V minulé sezoně však v dresu Jindřichova Hradce připomínal berana s hodně ostrými rohy. Měl by se tak spíše jmenovat Ram. Proti Opavě debutoval v pardubické sestavě. Přestože neskóroval, jako úplný beránek nepůsobil. LAMB AUTREY stihl za jedenáct a půl minuty pět doskoků a vybojovat tři fauly. Nicméně ztratil čtyři míče.

Vždy je obtížné nastoupit k týmu v rozehrané sezoně. Jak tuto novou situaci vnímáte?
Je to opravdu těžké, protože se musíte prakticky ze dne na den naučit nové věci, které již má tým zažitý. Ale tím, že jsem hrál českou soutěž v loňské sezoně, nebude trvat dlouho a zvyknu si. V dalším zápase už budu zase lepší.

Polovinu základní části této sezony jste měl v Kooperativa NBL výpadek. Skutečně jste se takto rychle aklimatizoval?

Nevidím v tom žádný problém. Vlastně je to, jako kdybych z ní neodešel. A teď jsem šťastný, že jsem zpátky.

Na palubovku jste nastoupil hodně nažhavený. Při každém dotyku s míčem z vás čišela chuť hodně toho na hřišti dokázat, ale moc se vám nedařilo. Kde to vázlo?
Byl jsem hodně namotivovaný. Opava je dobrý tým a vítězství nad ní by pro nás bylo velké. Strašně jsem chtěl našemu družstvu pomoct, abychom vyhráli. Nepodařilo se to, a já nejsem moc hrdý na to, jak jsem hrál. Ale vím, že čím déle tady budu, rozhodně budu lepší a lepší.

Američané, obecně, jsou velmi sebevědomý národ. Vy jste však nechal své neohrožené průniky v kabině. Nechtěl jste se hned v prvním vystoupení pouštět do nějakých velkých dobrodružství a spíše hrát pro tým?
Přesně tak. Snažil jsem se hrát hlavně pro tým. Na druhou stranu jsem si vědom, že jsem měl být agresivnější.

Ptám se proto, že se nestává často, aby Lamb Autrey v utkání ani jednou neskóroval…

(usměje se) Ano, máte pravdu. Nejsem z toho dvakrát odvázaný, ale to se změní.

Vám osobně se na Opavu v loňské sezoně dařilo. Byl jste třikrát u vítězství ze čtyř pokusů. Mohl jste být tajnou zbraní Pardubic. Věděl jste vůbec o černé sérii svých kolegů proti slezské družině?
Jistě. V kabině se o tom před utkáním hovořilo. Do dalších utkání tou tajnou zbraní už budu (směje se).

Koncovku utkání jste prožil na lavičce. Nesvrběly vás ruce?
To si pište. Každý hráč chce pomoct. Pro mě to je trochu zvláštní situace. Většinou jsem zvyklý být v těchto rozhodujících momentech na palubovce. I když jsem nebyl na hřišti, snažil jsem se spoluhráče hecovat. Měli jme obrovské šance zápas vyhrát. Pro koncovku jsme měli nakreslenou pěknou akci, která bohužel nevyšla. No a soupeř po takovém neurovnaném posledním útoku vstřelil koš.