V juniorkách patřila k oporám české reprezentace, teď již třetím rokem bojuje o místo na slunci v ženském nároďáku. LUCIE PETRÁSKOVÁ si ale nestěžuje, neboť každá nová zkušenost se jí může hodit do budoucna.

Ženská reprezentace po neúspěšné kvalifikaci na OH v Pekingu zahájila novou etapu. Na jejím konci by mělo být MS v roce 2010. Rok před tím se ještě uskuteční evropský šampionát. Prvním velkým testem byl jeden z nejprestižnějších světových turnajů s názvem Canada Cup. Odchovankyně pardubického softbalu byla při tom.

Česká republika startovala v Kanadě po šetileté pauze a poprvé v historii postoupila do play off. V základní skupině prohrála s účastníky olympijských her: s Kanadou 0:10, Austrálii 0:7 a také s čínským Sichuanem 4:5. Porazila regionální výběry Oregon Elite (USA) 2:1, Nor Cal Assault (USA) 4:3 a White Rock Renegades (Kanada) 5:2. Při stejném bodovém zisku s čínským týmem rozhodla o jejich postupu výhra v dodatkovém utkání právě se Sichuanem (6:2). Ve čtvrtfinále Češky nestačily na Japonsko (0:10) a v opravě podlehly stejným poměrem Venezuele. Obě země budou rovněž startoval na OH v Pekingu.

Na turnaji jste se střetly hned se čtyřmi účastníky olympijských her. Neudělaly jste však proti nim ani jeden bod, znamená to, že jsou vám tak vzdáleny?

Zápasy měly stejné průvodní znaky. Soupeřky měly lepší nadhazovačky, pak větší a rychlejší rotace míčů. Vůbec ve všech činnostech byly rychlejší. Nám sloužilo ke cti, že jsme míče kontaktovaly a nedovolily tvrdé odpaly. Takhle jsme se alespoň dostaly na metu. Většina z hráček jsou profesionálky, které trénují až osm hodin denně. Naše dvouhodinové tréninky po práci či škole jim jednoduše nemohly konkurovat.

Ve skupině jste porazily jen regionální výběry. Jaká byla jejich síla?


Slovo jen musíme dát do pořádných uvozovek. Síla amerických výběrů je srovnatelná s evropskou špičkou na reprezentační úrovni. Jedná se o univerzitní hráčky, které jsou vychovávány pro profesionální softbal. Navíc hrají každý den. Kanadský a čínský výběr byly o něco slabší. Co jsme mohly vyhrát, jsme vyhrály. Rozdíl mezi Austrálii a Japonskem je diametrální.

Česká republika se vrátila na Canada Cup po šestileté přestávce. Co tím vedení nároďáku sledovalo?

Hlavním cílem dvouletého období je postup na mistrovství světa. Ještě před ním se zúčastníme mistrovství Evropy, kde si právo na „svět“ musíme vybojovat. Do Kanady jsme jely nasbírat zkušenosti se světovou elitou.

To se vám podařilo. Jaké tedy jsou?

Viděli jsme v akci nejlepší hráčky na světě a jejich dovednosti, takže určitě u každé holky vzroste motivace. Hrozně nás povzbudilo také hecování protihráček, které kvitují fakt, že jim svým způsobem stačíme. Rovněž mají radost, že úroveň softbalu roste v dalších zemích. I když nám dávály 10:0, stále nás chválily. Všechny zápasy byly pro nás velkou školou v rychlosti. Před evropským šampionátem budeme mít výhodu po psychické stránce. Italky a Nizozemky už nám nebudou tolik utíkat. (smích).

V loňském roce jste na hřišti paběrkovala. Jaká je vaše úloha letos?


V reprezentaci jsem teď brána jako třetí nadhazovačka. Jelikož obě holky, co jsou v hierarchii přede mnou, svou roli zvládaly, takže na nadhozu jsem dostala do hry minimálně. Jsem ráda za šanci, kterou jsem dostala na pálce a první metě. Pořád jsem ještě mladá a můj čas určitě přijde. Nejlepší australské nadhazovačce je například sedmatřicet let. (smích).