Už, už to vypadalo, že ta 2012/13 bude jeho poslední. Jenže Pardubicím, kde působí druhým rokem, se podařil vskutku husarský kousek. A tak se RADEK NEČAS na stará kolena vrací do Evropy. Navíc jako kapitán.

Pardubický basket se po pěti letech vrací do evropských pohárů. Jak to vnímají hráči?
Z kádru, který naposledy evropský pohár hrál, zůstal pouze Koty (pozn. red. – Lukáš Kotas). Takže jsme plni očekávání a nemyslím si, že by si s tím někdo lámal hlavu. Převažuje těšení se.

Ve vašem případě se jedná o comeback na evropskou scénu. Věřil jste po odchodu z Nymburka, že si ještě někdy zahrajete v pohárech?
(rozesměje se) Po odchodu z Nymburku do Prostějova se mě mnoho novinářů ptalo, jestli je to moje poslední štace. Pohárové ambice Prostějova však zhatila finanční situace. Proto jsem na Evropu už nepomýšlel. Nicméně po přestupu do Pardubic se objevily mírné náznaky, že mají přání hrát poháry. Pak to nabralo ten správný směr a snaha vedení klubu i podpora široké veřejnosti byly velké. A já začal věřit, že si evropský pohár ještě zahraji.

Mít takového mazáka v týmu je pro pohárově nezkušenou Beksu zlatý poklad...
Je jedno, jak je hráč „starý", nebo kolik má odehraných sezon. V momentě, kdy nehraje, pak je daleko platnější ten, který není tak zkušený, ale je herně vytížený. Ano, nějaké zkušenosti mám, přesto v Nymburce jsem neměl roli klíčového hráče, aby ta minutáž byla vyloženě na mně. Takže i pro mě to bude něco nového a já se těším.

Vše, co říkáte je pravda, přesto jako ostřílený borec toho můžete mladším kolegům hodně předat, nemyslíte?
Pro dravé mladí, které máme, bude FIBA Europe Cup impuls, aby se otrkali sami. Když narazí na nějaký problém, tak jim rád pomohu. Každý si to ale bude muset odehrát sám. To, že mám v evropských pohárech za sebou „tolik" sezon nám může pomoci v jedné věci. Třeba mě budou znát rozhodčí, a tak Pardubice nebudou no name tým. 
V některých momentech to může být ku prospěchu.

Když už jsme narazili na vaše působení v evropských pohárech. Počítáte si starty?
Já si myslím, že jich bylo hodně (úsměv). Podrobné statistiky si nevedu, ale evropské poháry jsem začal hrát ještě v Novém Jičíně v sezoně 2000/01. Od té doby až na dvouletou pauzu v Prostějově a vloni v Pardubicích je hraji nepřetržitě.

Otázka, kterou hráči zrovna dvakrát nemusí, přesto čtenáře zajímá. Tedy, jaké jsou vyhlídky vašeho týmu?
Pokaždé, když něco hrajete, tak chcete udělat co nejlepší výsledek. My bychom rádi postoupili do další fáze.

Cíle to jsou smělé, nicméně není tento pohár velkým výkonnostním skokem?
Výkonnostní skok to může být, ale spíše bude záležet na tom, jak se vypořádáme s různými pojetími basketbalu. Litevský tým bude sázet na organizovanou hru. Ten kyperský zase na individuální příspěvky. Běloruské družstvo je zase plné střelců. Repertoár týmů máme ve skupině opravdu pestrý. Nesmíme dovolit přizpůsobení se jakémukoliv soupeři. Pokud budeme diktovat tempo hry, s tím, že budeme chtít hrát rychle dopředu a být agresivní v obraně, tak s námi bude mít problémy každý.

Na úvod hrajete dvakrát za sebou doma. Berete to jako výhodu, nevýhodu nebo zkrátka holý fakt a proč?

Hrajeme doma, ale jinak je pro nás Tipsport arena taková neutrální půda. Až dnes dopoledne si tam půjdeme zastřílet a večer hrajeme zápas. Osobně bych si přál, aby se zavzpomínalo na časy, kdy jsem tam jezdil s Nymburkem a chodilo na nás pět, šest tisíc fanoušků. Jsem však realista a budu rád za každého, který přijde. Když jich dorazí hodně, určitě nám vytvoří tu pravou domácí atmosféru. Doufám, že ji využijeme. Pokud máme pomýšlet na postup, musíme uhájit domácí tvrz.