Loni hlava v dlaních, teď  úsměv od ucha k uchu. Vítěz 85. ročníku Pardubického juniorky si prošel zajímavými veletoči. VÁCLAV ŠAFRÁNEK měl už v loňském roce svého soka na lopatě, ovšem dočkal se až letos. V třísetové bitvě plné tiebreaků zdolal Tomáše Papíka.

Václave, nemůžeme začít jinak. Jak dlouho vás v minulém roce hryzalo svědomí, že jste promarnil velkou šanci?
(usměje se) Moc dlouho ne. Dá se říci, že pár dní. Věděl jsem totiž, že jsem hrál dobře. Adam Pavlásek byl výborný hráč. Už loni jsem si trochu s nadsázkou slíbil, že příští rok přijedu vyhrát. A to se mi povedlo (pohladí medaili).

Před a v průběhu letošního roku se prakticky nemluvilo o jiném vítězi než o Šafránkovi. Nesvazovalo vám to trochu ruce?
Abych byl upřímný, čekal jsem to. Raději jsem podobné prognózy neřešil. Soustředil jsem se jen a jen na svůj výkon. Jsem rád, že se mi výborně dařilo tlak odbourávat.

Do finále jste prošel beze ztráty setu. V čem jste měl nad soupeři navrch?
V každém utkání jsem jim ukazoval, že jsem starší, že mám zkušenosti z tenisu dospělých. Hlavně mi v důležitých chvílích vycházel servis.

Ve finále to vypadalo na další zkrat. V tiebreaku prvního setu jste při svém podání nevyužil setbol. Nevzpomněl jste si na loňský promarněný mečbol?
Ne to ne. Celý první set byl z mojí strany špatný. V tiebreaku se to nakupilo. Nezasloužil jsem si ho vyhrát.  V tom se tu jsem byl horší.

Jak bylo těžké čelit fantastickému servisu Papíka. Měl jste dvě možnosti. Buďto trpělivě odvracet nebo doufat, že mu odejde. A to se stalo ve druhé polovině třetího setu, viďte?
Ano. Říkal jsem si, musíš být trpělivý. Takto nemůže servírovat věčně. A vyplatilo se to, když jsem ho ve třetím setu brejknul.

Váš protivník, který měl do té doby nervy jako ocelová lana, se úplně zhroutil, souhlasíte?
Věřil jsem, že když m useberu servis, ocitne se pod tlakem. Důležité bylo, že jsem si okamžitě ohlídal své podání.

Na rozdíl od loňského roku jste měl k dispozici tři mečboly. Na ty už se vyhrává, nemyslíte?
(smích) Nepřipouštěl jsem si, že by se mohlo stát něco podobného jako loni. I když hlavou mi ta vzpomínka projela.

Václave, co pro vás znamená vítězství na Juniorce?
Téměř každý mladý hráč, který chce uspět ve velkém tenisu, si dává za jeden z prvních cílů vyhrát Juniorku.  Zařadit se po bok světových jmen je pro mě velká čest a splnění snu.