Hrabě Leopold Brandis byl náruživý jezdec, a tak k jízdě na koni vedl na rodinném zámečku v Řitce u Mníšku pod Brdy i svých devět děti. Z nich byla nejobratnější dvojčata Kristina a zvláště Immaculata (krátce zvaná Lata).

Immaculata se poprvé odhodlala postavit se na start dostihu v jednadvaceti letech. Bylo to v roce 1916 na závodišti Velké pardubické v handicapovém závodě (v první světové válce se Velká nejezdila, ale jinak se tu semtam nějaké dostihy konaly). Premiéra se jí nepodařila, měla pád a pořádně se potloukla. Prvních závodních úspěchů dosáhla až v roce 1921.

V roce 1927 ji bratranec Zdenko Radoslav Kinský, majitel stájí na zámku v Chlumci, přemluvil, aby zkusila jet Velkou pardubickou jako první žena v její historii. Bylo to něco neobvyklého startovat v dostihu, který byl doposud záležitostí výhradně mužů. Její přihláška proto vyvolala značné rozpaky, ale nakonec licenci ke startu dostala. Na Nevěstě z bratrancova chovu sice několikrát spadla, ale dojela za nadšeného aplausu diváků pátá. Po třech letech ji Kinský připravil znamenitého skokana Norberta. Skončila s ním čtvrtá, po roce pak třetí. Stejnou příčku získala i v roce 1933, tentokrát s klisnou Normou. Na ní o rok později slavila do té doby svůj největší úspěch ve Velké, když s ní Norma proběhla cílem na druhém místě. Pátým místem v dalším roce byl však Kinský trpce zklamán, protože toužil, aby již konečně někdo porazil německé koně, kteří v posledních letech Velkou vyhrávali. Byl přesvědčen, že Norma na to má, ale že ji zřejmě musí vést silná mužská ruka. Proto Normu v roce 1936 sedlal italský jezdec. Ale neúspěšně, opět vyhrál německý kůň, zatímco Norma doběhla čtvrtá.

Kinský se ale nevzdal, 17. října 1937, téměř na den před 70 lety, znovu vsadil na Immaculatu Brandisovou v sedle Normy.

Bylo to šťastné rozhodnutí, konečně nastala chvíle, kdy 40 tisíc diváků vidělo první vítězství ženy v tomto nejtěžším dostihu kontinentu! České ženy na českém koni! Nadšení publika nebralo konce.

Naposledy sedlala Brandisová koně 23. listopadu 1949 opět v Pardubicích v Kinského memoriálu. Byl to nejen její vůbec poslední dostih, ale jentaktak že ne i poslední den jejího života. Na Hadím příkopu totiž její kůň padl a ostatní koně padali přes ně. Čtyřiapadesátiletá jezdkyně utrpěla frakturu lebeční kosti, zlomeninu nohy, několika žeber a klíční kosti a poranění páteře. Týden ležela v komatu. Uplynula řada týdnů, než opět mohla chodit. Bez hole to ale již nikdy nešlo. Marie Immaculata Brandisová, jak zní její celé jméno, dosud jediná žena, která zvítězila ve Velké pardubické steeplechase, zemřela ve Vídni v roce 1981 ve věku 86 let.