale, uvědomujete si, že poprvé v kariéře budete hrát v jednom mančaftu s černými spoluhráči?
 Ano a velmi tuto skutečnost vítám. Kromě toho, že si zahraji s kvalitními basketbalisty, procvičím si angličtinu. Není to žádná sláva, protože v Opavě jsem neměl možnost ji trénovat. Takže jsem se musel spoléhat jen na znalosti ze školy a na to, co jsem se naučil na hodinách se soukromým lektorem.
Doufám, že s americkými kluky si pořádně zdokonalím angličtinu (pousměje se).

Přicházíte do týmu, které vede Jan Slowiak. Jeho metody jste si vyzkoušel v reprezentaci, kde působí jako asistent. Jak dobře ho znáte?
 Pana Slowiaka znám již z dorostu, kdy trénoval USK či Buldok Praha. Jako soupeři jsme se střetávali i v Mattonce. Nejdříve Opava válčila s Libercem v první lize, poté v nejvyšší soutěži a pak s Pardubicemi. Udělal na mě velký dojem svou prací v obou klubech. Spolu v jednom družstvu jsme se potkali až loni v nároďáku. Musím konstatovat, že jsme si rozuměli. Líbily se mi jeho tréninky i rozbory jednotlivých zápasů. Jeho osoba byla pro mě dalším impulsem při rozhodování o dalším basketbalovém životě.

A co vaší budoucí spoluhráči. Kterého z nich znáte nejlépe?
 Znám všechny kluky. Hrajeme proti sobě několik sezon. V nároďáku jsem se více skamarádil s Petrem Bohačíkem a Zbyňkem Pospíšilem. Navíc Zbyňa pochází ze stejného města jako já.

Příchod do Pardubic jste zřejmě musel tajit do poslední chvíle. Už se někdo z nich vyjádřil k vašemu přestupu do jejich týmu?
 Je pravda, že záměr jít do Pardubic jsem neměl nikde ventilovat. První s kým jsem o tom nepřímo mluvil byl právě Zbyňa. Na začátku června jsme totiž měli v Krnově oslavy kulatého výročí založení tamního basketbalu a tam si mě trochu naťuknul. Možná něco tušil, ale nevěděl, že přijdu. V té době jsem nebyl úplně rozhodnutý ani já.

Můžete prozradit, co vám pověděl o pardubickém klubu?
 Zbyňa je velký šoumen a srandista, proto jsem ho nebral moc vážně. Když si ale lokl pivečka a chvíli mluvil seriózně, dozvěděl jsem se, že se za dva roky nesetkal s žádnými negativy. Hrozně mi působení v Pardubicích doporučoval. Já jsem na jeho informace kladl velký důraz.

Michale, přijď mezi nás! Mohla jeho závěrečná věta ve vašem povídání znít asi takto?
 No, nevím úplně přesně, jak to řekl. Ale takhle nějak podobně to vyznělo (smích).