'Pardubický festival je naprostá rarita'

Sergeji, dodržel jste tradici. Přestože nehrajete velmistrovský turnaj, do Pardubic jste zavítal. Nakonec jste se zúčastnil dvou soutěží…
Pardubice jsou pro mě událost nejen šachová, ale hlavně také společenská. Takže já se sem jezdím občas i jen podívat. Mám tu spoustu známých, které vídám jednou za rok. Co se týče toho hlavního turnaje, i kdybych chtěl hrát, tak mám klubové povinnosti v Německu.

Prvním z turnajů, ve kterém jste startoval, byly Fišerovy šachy. To je doména Davida Navary. Jak to že jste vyhrál vy?
To nevím (smích). Turnaje ve Fišerových šachách se na pardubickém festivalu účastním tradičně od té doby, co se zde koná. „Fišerky“ hraju docela rád i mimo Czech Open. Například loni jsem na mistrovství světa obsadil dokonce třetí místo. Rozhodně je to disciplína, která patří k mým oblíbeným. Velice zajímavý je vždy souboj s Davidem Navarou, protože on je několika násobný vítěz. Až do letošního roku jsem nikdy nevyhrál, protože jsem se v průběhu hraní někde setkal právě s Davidem. A on byl úspěšnější.

V letošní roce ale neprožíval Navara zrovna dvakrát příjemné okamžiky, nemyslíte?
David klopýtnul už v druhém kole v partii s mojí přítelkyní Julii Kočetkovou. A tím pádem jsem měl trochu snadnější úlohu. Nakonec k našemu vzájemnému souboji stejně došlo v posledním kole. Porazil jsem ho a vše vyšperkoval celkovým prvenstvím.

Vaše partie s Navarou jsou vždy středem pozornosti. Lidé se kolem vašeho stolku strkají a nakukují vám doslova pod ruce. Neruší vás to?
Ani. My už jsme totiž na to zvyklí (úsměv). Naopak se snažíme, aby se bylo na co dívat. Myslím, že nás oba těší, že se lidé baví. Nikdy to nebývá rychlá remíza nebo něco nezáživného. Je pochopitelné, že svým způsobem patříme na festivalu k magnetům a to víc si to užíváme.
Narazil jste a porazil také pozdějšího mistra republiky Martina Petra…
Martin trochu překvapil a sám byl tedy tím výsledkem hodně překvapen. Když hrajete první turnaj Fišerových šachů v životě, tak jako tady v Pardubicích Martin, tak ještě nemáte některé věci úplně zažité. Já mám výhodu v tom, že už jsem pár těch turnajů odehrál. A když se vžijete do role méně zkušeného a podíváte se, co by tak nečekaného chtěl udělat, dokážete to trochu líp předvídat. Jinak hrál bezvadně a já bych každému přál, aby první turnaj v životě dohrál s takovým výsledkem.

Druhý turnaj, ve kterém vás bylo možné vidět v akci, byl rapid šach. Tam se vám moc dařilo. Není patnácté místo pro druhého nasazeného málo?
Turnaj se dá rozdělit na tři takové díly. První den jsem byl docela spokojený s kvalitou své hry. Druhý den už to bylo malinko těžší. V druhé třetině jsem se opět potkal s Davidem Navarou. Ta partie dopadla remízou, myslím, že docela zaslouženě po zajímavém průběhu. A pak klíčová partie pro mě byla první partie po pauze na oběd. Tu jsem hrál s dalším tradičním soupeřem Philippem Schlosserem, což je můj spoluhráč z Baden – Badenu. Ta partie se mi nepovedla už v zahájení.

Povídejte, co se vám přihodilo?
Dopustil jsem se přehození pořadí tahů. Philipp pak hrál velice důrazně a dopadlo to celkem jasně pro něj. Pak už jsem na celkové vítězství mohl pomýšlet jen těžko, protože taková ztráta se těžko dohání. Umístění tedy nic moc, ale to se stává, když se nějaká partie nepovede. Rapid šach je tím navíc také proslulý a asi i proto je ten turnaj vždy dobře obsazen. Šachisté si navíc mohou v průběhu turnaje vyzkoušet nestandardní věci, které v běžných partiích nedělají.

O festivalu Czech Open se traduje, že je největším svého druhu na světě. Můžete ho tz vlastní zkušenosti srovnat s nějakými jinými akcemi?
(vypálí) To asi dost dobře nepůjde, protože tím kolik hráčů, v kolika turnajích a disciplínách se ho účastní je naprostá rarita. Jsou turnaje, kde se sjede třeba devět se hráčů, ale takový rozměr jako Czech Open skutečně jiná akce nemá.

(co, zz)