Puč se jim nezdařil… Pardubičtí borci chtěli už ukončit Vítězný únor děčínského týmu. Jenže se slepými náboji nemohli na odpor ani pomýšlet. Symbolicky 25. února se dostal k moci, v tomto případě na druhé místo tabulky horní skupiny nadstavbové části, Děčín.

Na severočeském tažení Matonkou nic nezměnil ani uzdravený rozehrávač pardubického družstva TOMÁŠ TÓTH. Za jedenáct minut vyšel bodově naprázdno a jen podtrhl střeleckou mizérii.

Tomáši, zaregistroval jste před utkáním fakt, že v této sezoně jdete na Děčín vždy po bitvě na evropském poli a ještě ke všemu s věhlasným soupeřem?
 Abych byl upřímný, takové perličky jsem si opravdu nevšiml. Těch zápasů v Eurochallenge už jsme totiž hráli jedenáct. Na druhou stranu, když se nad tím zamyslím, tak platí jedno. Když jsme vyhráli v evropském poháru, tak jsme Děčín porazili v lize.

Ptám se proto, že z pohledu laika se může zdát, že energii z náročných zápasů můžete přenést do utkání se silnými protivníky v Mattoni NBL. Jednodušeji než proti celkům, o kterých víte, že nemusíte hrát „na krev“. Jaký na to máte názor?
 Víte, ono se lehce řekne, že musíme přenést energii z evropského poháru do ligového zápasu, ovšem tento pokyn se těžce plní. Můžeme si přenést sebevědomí nebo zkušenosti, ale energii ne. Tu bychom měli dát do utkání s každým soupeřem. Záleží jen na přístupu každého z hráčů a jak moc fyzicky zápas pojme.

Po prohře Prostějova v Nymburce se rozhořel boj o druhé až čtvrté místo v horní skupině. Znásobil tento fakt ještě více vaší motivaci posunout se v tabulce hned za mistra?
 Myslím, že ano. I když také bez této skutečnosti by byla motivace Pardubic i Děčína na hodně vysokém stupni. Každopádně jsme věděli, že po páteční výhře Nymburka se přímo hraje o druhé místo. Ale hlavně, že těch klíčových utkání do konce nadstavby je už málo. My, Děčín i Prostějov se chceme v semifinále za každou cenu vyhnout Nymburku. No a každá podobná prohra mezi zmíněnou trojicí se počítá dvakrát. V těchto duelech se prakticky hraje o dva body navíc.

Přejděme k prohranému utkání vašeho týmu s Děčínem. Jak byste ho v kostce zhodnotil?
 Jednalo se o nervózní utkání, plné nepřesností. Energie i úsilí v něm byla z obou stran. Týmy ale byly limitovány útokem. Postupně se obě družstva propadala do útočné beznaděje. Prakticky všechny útoky končily jeden na jednoho nebo hodně individuálně a na sílu. Skóre druhého poločasu 19:25 hovoří za vše. Asi se na takový basket moc koukat nedalo, nicméně zápas kvalitu měl. Vždyť se setkaly dva přední týmy české ligy. Zápas rozhodl přelom obou poločasů a dvojciferná šňůra Děčína.  S naší střeleckou impotencí totiž již byl podobný zvrat jako v první půli nemožný.

V zápasech se stupněm důležitosti číslo jedna je hazard vstoupit do něho podobně jako váš tým. Po necelých čtyřech minutách vedli Severočeši 12:4. Nestalo se vám to poprvé, čím si to vysvětlujete?
 (zamyslí se) Nezbývá mi nic jiného, než se pustit na tenký led. Naše začátky jsou hodně o střelbě z dálky. A výběru střeleckých pozic našeho týmu není moc dobrý. Přitom na první minuty se vždy klade velký důraz. Hráči nemají osahaný balon, potřebují se chytit nějakou přesnou střelou. Místo toho, aby se dostali do laufu nějakou povedenou akcí, kdy míč putuje z ruky do ruky ruku a pak si ten dotyčný najde pozici, kterou zná, tak hned v prvním útoku se snažíme ukázat to nejlepší.

Tomáši, máte někoho konkrétně na mysli?
 V tomto ohledu si musím dobrat naše americké hráče. Pro ně jsou podobné zápasy velkou výzvou a hned od začátku chtějí brát zodpovědnost na sebe. Nechci, aby to vyznělo nějak špatně, ale naše začátky nejsou sehrány moc dobře takticky. Máme spoustu pozic, ať už volných či neotevřených a naším úkolem je najít tu nejlepší. To se nám proti Děčínu nepodařilo a opět se potvrdilo, že úvodní minuty utkání rozhodují. Ne, že se rozhoduje o výsledku, ale spíše o náladě týmů. Jeden se uklidní a druhý tam pak lítá jak hadr na koštěti a dohání ztrátu. Nepovedený začátek si pak může nést po celé utkání a už se z něj nemusí vymanit.

Trenér Slowiak zareagoval na výraznější vedení protivníka rychlým time outem. Co vám v přerušené hře říkal?
 Přesná slova si už nepamatuji. Nicméně nás nabádal k tomu, abychom nepanikařili. Dále nám říkal, že musíme vystupňovat úsilí, že obrana zase tak špatná není. Ať se pokusíme nepustit Děčín do výhodné pozice a naopak dobře zahrajeme rychlý protiútok.

Vašemu týmu se první trhák soupeře podařilo zlikvidovat. Ba co víc, dostali jste se do devítibodového plusu. Jenže v závěru druhé čtvrtiny se Děčín dotáhl na jediný koš…
 A jak jsem již naznačil, to byl rozhodující moment zápasu. Přitom po našem zvratu to vypadalo, že bychom mohli utkání kontrolovat. Jenže opět jsme ve druhém poločase začali špatně a Děčín nás rychle ve skóre přeskočil, a to o pět bodů. Při tak nízkém skóre je výhoda, když si tým přinese do koncovky vedení klidně jen o dva, o čtyři body. Takto zkušený manšaft jako je Děčín, s ní umí naložit.

Počkejte, ale k této situaci nemuselo vůbec dojít, nebýt střelecké sterility vašeho týmu. Za necelých osm minut třetí čtvrtiny jste dali dva body a ve čtvrté části jste na tuto „porci“ potřebovali minut sedm. Když budu hodný, tak jste za čtrnáct minut druhého poločasu zaznamenali čtyři body. Co vy na to?
 To je hrůza, takhle to slyšet. Na této skutečnosti se podepsal vstup do druhého poločasu. My jsme k němu přistoupili snad ještě hůře, než v tom prvním. Jako by nás úvod zápasu nevaroval. Byli jsme za to náležitě potrestáni.

Ke cti vám slouží fakt, že i přes mizérii v útoku jste se vzepjali k závěrečnému náporu a půl minuty před koncem snížili na dva body. Pak však přišla smrtící rána z ruky Sanderse. Nemáte pocit, že po odchodu z Pardubic v každém vítězném zápase proti bývalému týmu ho nějakým způsobem popraví?
 Mám, no. Ell opět ukázal jaký je hráč. Jeho trojka dvanáct vteřin před koncem, když před tím z podobné pozice minul, snese parametry velkého evropského hráče. To ale nebyl ten klíčový okamžik. Možná pro koncovku. Jenže my před tím nedali strašně moc pokusů z vymezeného území. Chyběla nám větší trpělivost důraz a také štěstí. Možná i uznání technických košů. Hranice mezi úspěchem a neúspěchem v tomto utkání byla hrozně tenká.

V závěru utkání se stala trochu nevídaná věc. Potřebovali jste za každou cenu získat míč, ovšem deset vteřin před koncem jste měli na svém kontě pouze dva týmové fauly…
 V tomto případě to pro nás nebylo do koncovky plus. Museli jsme rychle za sebou vyrobit tři fauly a pak už nám zbývaly asi jen dvě vteřiny. Ale ono to také o něčem svědčí. Je zarážející, že dotahujeme náskok soupeře, tedy stupňujeme obranu a za devět a tři čtvrtě minuty uděláme jen dva fauly (kroutí hlavou).  

Tomáši, jak se vám hrálo v cizím prostředí. V poloprázdné ČEZ Areně totiž byli slyšet pouze fanoušci Děčína?
 Ne, že  bychom si zvykli, ale už nás to nepřekvapuje. Navíc Děčín je tradičně svými příznivci venku podporován. Dokonce se mi zdá, že do Pardubic vždy dorazí ještě početnější ekipa jeho fanoušků. Má opravdu skvělé fandy. Nechci se ale nějak navážet do našich příznivců, můžeme si za to také sami. Podle mého názoru je jen na nás, jak k utkání přistoupíme a jestli dokážeme naše diváky strhnout k fandění. Naše hra možná není tak akční a divák ji s námi tolik neprožívá. A pak to končí tak, že soupeř má v hledišti přesilu, alespoň co se hlasivek týče.

Z domácí kabiny

Jan Slowiak, kouč BK JIP Pardubice: „Gratuluji Děčínu k vítězství. Opět ukázal extrémní úsilí a rovněž to, proč je v poslední době tak nahoře. Určitě jsme chtěli vyhrát, energii jsme do utkání dali, ovšem zdálo se mi, že někteří hráči v tomto období ji moc nemají. Zářným příkladem byl Marcus Arnold, který situace neřešil úplně nejlépe. Neřešil je s takovou agresivitou, jak to umí. V utkání jsme se potřebovali udržet nějakým dřívějším košem. Závěr už byl z naší strany vabank. Rozhodla v něm střela Ella Sanderse. Nám se nepovedly vstupy do obou poločasů, kdy jsme dovolili Děčínu jít hned přes nás, získat poměrně značný náskok. Tentokrát jsme nedokázali zápas otočit. Vložené úsilí nemohu hráčům vytknout, ovšem vyprodukovali jsme spoustu nepřesností. Všiml jsem si také hodně předržených míčů, když jsme nedohráli kombinace tak, jak jsme chtěli. Postupem času jsme byli daleko nervóznější, což asi pramenilo z přemíry snahy. Z toho, že se utkání nevyvíjí v náš prospěch jsme kupili chybu  na chybu. Ani mně se nepovedlo družstvo uklidnit. Výsledek je pro nás nešťastný, ale na druhou stranu každý další zápas v nadstavbové části bude pro nás výzvou. Věřím také, že až se budeme koncentrovat pouze na českou ligu a tudíž budeme hrát pouze jednou týdně, tak se srovnáme i po fyzické stránce.“