Letos v repre

Světový pohár – Oklahoma
Česká republika – Austrálie 0:11, – USA 2:7, – Kanada 0:7, Japonsko 0:9, – Velká Británie 2:3, – Velká Británie 1:6. Celkem šesté místo.

Mistrovství Evropy – Itálie
Základní skupina: Česká republika – Německo 13:3, – Polsko 10:0, – Francie 12:2, – Izrael 10:0. Nadstavbová část: Česká republika – Rakousko 6:1, – Itálie 1:6, – Španělsko 7:0. Play off: Česká republika – Rusko 7:6, – Velká Británie 0:2. Celkem čtvrté místo.

Celý rok na dovolené… Podle destinace by se tak mohlo zdát. Ovšem opak je pravdou. Žádné užívání sluncem prolité země, ale tvrdá dřina. Pardubická softbalistka LUCIE PETRÁSKOVÁ je již tři sezony základním stavebním kamenem účastníka nejvyšší italské soutěže. Působí ve městě Nuoro, které se nachází na Sardinií. A tento ostrov je rájem turistů. Má to jedinou vadu, moře je „až“ čtyřicet kilometrů od jejího bydliště. Na druhou stranu pořád je to blíže než z Pardubic…

Lucie, za vaším jménem v kolonce oddílová příslušnost je napsán název Museo D’arte Nuoro. Můžete ve stručnosti představit váš klub?
Jedná se o mladý tým v italské nejvyšší soutěži A1, který stále spíše sbírá zkušenosti. V klubu působím již třetí sezonu a patřím tak ke stabilním hráčkám družstva. Cizinky, hlavně Američanky i Australanky, se každým rokem mění a tím je každý rok v italské lize jiný.

A jakou v něm máte pozici?
V Nuoru nastupuji vždy v základní sestavě. Plním funkci takzvaného univerzála, což český reprezentační trenér nerad vidí, ale já jsem spokojená (mrkne).

Vezměme si nyní softbalový slovník a nalistujme
stránku se slovem univerzál. Jaký je jeho význam ve vašem sportu?
Hraní na různých postech. kde každý je něčím zajímavý. Letos jsem vystřídala první, druhou, třetí metu, spojku a dokonce i kolem sedmi zápasů na nadhazovačském prkně. To jsem byla nadšená, nadhazování mě prostě baví nejvíce. Ráda jsem se tak vrátila do začátků mé softové kariéry (nadšený výraz).

Jak se dařilo vašemu týmu a vám osobně v nejvyšší
italské soutěži?
V obraně se mi letos dařilo, kdežto pálka trochu pokulhává. S minulými úspěchy si asi víc věřím a ztrácím trpělivost při výběru správných nadhozů. Taky je to malinko o štěstí, někdy vám to padá do mezer, jindy trefujete přesně hráčky v poli. Ale celkově si držím dobrý pálkařský průměr a v Nuoru stále nastupuji na čtvrté, páté pálkařské pozici. Jinak jsme po základní části skončili na šestém místě. Play off ale hrají pouze první čtyři družstva.

Díky angažmá v prestižní evropské soutěži jste se stala pevným článkem české reprezentace. Ta měla v letošním roce dva vrcholy. Tím prvním byl Světový pohár. Seznamte nás blíže s tímto turnajem…
Letos se konal jeho šestý ročník Světového poháru. Dějištěm byla Oklahoma. Je brán jako turnaj nejvyšší kvality. Každého ročníku se mohou účastnit pouze pozvané týmy. Pro nás bylo velkým potěšením, že letos pořadatelé vybrali i nás. Turnaj nám sloužil jako příprava na mistrovství Evropy. Kromě našeho nároďáku se ho zúčastnily USA, Japonsko, Austrálie, Kanada, tedy týmy z prvních čtyřech míst na mistrovství světa a Velká Británie s mančaftem plným amerických hráček s britskými pasy.

Přesun na druhou stranu zeměkoule vyžaduje aklimatizaci a ne hned naskočit k zápasům se silnými týmy. Jak jste zvládly tento krok?
Jasně. Na to se pamatovalo. Do Oklahomy jsme přijely o čtyři dny dříve a dny před turnajem vyplnily přátelskými zápasy s místními univerzitními týmy.

Přejděme k samotnému turnaji. Jak dopadla konfrontace s týmy světové třídy?
Turnaj jsme otevřely zápasem proti Austrálii, který se nám moc nevyvedl. Prohrály jsme 0:11. Ještě tentýž večer jsme nastoupily proti domácím a pozdějším vítězkám turnaje. Myslím, že jsme je docela překvapily a výsledek 2:7 proti mnohonásobným světovým šampionkám není zahanbující. Další zápasy už ale byly jednoznačné pro soupeřky. Prohrály jsme s Kanadou 0:7, Japonskem 0:9. Pouze s Velkou Británií se jednalo o těsnou prohru, a to 2:3 až v dohrávce zápasu. Pak jsme hrály ještě jednou s Británií, které jsme podlehly 1:6.

Už víme, že v Nuoru hrajete univerzálku, ale co reprezentace?
V reprezentaci hraji třetí metu metu. Nejvíce se mi povedl zápas s USA. V tomto utkání jsem měla pár pěkných zákroků a v útoku jsem jednou bodovala. Zadařilo se mi také v první střetu s Velkou Británii. To jsem skórovala dvakrát.

Až na jednu výjimku jste všechny utkání prohrály o pět a více. V čem za světovou špičkou zaostáváme?
Největší rozdíl mezi českým a světovým softbalem je určitě v úrovni nadhazovaček a také v razanci odpalů. Celkově jsme ale na turnaji i přes prohry udělaly dobrý dojem. Pořadatelé už mluvili o tom, že nás příští rok pozvou zase.

Softbal patří ve Spojených státech amerických k oblíbenějším sportům. Jaký byl o něj zájem?
Obrovský. Turnaj se odehrával v kvalitní atmosféře samotné Mekky softbalu a všechny zápasy přenášela televize ESPN. Byla to opravdu vynikající zkušenost, která daleko přebila úmorná vedra při zápasech. Vždyť ve stínu naměřili osmačtyřicet stupňů. I když je pravda, že na hřišti žádný nebyl (smích).

Už jste to naznačila „svěťák“ byl pro český týmem testem před evropským šampionátem. S jakými
cíli odjížděl národní tým do země, kde pojídáte profesionální chléb?
Na mistrovství Evropy jsme jely s velkými cíli. Chtěly jsme skončit v první trojce a kvalifikovat se tak na mistrovství světa v roce 2012. V koutku duše jsme s holkama pomýšlely na zlatou medaili.

Ještě než se dostaneme k výsledkové části, je důležité vysvětlit, že se změnil systém turnaje. V čem?
Letošní šampionát se od těch předchozích lišil tím, že Evropská softbalová federace rozhodla o jedné věci: spojit výkonnostní skupiny A a B dohromady. Podle mě tím ale kvalita turnaje utrpěla.

Možná vím, kam poslední větou míříte. Po zápasech na Světovém poháru se softbalovou extratřídou vás čekaly boje s trpaslíky…
Přesně tak. Odehrály jsme devět utkání, z toho šest jsme vyhrály rozdílem deset až patnáct bodů. Sehrály jsme jen tři vyrovnané zápasy. Na začátku turnaje víceméně víte, že budete vyhrávat a ta atmosféra je jiná, než když od prvních minut bojujete o každý bod. Turnaj tedy neměl takový náboj, na který jsem zvyklá. Z těch tří důležitých zápasů se nám podařilo vyhrát bohužel jenom jeden. A to stačilo na konečné čtvrté místo a hluboké zklamání.

Kde hledat další příčiny neúspěchu české ženské reprezentace?
Hodně mě mrzí oba prohrané zápasy, proti Itálii a Velké Británii, kdy se ani mně osobně na pálce moc nedařilo. Paradoxně jsme oba zápasy byly lepší v počtu odpalů než naše soupeřky. Nicméně konečné skóre bodů mluvilo v jejich prospěch. Problémem bylo, že jsme nechávaly hodně běžců na metách a nedokázaly je stáhnout domů pro bod. Kdežto jak Italky, tak Britky, se dostaly na mety jen jednou a pokaždé dokázaly skórovat. Právě tím jsme si tu medaili prohrály.

Spravil vám trochu náladu, alespoň váš osobní výkon?
Právě že ne (ušklíbne se). Stejně jako v Oklahomě jsem hrála na třetí metě a chodila první na pálku. Na pálce jsem bohužel nezopakovala nadprůměrné výkony jako na ME před dvěma lety. Patřila jsem spíše mezi průměrné pálkařky. Můj úkol byl dostávat se na mety, aby mě v pořadí další pálkařky stáhly domů. Osobně mám raději, když už mám běžce na metách a mým úkolem je odpálit tak, aby doběhli. Snažila jsem se s tím poprat, ovšem vyšlo to tak jednou ze tří pokusů.

Jaký je váš nejbližší program?
V půlce září se vrátím domů a doufám, že stihnu naskočit do play off české extraligy za tým Čechie Praha, kde mám letošní rok hostování. Tak snad mě v jinak smolném roce ještě čeká nějaká ta výhra (pousměje se).

Máte už plány pro příští rok?
Nad příští sezonou visí otazník. Již druhým rokem hraji s přetrženým předním křížovým vazem v koleni a jelikož jsme se nekvalifikovaly na MS není moc důvod operaci dále odkládat. Takže to vidím spíše na rehabilitace, trénování holek a mládeže v Pardubicích. Snad stihnu druhou polovinu sezony. Bude opět v Nuoru nebo na našich hřištích.

Lucko, bude vám
osmadvacet let. Neplánujete náhodou rodinu?
Rodinu ještě určitě neplánuji. Jsem přece pořád mladá holka (směje se na celé kolo).