Ovoce se sklízí hlavně na podzim. Čejka nejdříve vylepšil na Plzeňských sprintech český rekord na trati 50 metrů a poté znovu měnil tabulky nejlepších českých výkonů. Ve slovenském Šamoríně Čejka dosáhl na znakové dvoustovce času 1:51,20. Tuzemské maximum posunul téměř o sekundu. Čejka současně splnil A limit pro prosincové mistrovství světa v krátkém bazénu ve Spojených arabských Emirátech. "Jsem rád, že mi daří gradovat formu i v krátkém bazénu, protože v předchozích letech jsem s tím měl celkem problémy. Respektive jsem stagnoval. Snad se to obrací k lepšímu," říká Jan Čejka v rozhovoru pro Deník.

Napadlo vás, že poté, co jste se v roce 2019 stal juniorským mistrem světa i mistrem Evropy, že se už za dva roky proplavete na OH?

Vzhledem k tomu, že jsem na dvoustovce zaostal pouhou setinu za limitem pro olympijské hry, tak se z mého dětského snu, který se zdál být daleko, stal jasný cíl. Tím, že se jednalo o takový kousek, dostat se do Tokia jsem vnímal jako reálné.

Nepovažujete za malý zázrak fakt, že se vám podařilo probojovat se na olympijské hry v covidové době?

Příprava rozhodně nebyla jednoduchá. Hlavně ze začátku covidové epidemie jsme neměli, kde trénovat. Zakázali nám přístup do bazénu. Postupem času se tréninková situace zlepšila. Respektive jsme se mohli připravovat v zahraničí. I tak to bylo složité, protože jsme museli hodně cestovat. Příprava byla fyzicky i psychicky náročnější. Musím vyzdvihnout práci svého trenéra Martina Kratochvíla, který se mi vždy snažil zařídit ideální podmínky.

Vidět své idoly z mládí v akci

Na druhou stranu nepomohl vám covid v tom smyslu, že jste měl více času na přípravu pokořit limit pro Tokio? Dalo by se to za optimálních podmínek stihnout do olympiády v původním termínu?

To je strašně těžké určit. Bylo by sice méně času na přípravu, ale člověk by se mohl připravovat v klidu doma. Každopádně jsem získal rok na víc, který mi pomohl. Vloni jsem byl totiž ještě hodně mladý a za ten rok jsem získal větší sílu a celkově fyzicky dospěl. Když to shrnu pro mě osobně posunutí olympiády o rok nepředstavovalo překážku. Naopak.

Jak byste zhodnotil své vystoupení na olympiádě? Měl jste nějaká očekávání nebo jste si jel Tokio jen užít?

Žádné závody si nechci jen užít. Na každých chci předvést své maximum. Vyloženě s nějakým očekáváním jsem tam necestoval, ale mým cílem, bylo překonat svůj český rekord na mé královské trati na 200 metrů znak. To se mi bohužel nepovedlo. Plaval jsem za svými možnostmi a do semifinále jsem se neprobojoval. Po dohmátnutí jsem byl sám se sebou hodně nespokojený. Stačilo málo, opravdu mě to hodně mrzelo. S odstupem času to hodnotím tak, že jsem v Tokiu získal hodně zkušeností. Jsem rád, že se olympijské hry nakonec uskutečnily a že jsem na nich mohl startovat.

Kromě dvoustovky jste se představil na poloviční trati. Tu jste ale bral jen jako doplňkovou disciplínu, viďte?

Přesně tak. Mojí hlavní tratí byla dvoustovka. Za stovku jsem ale byl rád a bral jsem ji jako takový bonus. Vždycky je lepší dát si nějaký start na víc. Člověka to trochu rozptýlí, že se nemusí soustředit jen na jednu disciplínu.

Pardubický plavec Jan Čejka
Znak jsem si nevybral, on si spíš vybral mě

Je pro vás pozitivní zjištění, že jste se své první olympiády zúčastnil již ve dvaceti letech?

Určitě, protože na té další už nebudu tak vykulený (směje se). Třeba z toho vidět všechny své idoly, které jsem v mládí sledoval. Obecně první účast na velké akci přináší spoustu nových věcí. Kdyby se mě na olympiádu v Tokiu někdo zeptal před třemi lety, tak bych mu odvětil, že to není možné. Samozřejmě, že jsem o ni snil. Ale že bych se dostal už do Tokia, to jsem v tu dobu vážně neočekával. Beru to tak, že jsem si mohl účast pod pěti kruhy otestovat. Teď se budu soustředit na Paříž, abych tam předvedl co nejlepší výkony.

Ápropos. Nepatřil jste k nejmladším v české výpravě?

Myslím, že ano. Co vím, tak atletka Bára Malíková je ještě o rok mladší než já. No a jinak už mě nikdo nenapadá.

Plavec, když není mega talent typu Phelpse, tak zraje později a může uspět na dalších hrách. Jako s to povedlo vaší reprezentační kolegyni Barboře Seemanové…

S tím souhlasím. Je mnohem těžší uspět jako nováček, než když se člověk na olympijské hry vrací.

Co vám dala olympiáda pro další kariéru?

Především to byl pro mě krásný pocit, že jsem se ocitl mezi nejlepšími znakaři na světě. Umístil jsem se v top dvacítce, což je vynikající výsledek.

Přesně někoho kopírovat nejde

Dá se od těch nejlepších něco okoukat?

Pochopitelně dá. Špičku ve své disciplíně sleduji furt. Nicméně každý plavec má svoji techniku. Snažím se od nich okoukat, co se mi líbí na jejich stylech a převést to do toho, jak plavu já. Na druhou stranu, kdybych se snažil někoho přesně kopírovat, tak mi to tak nepojede.

Soustředil jste se jen na své disciplíny nebo sledoval závody na ostatních tratích?

Tím, že jsem se nedostal s rozplaveb, tak jsem měl spoustu času od semifinále sledovat všechny ostatní disciplíny. A když mi to vyšlo, tak jsem koukal i na rozplavby. Kdy jindy se mi naskytne šance, sledovat naživo nejlepší plavce a také možnost se od nich něco naučit. Akorát poslední den plaveckých soutěží už jsem nestihl, protože jsme odlétali domů. To mi bylo celkem líto.

Kvůli covidovým opatřením nebyl možný pohyb po Tokiu. Jak se žilo plavcům v olympijské vesnici?

Hodně omezeně. Musím vyzdvihnout jídlo. To bylo vážně skvělé. V rozlehlé jídelně jsme měli k dispozici výběr snad všech kuchyní světa. Na co člověk dostal chuť, si mohl dát. Ubytování bylo také výborné. Na jednom pokoji jsem byl s ostatními plavci, takže jsme měli po večerech o zábavu postaráno. Vesnice byla hodně velká, tak jsme se po ní mohli procházet. Jinak jsme veškerý čas strávili na bazénu. Prakticky jinam jsme nemohli a člověk nechtěl jen ležet na pokoji a nic nedělat.

Jan Čejka (vlevo) s trenérem Martinem Kratochvílem.
Plavec Čejka zdraví z Kóči a finišuje na Tokio

Na jaký zážitek do konce života nezapomenete?

Prvním hodně silným zážitkem pro mě bylo slavnostní zahájení olympijských her. Kráčel jsem za naší vlajkou ve společnosti Lukáše Krpálka a basketbalistů. Byli jsme jako jeden tým, bavili jsme se o svých sportech. Jak to mají ostatní, což pro mě bylo něco nového a velmi zajímavého. Navíc jsem zjistil, že naši nejlepší sportovci jsou vážně fajn lidi. Dobře se s nimi baví, na nic si nehrají. Při vstupu na stadion jsem si uvědomil, že jsem opravdu na olympiádě. A ještě na jednu věc nezapomenu.

Povídejte.

Úplně mě unesla úžasná atmosféra, která panovala na bazénu. Jednotlivé reprezentační týmy se povzbuzovaly. A vidět emoce sportovců při zisku olympijské medaile nebo překonaného rekordu, to je pro mladého sportovce ta největší motivace do další práce. Jako například při šestém místě Báry Seemanové ve finále kraulařské dvoustovky. Uvědomil jsem si, že i plavec z České republiky může konkurovat borcům z velmocí. Dá se toho dosáhnout, když dřete a svému sportu věnujete všechno.

A co pověstné emotivní vítání českých medailistů?

Samozřejmě jsem nemohl být u všeho, protože jsem měl své plavecké povinnosti. Každopádně se jednalo o neuvěřitelné zážitky. Všichni Češi jsme při získávání medailí vždy nadšení, ale když je člověk takhle blízko u toho, to se snad nedá ani popsat.

Jaký na vás udělalo Japonsko dojem a chtěl byste se někdy do Země vycházejícího slunce vrátit?

Před samotnou olympiádou jsme strávili dva týdny v provincii Kóči, kde jsme měli tréninkový kemp. Lidi tam byli bezvadní. Starali se o nás, pořád nám mávali, když jsme odjížděli i přijížděli. To jsem ještě nikde neviděl. Kóči se mi líbilo i jako město. Nadchl mě jednodenní výlet autobusem do přírody. A samozřejmě mě zaujalo jídlo. Já mám japonskou kuchyň rád, tak jsem si hodně pochutnal. Rád bych se tam vrátil. Na druhou stranu nemám rád megapole a co jsem stačil vidět z Tokia, tak mě moc nebralo a asi i stačilo. Hodně vysokých budov, navíc na sebe namačkaných. Přišlo mi, že tam není moc prostoru pro život.

Emoční vrchol po splnění limitu olympijského limitu

Rok 2021 je pro vás hektický. Zažil jste pestřejší v kariéře?

Pro mě byl už rok 2019 hektický. Byly v něm dva vrcholy v létě a jeden v zimě. Letos je to podobné, nicméně juniorská kategorie se s tou dospělou nedá úplně srovnávat. Vše přebíjí olympiáda a také fakt, že jsme museli být v Japonsku už dlouho před ní. Tento rok je pro mě nejnáročnější a zároveň nejhezčí.

Nejdříve jste pokořil limit na ME v Budapešti v dlouhém bazénu, pak účast na olympiádě a MS v krátkém bazénu před vámi. Jak se to dá fyzicky zvládnout?

Musím se přiznat, že je to hodně náročné. A to jsem mladý sportovec. Naštěstí můj trenér je rozumný a pokaždé mi dá volno, abych si odpočinul. Navíc po týdnu odpočinku se mi plave mnohem líp. Tělo zregeneruje a já zase mohu do tréninku dávat vše. Měli jsme to nastavené tak, že pauzu jsem měl po Evropě a po olympiádě ještě o něco delší. Před mistrovstvím světa jsme začali od znovu a po něm si dám zase pauzu.

A je tu ještě jedna důležitá stránka a to psychická. Jaké to je mentálně se připravit a pak emočně se vypořádat s úspěchy či neúspěchy?

Psychicky je tento rok hodně náročný. Hlavně závody, které trvají týden a mám na nich více startů. Je hodně těžké se soustředit na všechny starty po celou dobu závodů. Vždy z toho jsem hodně vyčerpaný.

V Budapešti jste splnil limit pro olympijské hry. Nebyl to ten nejemočnější vrchol a vy už jste nedokázal na olympiádě ze sebe vyždímat víc?

Je to možné. V Budapešti bylo pro mě těžké vypořádat se se všemi pocity i emocemi. Pochopitelně jsem se nechtěl uspokojit tím, že jsem se dostal na olympiádu. Chtěl jsem i v Tokiu plavat nejlépe, jak umím. Ale nevyšlo to.

Jan Čejka
Čejka dohmátl pro Tokio: Vyrazilo mi to dech, japonsky neumím ani ň

Přesto. Zatím co na mistrovství Evropy jste musel, na olympijských hrách jste mohl. Co vy na to?

Ano, musím souhlasit s tím, že v Japonsku to byla už úplně jiná situace. Pak jsem si říkal něco ve smyslu: Už na té olympiádě nechybíš a buď se nějaký úspěch povede nebo ne.

Nicméně se zdá, že vaše forma se znovu přiblížila gradaci. České rekordy trháte jako na běžícím pásu. Ten šamorínský je obzvlášť cenný, viďte?

Hodně cenný. Tím, že se s trenérem zaměřujeme na dvoustovku, tak každé osobní zlepšení v závodech má pro mě větší váhu než rekordy na padesátce. A tím je rozhodně nemíním nějak shazovat. Navíc nedávno jsem překonal český rekord o vteřinu, což je až neuvěřitelné. Jsem rád, že mi daří gradovat formu i v krátkém bazénu, protože v předchozích letech jsem s tím měl celkem problémy. Respektive jsem stagnoval. Snad se to obrací k lepšímu.

Pomohla vám dokonalá znalost šamorínského bazénu, který jste si ohmatal při covidovém zákazu v České republice?

Určitě. Kromě soustředění při českém lockdownu jsme tam byl několikrát na závodech a v Šamorínu se mi vždy plavalo dobře. Je tam hodně rychlý bazén, což mně vyhovuje. No a když se plavci někde plave dobře, tak se tam rád vrací. Hraje to velkou roli.

Například ukrajinský tyčkař Sergej Bubka si posouval výšku o centimetr, aby mohl neustále překonávat rekordy. Nepřepálil jste to zlepšení času o sekundu?

(směje se) Je hodně velký skok. Těžko se mi bude k tomuto času přibližovat, natož ho překonávat. Jsem rád za každé zlepšení. No a čím větší je, tím větší mám radost. V tom bych problém neviděl. Každopádně jsem si do budoucna asi hodně zavařil (chechtá se).

Obětoval oblíbenou Kazaň 

Dá se vůbec nastavit či odhadnout nějaký výsledný nejnižší čas, který plavec zaplave ve své kariéře, nebo se to vyvíjí?

Nějaká hranice každého plavce jistě existuje. Ale je hodně těžké si dlouhodobě stanovovat cíle. Já si dávám cíle pro každou sezonu samostatně. Podle toho jaká je moje tréninková výkonnost. Předpokládat třeba pět let dopředu, jak rychle budu plavat, to se nedá. Je tolik faktorů, které to mohou ovlivnit. Jako například zranění a s tím související i pokles formy.

Takže žádné vysněné časy nemáte?

Ne. Opravdu jedu sezonu od sezony. Ono by bylo pro mě těžké, vytyčit si, že za pět let budu o pět vteřin rychlejší. Spíše by mě to svazovalo.

Kdy se máme připravit na to, že překonáte i ten poslední rekord na 100 metrů znak, co vám chybí ve sbírce?

Současný držitel rekordu Tomáš Franta má stovku jako svoji hlavní trať a je to jeho hodně silná disciplína. Je to pro mě mnohem těžší než dvoustovka, na kterou se pro změnu soustředím já. Samozřejmě, že bych rád překonal v nejbližší době. Nejlépe na mistrovství světa.

Evropský šampionát v krátkém bazénu, který se nedávno konal v Kazani jste odmítl. Proč?

Ten program je letos opravdu nahuštěný. Po olympijských hrách byly naplánovány ještě mistrovství Evropy a za šest neděl po něm mistrovství světa. Po olympiádě jsem si dal delší volno a nebyl jsem připravený závodit v Kazani. Chceme se s trenérem soustředit na trénink.

Jan Čejka
Čejka dohmátl pro Tokio: Vyrazilo mi to dech, japonsky neumím ani ň

Nezviklalo vás, že jste se právě v Kazani stal juniorským mistrem Evropy, navíc na své nejoblíbenější trati, kde jste teď ve formě?

Na Kazaň mám jenom ty nejlepší vzpomínky. Rozhodně by se mi tam hezky vracelo. Nicméně s trenérem jsme se dohodli už dávno dopředu. Nechtěli jsme to lámat přes koleno. Pro nás je důležitější sezona v dlouhém bazénu. Příští rok bude také náročný, a tak jsme jeden vrchol vynechali. Nechtěl jsem jet se jen zúčastnit.

Zaměřujete se tedy pouze na "krátké" Abú Zabí. Právě tam chcete udělat díru do světa, lépe řečeno do finále na 200 metrů znak? Nebo jaké jsou cíle?

Mluvit o cílech je vždy náročné. V tuto chvíli nevím, kdo všechno do Emirátů pojede. Stává se, že těm nejlepším se po olympiádě moc nechce. Takže startovní listina bývá trochu prázdnější. Chtěl bych se určitě probojovat do semifinále a také překonat nějaký svůj rekord.

Vybičuje vás to k lepším výkonům, když se dostanete z rozplaveb do dalšího kola?

Většinou mám tendenci v semifinále zrychlovat. Jak se mi to dařilo na těch juniorských vrcholech. Mistrovství Evropy v Budapešti ale bylo výjimkou, kdy jsem se naopak zhoršil. To ale bylo tím, že jsem se nemohl pořádně soustředit po zdolání limitu pro Tokio. Je ti ještě jedna věc. Plave se mi lépe odpoledne než ráno (úsměv).

DLOUHÝ NEBO KRÁTKÝ BAZÉN?

Jaký je v nich pro znakaře rozdíl? Kde se vám a proč plave lépe? Zrovna ve znaku v tom je obrovský rozdíl. Protože v krátkém bazénu stráví znakaři většinu času pod vodou. Kvůli patnáctimetrovým výjezdům je to hlavně o tom vlnění. Když člověk nemá rychlé a silné vlnění a nedokáže vydržet plnit celou stovku nebo dvoustovku, tak nemůže být dobrý v krátkém bazénu. V dlouhém bazénu je důležité spíše samotné plavání toho stylu než výjezdy. Ty samozřejmě také ale v menší míře. V krátkém bazénu je rovněž více otáček. Může znakař více tratit? Pokud bude mít plavec pomalé obrátky tak v krátkém bazénu jich je víc a může ztratit mnohem více než v dlouhém. V krátkém bazénu záleží více na detailech, kam patří i obrátky i výjezdy. Plavec dělá všechno vícekrát. Dá se tam ztratit, ovšem i získat. V případě, že je plavec v těchto detailech silný. Dlouhý bazén je o samotném plavání toho způsobu. Krátký bazén více o výjezdech a obrátkách. Můžete v obou bazénech zkrátit či prodloužit jednotlivá tempa, nebo jsou stejná? Nejsou stejná vůbec. V dlouhém bazénu je těžší plavat. Člověk je víc unavený. Na obrátkách sice přeruší styl, ale více si odpočine. Navíc odraz mu dá rychlost. Dá se tam vydržet delší doba ve vyšším tempu. V krátkém bazénu se dá rozjet stovka více naplno a furt se jede. Zatímco v dlouhém bazénu, kdy musí plavat těch padesát metrů, tak si musí síly pečlivěji rozvrhnout. A vy máte raději náročnější dlouhý bazén? Přesně tak. Mám rád, když je v plavání element taktiky. A ne, že se to od začátku napálí a pak se doufá, že se to nějak doplave. Na dvoustovce mám rád, že je potřeba rozvrhnout si síly, rozhodnout se správně, aby člověk vydržel. Když se dvoustovka rozpálí v krátkém bazénu nepřipomíná sprintovou trať a není v dlouhém bazénu více vytrvalostní? Já bych řekl, že je to na hraně. Není vyloženě vytrvalostní. Musím stále plavat v rychlém tempu. Ale zase to není padesátka, která se od začátku až do konce plave sprintem. Dvoustovka je v rychlém tempu, ale jede se na výdrž.