Kliknutím zvětšíteArménský velmistr Sergej Movsesjan vstupoval do jubilejního třicátého ročníku velmistrovského turnaje Pardubice Open jako obhájce loňského prvenství, letos nakonec skončil třetí. Poprvé se na festivalu v Pardubicích představil již v roce 1992 a blíží se k metě dvaceti startů.
Jak hodnotíte své vystoupení na letošním ročníku?
Možná to na pohled vypadá jednoduše, ale turnaj je každý rok velice vyrovnaný. Vždy, když se nepodaří turnaj vyhrát, tak si více vážím těch předchozích titulů. Letos vlastně rozhodly z mého hlediska o vývoji turnaje dvě věci. Nepodařilo se mi v sedmém a devátém kole uplatnit bílé figury. Na druhou stranu si myslím, že Jirka Štoček možná odehrál nejlepší turnaj ze všech hráčů, kteří byli na špici. Jeho vítězství je tak určitě zasloužené a vzhledem k tomu, že on je ještě pravidelnějším účastníkem než já, tak si ho určitě i kvůli znalosti prostředí zasloužil. S výsledkem i výkonem jsem spokojen, samozřejmě člověk chce vyhrát, ale nedělám z toho nějakou velkou vědu, další příležitost bude zase za rok.
Přestože bydlíte v Praze, s Pardubicemi a Czech Open jste úzce spojený, hrajete tak v domácím prostředí?
Znám zimní stadion velice dobře nejen z šachových turnajů, ale i z hokejů, na které sem chodím relativně pravidelně.
Projevuje se ve vrcholových soutěžích, že hrajete doma?
Pro mě je v Pardubicích ještě jedna velká výhoda, a to že na Czech Open znám spoustu lidí. Nejen účastníky, ale téměř kompletní pořadatelský tým. Mám spoustu známých i mezi pracovníky stadionu, což je taková výjimka, která se vám málokde ve světě stává. Určitě je příjemnější hrát v prostředí, které znáte, přeci jen šachisté jsou jiní sportovci, i poměrně dost pověrčiví. Navíc ten komfort, když jdete do známého prostředí, může hrát určitou roli i v nastavení a výsledku.
Zúčastnil jste se řady turnajů po světě. Můžete porovnat organizační zajištění s Czech Open?
Trochu hůře se to porovnává, protože takto velkých festivalů po světě není tolik. Musím říct, že prostředí zimního stadionu je z mého hlediska blízko ideálu, ne-li ideální. Při takovémto počtu lidí se dá velice těžko představit lepší prostor a přestože občas panovalo dost velké horko, tak tady to nebylo vůbec znát. Už je to 30. ročník, letí to. Myslím si, že už je to taková příjemná rutina i pro pořadatele, vše je tak zaběhlé, že to běží doslova samo.
(aj, tr)
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
