Sladká premiéra… Pardubická softbalistka LUCIE PETRÁSKOVÁ poprvé figuruje na seznamu nejúspěšnějších sportovců. Mezi smetánku ji katapultoval rok plný zdarů. S reprezentací získala bronz na ME a stala se nejlepší pálkářkou celého šampionátu a nejužitečnější hráčkou týmu.

Mezi nejúspěšnějšími sportovci se objevujete vůbec poprvé. Co říkáte tomu, že z mnoha návrhů vybrala odborná komise i vás?
Jsem potěšena. Je to velké ocenění pro mě samotnou i softbal. Tento sport se mezi vyhodnocenými rovněž objevuje poprvé. Anketu o nejúspěšnější sportovce občas sleduji a vím, že stálicemi jsou atletika, basketbal, orientační běh i vodní sporty. Podle mého názoru je dobře, že se dostalo na další odvětví.

Naznačila jste, že by mohlo dojít ke zviditelnění softbalu. Dostat se mezi sportovce Pardubicka samo o sobě nestačí. Co je potřeba ještě udělat?
V Pardubicích momentálně funguje na slušné úrovni mužský softbal. Ještě by to chtělo ten ženský. Po konci naší zlaté éry v kadetkách na začátku tisíciletí se tu objevila díra. Některé holky si rozebraly pražské ligové oddíly, ostatní se softem skončily. Ale to je skoro ve všech městech. Po nás začala další děvčata, která pomalu budou dorůstat do ženské kategorie. Kdyby se podařilo hrát v Pardubicích nějakou ligovou soutěž i na ženské úrovni, tak holky z mého ročníku ještě nejsou tak staré, aby nemohly Pardubice reprezentovat přímo na hřišti.

Ve čtenářské anketě jste získala druhý nejvyšší počet hlasů, v kategorii dospělých dokonce nejvíce. Kdo je měl za úkol posílat?
Věděla jsem, že anketa probíhá, ovšem není můj styl někoho prosit. Měla jsem podporu nejbližší rodiny: rodiče, ségra, obě babičky, teta. Jelikož taťka hraje softbal za chlapy, tak se to rozkřiklo i v klubu. Rovněž vím o podpoře kamárádů, kteří mi sami říkali, že to četli v Pardubickém deníku. A možná kdyby se dalo hlasovati internetem, byli by ještě aktivnější. Takhle byli líní dojít s lístkem do redakce (smích).

Kdybyste nefigurovala mezi oceněnými, koho byste volila vy a proč?
Veroniku Krčálovou. Znám se s ní přes jejího bráchu, se kterým jsem chodila do třídy. Oba běhali a díky němu vím, jaké má Verča výsledky.

Při losování třech výherců čtenářské ankety se usmálo štěstí na paní Marii Kohútovou. Po jejím kontaktování jsme zjistili, že je to vaše babička…
Jelikož jsem byla na reprezentačním soustředění před MS ve Venezuele , tak jsem s ní ještě nemluvila. Přes mamku vím, že byla hrozně ráda. Ona si to zaslouží, vždyť je to moje kronikářka. Každý článek z novin mi schovává, o každém výsledku mého týmu chce být informovaná. Takže esemesky, co posílám taťkovi, od něj obratem dostává.

Rok 2009 byl nejlepším ve vaší kariéře, o tom není pochyb. Přesto, co jste v něm kromě týmových a individuálních úspěchů ještě dokázala?
Obrovský posun v kariéře. Tím, že byl minulý rok tak výjimečně úspěšný, byla jsem v pohodě po psychické stránce. Každým úspěchem mi rostlo sebevědomí. Do té doby jsem se brala jako průměrná hráčka, a to i tím, že jsem neměla stabilní post. Chvíli jsem házela, chvíli hrála na první metě, pak zas ve vnějším poli. Pořád jsem cestovala a až loni se ustálila na třetí metě. Když hraje člověk celou sezonu na jednom místě, začne si více věřit. Pak vám jdou i jiné věci, jako mě hra na pálce.

Co byste poradila dětem, které by chtěly začít se softbalem?
Především je musí softbal bavit. Musejí na něj chodit sami od sebe a ne, že je někdo nutí. V softu je důležitá všestrannost, takže doporučuji před tím dělat nějaké jiné sporty. Bez dobré obratnosti, házení, běhání a chytání se neobejdou. Pokud mají podobnou průpravu, mohou začít klidně v pozdějším věku. A stejně jako v každém sportovním odvětví je nutná píle, odhodlání a zarputilost.