Zatímco v zámoří je každá jubilejní střela, bod, trojka, asistence, atd. středem pozornosti, v našich krajích se na tohle nehraje. Možná škoda, popularitě této hry by to prospělo. Své o tom ví i pardubický hráč PETR BOHAČÍK. Ten se ve středečním utkání v Nymburce v tichosti přehoupl přes magickou metu 3000 bodů v Mattoni NBL. Na naše poměry jistě úctyhodné číslo…

Petře, do naší nejvyšší soutěže jste nakoukl v sezoně 2004/05. Svými třiceti body jste odstartoval cestu až k té třítisícovce. Vzpomínáte na začátky mezi naší elitou?
Určitě si vzpomínám, protože každý hráč má v paměti svoje začátky. Takovéto první přičichnutí k nejvyššímu basketbalu. Každý mladý hráč to má těžké a také já jsem to neměl snadné. Tehdy jsem přišel do NH Ostrava, kde byli takoví hráči jako Zbyněk Pospíšil, Martin Ides, Jaroslav Prášil a další. Byla tam skvělá atmosféra a výborná parta. Kluci mě hned vzali mezi sebe. Pro mě to byla otázka času počkat si na příležitost o které jsem věřil, že mi jí trenér Rón dá. Byl to tvrdý trénink a z počátku obrovská změna proti dorostu. Byl to obrovský skok. Teď, když si na to vzpomenu, tak to hřeje u srdce.

A vzpomínáte si na úplně první ligový koš v ostravském dresu?

Jasně. Bylo to proti Nymburku a v jeho dresu hrál po návratu do Čech Jirka Zídek. Hrál jsem zrovna proti němu a vůbec první kontakt s míčem byl, že jsem vyběhl na trojku a brání mě Jirka Zídek, ale mě se podařilo dát přes něj trojku. Tak na svůj první ligový koš do smrti nezapomenu.

V první sezoně jste dal třicet bodů, ale pak jste se rozjel a na konci dalších sezon to byla už trojciferná čísla. V ostravském dresu jste dal 1544 bodů…
Ta druhá sezona v Ostravě byla hodně povedená. Až nad očekávání. Začalo se mi střelecky dařit a dostával jsem spoustu prostoru. Nahrávalo mi ale rovněž to, že Ostrava měla užší kádr. Takže to tam mladší hráči měli trochu jednodušší, ale možná i proto mi to vyšlo.

V Ostravě vám to do košů padalo a stal jste se postrachem soupeřů. Dvě stě až tři sta bodů za sezonu na mladého hráče něco znamenalo, co říkáte?
Že bych byl postrachem? No, využil jsem příležitosti  a myslím si, že počet minut a důvěra trenéra byly adekvátní k tomu bodovému přídělu, který jsem dával.

Do Pardubic jste přišel v sezoně 2009/10. Čím vás zaujaly, že jste si je vybral?

Byl to můj první přestup. Měl jsem víc nabídek, váhal jsem, ale Pardubice mi byly sympatické od začátku. Líbilo se mi, že hrají v ČEZ Areně, mají dobré zázemí, o kterém jsem měl už informace. V tu sezonu zrovna tvořily nový tým, přišel sem nový trenér a tak jsem to bral jako novou výzvu. Rozhodl jsem se, že budu dále hrát v českém týmu.

Třítisícovku jste měl blízko už v utkání s Kolínem, ale zůstal jste od ní jen dva body. Padla až na hřišti Nymburka. Můžete popsat akci, která jí předcházela?
Bylo to hned na začátku utkání. Evaldas mi dal výbornou přihrávku, bylo to levačkou zpod koše. Celkem jednoduchý koš po výborné přihrávce. Tak jako si pamatuji na první koš, tak i ten třítisící si budu pamatovat. Je to takový krásná kulatá meta, ale teď mě možná víc mrzí to období dvou proher od Kolína a teď od Nymburka. Kdyby to bylo vítězství, mohli jsme být všichni veselejší. Podle toho, jak se ten zápas vyvíjel, je to trochu smutné. My se tady bavíme o třech tisících, ale ve středu jsme Nymburk mohli porazit.

Budete muset něco přihodit do klubové kasy?

Podle mě to ani nikdo z kluků nezaregistroval. My sice máme něco vypsaného za co se platí, ale tohle tam není. Takže asi nic.

V neděli hrajete s Prostějovem a to bude zase utkání brácha proti bráchovi. Jak se těšíte?
Teď už jsme si na to zvykli. Samozřejmě ty první sezony měly určitě větší náboj, bylo to takové zpestření, jiný zápas než ostatní. Navíc, když se tady v sezoně 2010/11 v jednom utkání s Prostějovem sešly tři bratrské dvojice (poz. red. – Bohačíkovi, Markovi a Tóthovi), což asi nemá obdoby, to mělo ještě mnohem větší náboj. Těch zápasů proti sobě už máme podstatně víc, ale každopádně si zavoláme. Bráchovi fandím, vrací se do hry po zranění, je to pro něj dost těžké dostat se do formy. Možná bych to teď před zápasem neměl říkat, ale Prostějov je rozjetý a v tom to má jednodušší, že tam zase zapadne. Ale na zápas se těším.

Prostějov teď hraje v podstatě s osmi hráči. Vy jste ale proti mistru měli také jen osm hráčů do rotace. Přesto jste podali výborný výkon i když se z výhry radovali domácí. Nemotivovaly tým herní výkony Orlů?
Nechci snižovat výkony Prostějova, ale když se nad tím člověk trochu zamyslí a podívá se, tak spousta manšaftů hraje v osmi, i když má na lavičce  deset až dvanáct lidí. Rotace je ale šest zkušených a dva mladí. Není to takový boom, jak se říká, sedm osm statečných Prostějováků hraje dobře. Když se na to podíváte, tak ty hlavní minuty, kromě Nymburka, má osm hráčů a zbytek už jsou jen  mladíci, kteří paběrkují.