Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

„Po Opavě jsem uvnitř cítil, že toho už bylo moc“

Pardubice - Rezignující lodivod pardubických basketbalistů Dušan Bohunický chtěl tým něčím nakopnout. Odhodlal se k poměrně neobvyklému kroku.

15.1.2016
SDÍLEJ:

Tomáš Bartošek, Dušan Bohunický a Levell Sanders (zleva). Na lavičce BK JIP Pardubice nastalo zemětřesení.Foto: DENÍK/Jiří Sejkora

Nedostanete je od koryta ani párem volů… Řeč je o politicích, kteří se nevzdají svého mandátu ani po sebevětším skandálu. Řeč je o funkcionářích, kteří se zapletou do korupční aféry. Řeč je o trenérech, kteří se nepustí vesla, i když jejich tým prohraje desetkrát za sebou. Zkrátka každý se rád drží u lizu… Toto tvrzení ovšem vyvrátil svým gestem trenér pardubických basketbalistů DUŠAN BOHUNICKÝ. Na rozdíl od čelních představitelů naší země myslel na blaho ostatních a dobrovolně odstoupil.


V posledním našem rozhovoru, krátce před vaší rezignací, jste zmínil, že basketbal prožíváte jako nikdy před tím. Nad čím jste přemýšlel?

Neustále jsem se snažil hledat způsob, jak tým v problémových momentech změnit. Mám na mysli situace, kdy jsme vedli výraznějším rozdílem a pak náskok promrhali.

Promiňte, že vám skáču do řeči, ale to se dělo i v loňské sezoně…
Ano, ovšem měli jsme na palubovce hráče, který dokázal po ztrátě náskoku další vedení pohlídat. A tím byl Ell Sanders. Jenže jeho pozice se pro tuto sezonu změnila a on už nebyl posílán na klíčové situace. Ještě k tomu o čem jsem přemítal. Tedy, jestli mám stáhnout stabilní hráče a dát důvěru jiným. Měnit pro ty rozhodující chvíle sestavu. Možná až dlouho jsem držel jednu myšlenku a neodhodlal se k radikálnějším krokům.

Říkal jste si před utkáním s Opavou: Jestli prohrajeme, tak už to vážně balím?

Právě že vůbec. Nevím, čím to bylo, ale já se cítil hrozně uvolněně. V týmu panovalo nadšení. To nám vydrželo do konce třetí čtvrtiny. V té poslední jsem ale znovu začal pochybovat, jestli to zvládneme. Při dvou útocích jsme nebyli agresivní do vnitřního prostoru a na druhé straně dostávali trojky. Ocitli jsme se na stejném bodě, jako v minulých prohraných zápasech.

Jak dlouho jste si tedy pohrával s myšlenkou rezignovat?

Napadlo mě to už dříve, ale kdy přesně, to vám neřeknu. Ten zápas s Opavou byl pátý, který jsme stejným způsobem prohráli. Navíc vždy v Pardubicích. Snažil jsem se tu myšlenku co nejdéle vytěsňovat z hlavy. A pak pohár přetekl.

Bylo definitivně jasno, když váš tým inkasoval pět vteřin před koncem rozhodující trojku?

Ne. Rozhodl jsem se až v momentě těsně před odchodem do šatny. Tedy ještě před tiskovou konferencí.

Můžete shrnout přesně důvody, které vás vedly k odstoupení?
Jeden by řekl, že se stačí podívat na poměr výher a proher. Moje důvody však byly ještě jiné. Nedokázal jsem z našeho týmu dostat více. Respektive ten potenciál, který v sobě má. Přesto, že konečná rozhodnutí dělají hráči, já jsem za ně zodpovědný. Vzal jsem to na sebe s tím, že mojí rezignací může dojít k novému impulzu.

Ještě týž večer jste chtěl tuto zprávu sdělit vedení klubu. Svěřil jste se někomu se svých blízkých: manželce, kamarádovi, svému svěřenci?

Ano, své rozhodnutí jsem někomu oznámil. Věděl to jeden člověk, ovšem nebudu ho jmenovat. Pouze snad řeknu to, že se jedná o hráče, ke kterému jsem měl velmi blízko.

Cítil jste, že vás může vedení s ostudou odvolat a raději jste hrdě odstoupil sám?

Když si před sezonou dáte finálové cíle a pak jste pátí, musíte počítat s tlakem na svoji osobu. To ani za vámi nemusí nikdo chodit. Neodstoupil jsem ale proto, abych byl za hrdinu, nebo že bych měl ostudu, kdyby mě odvolali. Moje prvotní myšlenka byla ta, že potřebuji svým krokem nastartovat tým.

Na vaší rezignaci se dá dívat dvěma pohledy. Škarohlídi vám předhodí, že utíkáte z boje. Co vy na to?
Toto může říct jen někdo, který se nepohybuje v tom prostředí. Dokud si to sám člověk nezažije, vytváří si dojen domněnky. Nikdo si naší situací neprošel, ani vedení ani fanoušci. Na vlastní kůži to okusili pouze hráči a realizační tým. Nikomu nepřísluší moje rozhodnutí kritizovat.

Ten druhý hlas je o mnoho kladnější. Odhodlal jste se k něčemu, co na politickém či sportovním poli udělá málokdo. Obětoval jste svoje dobro pro ostatní…
Opakuji, nepotřebuji slyšet pochvalná slova na svojí adresu. Toto rozhodnutí zcela koresponduje s mojí povahou. Jenom jsem chtěl nakopnout tým. A teď mi řekněte, co je lepší: Neutéct z boje a skončit dvanáctí, nebo udělat něco, abychom hráli o medaile? Pro mě je důležité to druhé!

Stačily ale dva tři vyhrané zápasy po sobě a mohlo být zase dobře. Nechtělo to vytrvat déle?
Je pravda, že ta hranice úspěchu a neúspěchu je tenká. Ano, mohlo se to otočit, nicméně já po Opavě uvnitř cítil, že toho už bylo moc. Chtělo to změnu. Prostě nějakou. Když to přeženu, kdyby jste si sedl na lavičku třeba vy. Hráči potřebovali změnu, přemýšlet o něčem jiném.

Musel to být pro vás vskutku těžký krok. V Pardubicích se totiž za ty tři roky zrodila výborně fungující symbióza hráč – trenér. Není vám to líto?
(povzdechne) Možná je to pro hráče lehčí v jednom ohledu. Tím, že naše vazba byla takto pevná, pochopí, že jsem to udělal opravdu pro to, abych jim pomohl. Jasně, někdo si může říct: Kdybych dal koš nebo neudělal ztrátu, trenér tady mohl zůstat. Ale teď už je pozdě na slzy…

Prozradíte jaké byly reakce hráčů na vaše, možná předčasné, vzdání úřadu?
Jak už to chodí, různé. Někdo se koukal z očí do očí, druhý hleděl do prázdna, další měl sklopenou hlavu. Až po nějakých pohovorech a zpětných esemeskách jsem cítil, že některé kluky moje odstoupení bolelo.

Následuje otázka na tělo. Nelitujete svého rozhodnutí?

(pousměje se) Trochu jsem to čekal. První den ráno po svém rozhodnutí jsem pociťoval určité uvolnění. Ale… Další den jsme jeli s rodinou do Liberce a já jsem si říkal: Proč? Vždyť jsem mohl být na tréninku a zase to prožívat s hráči. Nebudu zastírat, že se ve mně mísí pocity. Nejvíce mě to mrzelo po utkání na USK. Tým prohrál a já jsem si uvědomil, že přesně jsem nechtěl, aby nastal stejný scénář. Hráli jsme výborně v obraně, vedli jsme dvojciferným rozdíle a zase prohráli. To jsem si fakt zanadával. Říkal si, že jsem to udělal kvůli tomu a teď je to stejné.

Uvědomoval jste si fakt, že jste postavil před velmi těžký úkol nezkušenou trenérskou dvojici Sanders – Bartošek, nebo jste to do hloubky až tak neřešil?
V pardubickém klubu jsem zodpovědný za sportovní úsek, takže jsem věděl, že má kdo náš tým převzít. Kdyby Ell Sanders nebyl v současné době zraněn, tak to moje rozhodnutí možná nepřijde. Ještě bych chtěl trochu polemizovat nad tím, že je Levell úplně nezkušený trenér. On má nesmírně velký přehled, umí pracovat s lidmi a dokáže být někdy nad věcí výše, než si člověk myslí.

Ano. Jeho bohaté hráčské zkušenosti mu nikdo vzít nemůže, ale čísla hovoří jasně. Před nástupem nula v pozici hlavního kouče u týmu dospělých…
Je pravda, že pohled trenéra z lavičky je jiný, než role hrajícího asistenta, kterou Ell zná z loňské sezony. Sám jsem zažil podobnou věc, když jsem jako asistent střídal Honzu Slowiaka. Stejný zápas jsem viděl úplně jinýma očima. Stojím si ale za tím, že Sandersovo přesunutí na trenérskou pozici je správné.

Jste připraven novému trenérskému páru pomáhat, nebo se od prvního týmu chcete odříznout a věnovat se jen mládeži?
Co se týče té nejbližší spolupráce s hráči a přípravy na zápasy bude záležet jen na Ellovi Sandersovi. Jestli bude chtít něco prodiskutovat. Určitě bych mu ale chtěl nabídnout pomoc s individuálními tréninky hráčů. Samozřejmě se budu chodit dívat na domácí utkání a rád pomohu také se skautingem či videem.

Určitě jste tedy rád, že vedení sáhlo po modelu z vlastních řad, který jste očekával. Kdyby totiž přivedlo trenéra z venku, už byste se nemohl na přípravě týmu tolik podílet…
Pochopitelně. Já se ocitnout v pozici trenéra, který přijde do klubu z venku, chtěl bych si s tím bývalým promluvit. Abych se něco dozvěděl. Je jasné, že v průběhu sezony nejde měnit něco úplně radikálně. Asi bych skutečně nechtěl, aby mi zasahoval do práce. To bychom se museli znát. V Pardubicích je to jiné, protože máme mezi sebou silné vztahy. Dokážeme spolu komunikovat a tak se možnosti spolupráce nabízejí. Na druhou stranu by mi nevadilo, kdyby řekli, že se budu věnovat pouze Golden Talents. V tom případě bych se staral o mládež a připravoval se na další trenérskou kariéru.

V pozici hlavního trenéra v Kooperativa NBL jste působil tři roky. Co vám tato první velká štace dala?
Celé ty čtyři roky v Pardubicích, ať už na pozici asistenta či hlavního trenéra, pro mě znamenaly obrovský skok a posun v mé kariéře. Dále pak v myšlení, v pohledu na koučování, na práci realizačního týmu i s celou skupinou v mém sportovním úseku. Hodnotím to velmi pozitivně. Měl jsem možnost naučit se pracovat u týmu, který má ty největší ambice. Vždy se pracuje lépe pod tlakem, než tam, kde si jdete jen zahrát. Je na místě poděkovat vedení klubu a fanouškům. Pardubice mi otevřely dveře do velkého basketbalu a na tuhle štaci nikdy nezapomenu.

A co vám naopak vzala?
Určitě odtržení od rodiny. Když jsem šel do Pardubic, zůstala v Liberci, protože jsme nechtěli děti vytrhávat ze zažitého prostředí. Takže takový kontakt s rodinou. V poslední době jsem pořád myslel jen na basketbal, což se promítalo do mého soukromí. Neodtrhl jsem se od něj například ani v kině. Pokud ale děláte,co milujete, nemůžete říct, že vám to něco vzalo…

Poodhalíte našim čtenářům nejhezčí zážitek nebo období na pardubické lavičce?
Emočně nejsilnější moment byl v pátém čtvrtfinále v Děčíně v sezoně 2012/2013. Tam se krásně ukázalo, že o situacích na hřišti rozhodují jen hráči. Na jedné straně stál zkušený trenér Budínský a na druhé Bohunický, který byl u týmu tři dny i s cestou. Vyhráli jsme 82:81, když jsme ještě minutu a půl před koncem prohrávali 72:80. Nejlepší období bych napasoval na předloňskou sezonu. V play off jsme předváděli výborný basketbal. Po výhře v Prostějově jsme se už viděli ve finále, jenže soupeř sérii zvrátil. A pak jsme se už nedokázali nastartovat v souboji o bronz.

Po zisku bronzu v roce 2013 už se Pardubice v celkovém pořadí jenom zhoršovaly. Musím se tak zeptat rovněž na nejhorší dobu na lavičce Beksy…
Jednoznačně letošní sezona a v ní domácí prohry. Všechno odstartovalo první kolo s Opavou. Následoval Děčín, USK, Kolín a znovu Opava. Do zpěvu nám nebylo ani v loňském ročníku, ovšem ten byl silně ovlivněn našimi zraněními. Nikdy jsme se nedostali do stavu, kdy jsme nastupovali kompletní. Větší zklamání jsem opravdu prožíval až v posledních dvou, třech měsících.

Ještě jedné věci můžete pardubickému angažmá vděčit. Zdolal jste Nymburk, což se nepovede každému trenérovi?
Jednou jsem porazil Nymburk se Spartou Praha jako hráč. Teď podruhé s Pardubicemi jako trenér. Nicméně potvrdila se slova, že euforie po vítězství nad Nymburkem může dostat tým dolů. Někdo tvrdí, že to trvá jeden zápas, nás to ale poznamenalo na dlouhou dobu. Jako bychom si tenkrát to štěstí vybrali na iks utkání dopředu.

V klubu zůstáváte jako ambasador projektu Golden Talents. Čeká vás osvobozující práce. Žádné nervy, samá radost, viďte?
Tréninky v Golden Talents jsou pro mě naplňující. Když vidíte kluky, jak z nich čiší elán, jak poslouchají, tak vás to nabíjí. Pokaždé jsem se odreagoval od stresu u prvního týmu, kde jsem se spíše vybíjel. Teď mám ještě větší chuť pustit se do práce s mladými.

Autor: Zdeněk Zamastil

15.1.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Cvičení Agens 2017 v Pardubicích. Město zkouší evakuaci velkého počtu osob v případě teroristického útoku otravnou látkou. V první evakuační zóně to znamená do bezpečí dostat děti z MŠ Pastelka.
13

Příprava na teror: Pardubice testují krizové plány

Dlouhý, Široký a Bystrozraký navštíví v sobotu Dubinu.

Dlouhý, Široký a Bystrozraký navštíví v sobotu Dubinu

Evakuace školky? V případě ohrožení za děti odpovídá město

Pardubice – Co se stane v případě mimořádné události s vašimi dětmi? Při potřebě evakuace za ně přebírá odpovědnost zřizovatel školského zařízení.

Vojáci vyrazili za žáky do škol

Dolní Roveň/Rosice – Vojáci pardubického 14. pluku logistické podpory zavítali mezi žáky dvou základních škol (ZŠ) – v Dolní Rovni a Rosicích u Chrudimi. Kromě ukázky zbraní a techniky nabídli i přednášky či výuku výroby improvizovaného protichemického obleku, ale převedli i první pomoc. 

Stávkovali lékaři a někde i lékárny

Pardubice – Několik tisíc praktických lékařů dnes zavřelo své ordinace kvůli stávce. Nesouhlasili totiž s přílišným papírováním, elektronickými recepty a nedostatkem peněz. Mimo provoz bylo na půl hodiny také asi 400 lékáren.

Jeden se schoval v popelnici, další byl drogový dealer

Pardubice - Zamotaný příběh s telefonní budkou na začátku skončil dopadením distributora narkotik.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení