play_fill
„Pořád ještě nevím, že jsme vyhráli. To přijde, zítra, pozítří a možná až za týden. Je to něco krásného, protože to děláme jenom jako koníčka. Bavíme se tím a ten náš koníček dokázal vyhrát,“ pravila na tiskové konferenci po závodu dojatá a trochu zaskočená Eva Petříková, která pokračuje:
„Opravdu si ještě furt neuvědomuji, co jsme dokázali. Vyhrát Velkou pardubickou je pro každého, kdo do dostihového sportu dělá a pohybuje se v něm, úplně to nejvíc. Nikdy bych nevěřila, že by se nám něco podobného mohlo povést. Když jsme vloni Sacamira přihlašovali, tak jsme to brali s otazníky: Jestli na to vůbec má? Jestli ho můžeme na kvalifikaci do Pardubic poslat? Jestli to není moc odvážné? Letos už jsme věděli, že to troufalé není a že na ní má. Ale to, že vyhraje, to nás nenapadlo ani ve snu. Je to něco nádherného.“
Nebude stačit otevírat…
Vítězství dvojice Sacamiro – Faltejsek, ale nezaskočilo bookmakery sázkových kanceláří. Na vzrůstem menšího koně nasadili nejnižší kurz, zhruba 4:1. A papírové předpoklady potvrdil.
Celý týden jsme sledovali, že Sacamiro je favoritem. Ocitli jsme ale tak nějak mimo centrum hlavního dění. V naší malé vesničce nás nikdo nehledal. Byli jsme do toho začlenění maximálně na sociálních sítích,“ poukazuje Petříková, která dodává:
„Když začal všude vystupovat jako favorit, tak jsem se toho strašně bála. Překvapilo mě ale, že jsme až na regionální výjimky nebyli tiskem a ostatními medii naháněni. Myslím, že i v loňském roce jsem dávala před Velkou pardubickou více rozhovorů než letos.“
Nabízí se otázka, jak je to možné?
„Asi jsme malá stáj. Neznámý trenér, pouze pět koní ve výcviku,“ přemítá.
„My těch koní mít nemůžeme více, takže to zůstane stejné.“
Buď jak buď. Minimálně tento týden se bude muset její rodinná stáj připravit na atak žurnalistů.
A ona sama přichystat na roli celebrity. Teď už nebude zvonit u dveří pouze Přerovský deník…
„Po Velké pardubické jsem si vzala jeden den dovolené, ale pak život bude pokračovat úplně stejně dál,“ míní vychovatelka vítěze Velké.
Mít výborného koně je jedna věc, ovšem dostihy to je spolupráce dvou živých těles. Stejně důležitá je potřeba výborného žokeje. Jan Faltejsek je mezi koňáky pojem. V jeho osobě trefili Petříkovi jackpot.
„Je to za odměnu. S Honzou Faltejskem jsem dělala trenérský kurz. Tam jsme se poznali trochu více. Letos na jaře jsme se bavili ve Slušovicích před druhým dostihem a říkal, že tam nemá koně. Tak jsem se ho zeptala: A na Saca bys nesedl? Odvětil, že sedl. Víme, že je smluvně vázaný u pana Charváta. Na to, že pojede Sacamira ve Velké, jsme čekali prakticky do poslední chvilky. Pan Charvát samozřejmě koně ve Velké chce, takže v ten moment by nám Honza nemohl Sacamira jet. Nakonec ve Velké koně neměl a Honza byl volný,“ vysvětluje Eva Petříková.
Námět na příběh z Hollywoodu
Na začátku srpna Sacamiro ovládl třetí kvalifikaci. Navíc v ní vyvrátil mýtus, že mu nesvědčí měkká trať. V loňském roce obsadil její svěřenec ve vrcholu dostihové sezony třetí místo. Jenže se mluví jen o vítězích. Mohl tedy vyhrát 133. Velkou Pardubickou?
„Na to jsme ani neměli odvahu pomýšlet. Samozřejmě, když je váš kůň favoritem, tak v to doufáte. Když jsme jeli do Pardubic vloni, tak byl také mezi favority a dopadlo to špatně. Vlastně. Dopadlo to nádherně, vždyť byl krásně třetí. V koutku duše jsme ale byli zklamaní. Tak teď už jsme si to nebrali do hlavy, že je favoritem. Hlavně jsme chtěli, ať dojde co nejlépe. A on to dokázal.“
S nadsázkou řečeno, kdyby se v Hollywoodu nestávkovalo, už by se do obce se sedmi stovkami obyvatel chystal stejně početný filmový štáb, aby natočil příběh, který by se mohl jmenovat. „Komu se poštěstí vystoupat na dostihový Olymp jako hobíkovi?" Pravda do angličtiny by se to nepřekládalo lehce…
„Tak manžel přeci jenom jezdil dostihy spoustu let. Já jsem pět let pracovala u koní v Anglii. Kolem koní se pohybujeme od malička. Ale ano, věnujeme se tomu po práci. Nicméně ta úroveň není úplně hobby,“ podotýká.
Společně krůček po krůčku, metr po metru, překážku po překážce, vypiplali šampiona.
„Chodil do haly. Dělal gymnastiku, klasickou sportovní. Postupně se posouval dál. Od začátku měl obrovský skokový potenciál. Když jsme ho zaskákávali za druhými koňmi přes živé skoky, tak on se prostě odrážel dříve. Přelítal z dálky, bavilo ho to. V pěti, šesti letech, když přešel z rovin na proutěné překážky, tak se stále zlepšoval. Začali jsme lehkými steeplovými skoky na Slovensku a postupně jsme mu to ztěžovali, ztěžovali až se z toho zrodilo vítězství ve Velké.“
Tady je autentické svědectví, jak Eva Petříková prožívala letošní dostih.
„Daleko lépe než vloni. Vloni jsem svého koně neviděla. On, jak je malý, byl schovaný někde uvnitř startovního pole. Navíc ani jednou se nezmínilo jeho jméno během dostihu, takže mi během dostihu spadl alespoň desetkrát (smích. Letos se proskákal do čela a byl tam pořád vidět, takže to bylo daleko příjemnější. Furt jsem věděla, kde je a mohla jsem být klidnější. No i když klidnější,“ připomíná, že trenéři jsou při takovém to dostihu více nervóznější.
Letitou černou můrou všech bývá Taxisův příkop. Přestože je díky úpravám bezpečnější překážkou, v podvědomí zůstává jako nejtěžší… Však také na něm vyhasl další koňský život jménem Stuke.
„Sledovala jsem jenom Sacamira. On ho překonal. Až pak jsem viděla, že tam všude padají koně,“ objasňuje.
Trenérka Petříková sama nejlépe ví, jak Sacamiro dokáže v závěrečných metrech zrychlit. Mohla si tak mnout ruce, když viděla, že se drží v balíku.
„V momentě, kdy točil do cílové roviny, chyběl poslední skok, a on se držel na čtvrté pozici, tak jsem si říkala, že tohle už musí dát. Tohle je to jeho místo, ze kterého on umí zabrat. Sacamiro přesně ví, kde se zabrat má. Diváci ho ženou, protože on je takový plašil,“ říká.
Na pamlsky není
„On všechno dění kolem sebe pečlivě vnímá. Každou změnu. Například mu vadí jakákoliv kopřiva, která vyroste na jiném místě,“ směje se.
Skoro vypadá jako lehce autistický kůň…
„Má rád svoje stereotypy. Přesně ví, kdy bude startovat a jak má běhat podle naší práce. Už den před Velkou pardubickou se rozhodl, že nebude večeřet, protože ho čeká dostih,“ popisuje a přidává k dobru ještě jednu historku:
„Věděl, že bude před startem přehlídka. Protože normálně cválá z paddocku ven a teď se procházel bez problémů.“
Kůň, co miluje stereotypy se hodí. Teď si užil slávu vítěze a už bude chtít jenom vyhrávat Velkou pardubickou.
„Což o to, potenciál k tomu má. Je naprosto zdravý. Má za sebou do třiceti dostihů. Je tedy pošetřený a je mu teprve deset let,“ poznamenává.
Sacamiro na první pohled zaujme menším vzrůstem. Jak je vidno, umí se s tím vyrovnat…
„Sacamiro je malý, ale šikovný. Je strašně hbitý a pohotový. Myslím, si že jeho výška není až takový handicap. Protože má hroznou sílu. Má sílu, má odraz, má rychlost. Ti velcí koně nejsou tací motorní, řekla bych tak zruční. On z toho může těžit,“ myslí si trenérka z Jezdeckého oddílu Beňov.
V tomto týdnu si může Sacamiro popustit uzdu, co se týče stravy. Koně mají rádi pamlsky jako jablko, mrkev…
„On na takové odměny moc není. Přes žaludek. Nejradši má, když půjde do výběhu. Do lesa, na procházku. Do vody, zahrabat si tam,“ naznačuje Eva Petříková, kam se koníček z jejího koníčku odebere schovat před novináři…
