Parta profesorů… Pardubičtí basketbalisté si patrně mysleli, že svého soupeře přehrají jenom zkušenostmi. Ne, vlastně, že se Děčín porazí sám. Vždyť ho zdemolovali ve čtvrtfinále poháru, tak to zase půjde jako po drátku. Jenže se šeredně spletli a pardubický kouč Dušan Bohunický jen útrpně z lavičky sledoval rozdíl v nasazení. Výsledkem byla další domácí prohra, tentokrát v poměru 63:74. Podruhé za sebou jeho tým v ČEZ Areně nepřestřílel metu sedmdesáti bodů. A tak se boj o třetí, čtvrté místo pořádně přiostřuje.

Po utkání s Kolínem jsme se shodli na tom, že každý zápas v poslední čtvrtině základní části by měl brát tým jako play off. A bác, hned v prvním veledůležitém střetu jste selhali. Navíc na nějaké rvaní o výhru to nevypadalo, co vy na to?
Slova zůstala vyřčena pouze v kabině. Na hřiště jsme touhu nepřenesli. Naším cílem pro utkání s Děčínem  bylo zachytit jeho vstup. Tušili jsme, že po drtivé prohře v poháru, bude soupeř velmi nabuzený. Záměr se nám nepodařil. Nechali jsme se zatlačit nejen na naší obranné polovině, ale problémy nám činila jejich agresivita také při útočení. Do toho se přidaly zbytečné ztráty, a tak byl protivník od začátku bodově vepředu.

Jste si vědom, že lepší vstupní podmínky jste nemohli mít. Po pohárové krasojízdě i poslední hladké domácí výhře jste oplývali vysokým sebevědomím. Děčínu se v poslední době nedařilo a na rozdíl do Válečníků jste mohl po dlouhém čase nasadit do hry všechny hráče…
Při vědomí, že mám po dlouhé době k dispozici všechny hráče, chtěl jsem nechat hrát co nejzkušenější tým. Proto v zahajovací pětce dostali příležitost Corey Muirhead a Petr Bohačík. To byl rozdíl oproti minulému zápasu s Kolínem. S odstupem času to  vyhodnocuji jako chybné řešení a beru to na sebe. Budeme muset vstupovat do zápasu s mladší a agresivnější sestavou. A teprve až si hráči uvědomí, že v zápase jde o všechno, můžeme sázet na zkušenější sestavu.

Od prvního kontaktu s míčem vypadali vaši svěřenci tak, že se jim nemůže v zápase nic přihodit. Přesný opak dukelského utkání s Kolínem. A jistě souhlasíte s tím, že halou to rozhodně nebude?
Cítím to úplně stejně. Teď  bude mojí snahou znovu co nejvíce hráče nabudit. Nicméně tohle není o vnější motivaci ze strany trenéra. Problém je s vnitřní motivací jednotlivců. Musí si zkrátka sami uvědomit, do čeho jdou.

Děčín ve třetí čtvrtině základní části mírně řečeno nezářil. Místo, aby jste mu srazili sebevědomí ještě níže, tak mu umožníte od prvních minut se zhluboka nadechnout.  Přitom vaše družstvo je natolik zkušené a ví, že zrovna tohoto soka nesmíte nechat nastartovat, co říkáte?
To je přesně ono. Jakmile  necháte Děčín přičichnout k agresivní hře, je zle. Dovolíte tím všem jeho hráčům ale i rozhodčím pustit naplno tento styl. Potom se vám hrozně těžko vrací do zápasu. Nám se sice podařilo přiblížit se na tři body, ale v dalších momentech jsme nedokázali utkání převzít do svých rukou.

Od novinářského stolu se zdálo, že vaši hráči nedokázali reagovat na zhušťování obrany. Opakovaly se totiž situace, kdy se marně snažili procpat až trojblokem. Nechtělo to spíše přihrávku na perimetr?
Samozřejmě. Tohle se ale před utkáním určit nedá, protože nevíme s jakou se obrana vytasí. Vzniklou situaci musí přečíst samotný hráč. Několikrát jsme se šli do soupeřova zdvojení a přihrávka buď nepřišla a my míč ztratili, nebo byla extrémně pomalá a Děčín dokázal zareagovat.

V prvním poločase byla hra vašeho týmu opravdu bídná. Po změně stran nenasvědčovalo nic tomu, že dojde ke zlepšení. Měl jste v kabině nějaký proslov?
Ano. Svoje jsme si řekli. Do druhé půle jsme šli  jasnými plány – být agresivnější. Jenže jsme nedali první šoupák, což psychice nepomůže. Na druhou stranu jsme dostávali  koše po jednoduchých doskocích. Sebedůvěra s jakou jsme šli do hry, zase spadla dolů.

Ano, Děčín se ve 25. minutě ujal nejvyššího vedení v zápase 51:37. Pak jste mu ale až do konce třetího kvartálu nedovolily byť jen jediný bod. V těchto chvílích jste posílal na palubovku starší hráče. Chtěl jste Válečníky přehrát zkušeností?
Možná to tak vypadá, protože jsme na perimetru drželi Ella Sanderse, Coreyho Muirheada a Lukáše Kotase. V tom momentě jsem cítil, že mají dostatek energie na to, aby vytvořili na protihráče tlak. Co se týče pivotů, tak tam už takový záměr nebyl. Spíše jsem je rotoval podle toho, jak na tom byli s fauly.  A když byli na hřišti Petr Bohačík se Zbyňkem Pospíšilem, doplnili zkušenou sestavu. Zmíněnou bodovou šňůru ale určili hlavně hráči na perimetru.

Dotáhli jste se na skóre 48:51. V poslední vteřině třetí čtvrtiny vypadl z obroučky Sandersův trojkový pokus. Jak zásadní byl tento moment pro další vývoj?
Víte, to je vždy otázka kdyby. Těžko se to hodnotí. Ell neměl lehkou pozici a ta střela prostě obroučkou nepropadla. Je to sport a například nedávno v Ostravě jsme zase měli štěstí, když Petr Bohačík s klaksonem prvního poločasu trefil trojku z obrovské dálky. Každopádně by nám vyrovnání stavu na 51:51 asi dalo před závěrečnou částí křídla.

Přestože, se vám nepodařilo srovnat, měli jste se nést na vlně euforie a Děčín dál válcovat. Jenže přišel další tragický vstup a bylo po nadějích, viďte?
Jednalo se o zlomový moment. Přestože jsme ubránili útoky soupeře, nechali jsme mu druhé střely. A na naší útočné polovině jsme pokračovali ve ztrátách. Buď jsme se nedostali do zakončování, nebo jsme stříleli zbrkle. Asi nám chyběla trpělivost při hře jeden na jednoho. Děčín si opět vytvořil dvojciferný náskok a situaci už si pohlídal.

Poslední minuta silně připomínala koncovku rozhodujícího čtvrtfinále loňské sezony. Rozdíl byl v tom, že Děčín nabídnuté šestky proměnil. Ve středu se asi nedalo podruhé vstoupit do jedné řeky?
Nedalo. Na výhru jsme nepomýšleli. Už jsme ani nefaulovali, aby se při stejném bodovém zisku ve vzájemných zápasech nepřevážil rozdíl ve skóre na stranu Děčína.