Kůň, co stále pokulhává… Ale není to tím, že by pardubičtí basketbalisté zaostávali za svými soupeři, v letošní sezoně je drtí zdravotní problémy. Trenér JAN SLOWIAK, aby si vzal ke svému povolání ještě vedlejšák s lékařskou specializací. Také z těchto příčin obsadil JIP v nadstavbové části až čtvrtou příčku. V případném semifinále se tak nevyhne nechtěnému Nymburku. Ještě před tím, však musí vyzrát na letošní štiku z Kolína. Čtvrtfinále play off startuje už v neděli.

Pane trenére, v nadstavbové části jste získali pět výher a utrpěli stejný počet proher. Můžete vůbec mluvit o nějaké spokojenosti?
 Určitě jsem nespokojen, protože základní cíl dostat se na lepší pozici před play off, než je čtvrtá příčka, jsme nesplnili. Tuto bilanci nejvíce ovlivnila domácí prohra o čtyři body s Děčínem a pak nejtěsnější v Kolíně. Škoda je i posledního utkání v Nymburce, kde jsme byli hodně blízko k vítězství.

Přitom první krok do nadstavbové části jste zvládli brilantně. Na palubovce Prostějova jste vyhráli o plných patnáct bodů. Neměl vás tento úspěch spíše nastartovat, než utlumit?
 Ona nás asi nabudila. Problém byl tom, že jsme se začali potýkat s obrovskými zdravotními problémy. K tomu musíme připočítat i cestování v Eurochallenge Cupu. Bohužel zatím nejsme tým, který se umí okamžitě přeorientovat z jedné soutěže do druhé. V domácí lize jsme pak nebyli dostatečně hladoví a naplno koncentrovaní. To se projevilo na prohře s Děčínem.  Po utkání v Novgorodu jsme přišli o tři křídla a následně podlehli Kolínu.

Čtrnáctidenní pauzu kromě evropských měření sil vyplnil Český pohár. Tam jste propadli. Nemohla se také tato skutečnost podepsat na tom, že jste se dostali na vlnu proher?
 Jednoznačně nám to uškodilo. Zejména našemu sebevědomí.  Pohár jsme nechtěli ani přes velice náročný program vypustit. Chybou bylo to, že za výrazného vedení proti USK jsme se začali šetřit na semifinále s Nymburkem. To se nám brutálně vymstilo. No a pár dnů tato zbytečná prohra v našich hlavách byla.

Prohra v Kolíně se nakonec ukázala jazýčkem na vahách v nadstavbové části. Stalo se tak na území týmu, který nepatří do tzv. silné čtyřky…
 Je to tak. Přitom paradoxně jsme ze všech týmů, co tam prohráli, byli nejblíže k vítězství. A to jsme zdaleka nebyli kompletní. Utkání jsme měli velmi dobře rozehrané, ovšem opět nám chyběla energie střídajících hráčů. Z klasických křídel hrál pouze Ondra Peterka a Corey Muirhead, který měl problémy s fauly. Nakonec rozhodla poslední střela, kterou jsme minuli.

Čím si vysvětlujete fakt, že zatímco Prostějov jste dvakrát porazili, tak s Děčínem v obou případech prohrajete?
 Děčín brání velmi specificky. S tak kontaktní a někdy i nečistou obranou jsme se nesetkali ani v Eurochallenge Cupu. Pokud rozhodčí neodpískají několik prvních nedovolených zákroků jako faul, nastaví tím trend, který Děčínu vyhovuje. Hraje na samotné hranici rizika a spousta faulů mu prochází.   Pak  soupeři strašně snadno nabourávají naše herní systémy. Musíme jim oplácet stejnou mincí, ovšem v děčínské hale je bouřlivé publikum, takže je těžké tu atmosféru zvládnout.

Do oka bijícími byly střelecké výpadky vašeho týmu ve druhé půli. Výjimkou nebyl jednociferný počet v jedné čtvrtině. Přece nemůže zapomenout hrát basketbal, nemyslíte?
 V každém zápase, kde jsme takto střelecky hořeli, byl podobný průběh. Začalo to tím, že jsme soupeři dovolili pár lehkých košů. Pak jsme se nedostali k naší nejnebezpečnější zbrani, kterou je rychlý protiútok. Při tom postupném obrana soupeře zareaguje tím, že zahustí  vnitřní prostor, kde nechce abychom najížděli pod koš. Nutí nás ke střelám z dálky, a my z nich v těch inkriminovaných zápasech míjeli. Můžeme si vše opakovat desetkrát, ale po jedenácté se to může stát znovu. Například v poslední čtvrtině s Kolínem jsme měli osm čistých otevřených pozic. Stačilo proměnit dvě. Pak nedáváme, což nás pochopitelně znervózní. Do hry se vkrádá křeč a příště stejné pozice raději přecházíme. Nikdo na sebe už nechce brát zodpovědnost.

Nekonečnou kapitolou letošní sezony jsou zranění. Skoro to vypadá, že si je hráči předávají jako štafetový kolík, souhlasíte?
 To jste vystihl přesně. Se zdravotními problémy se roztočila spirála už v zápasech před sezonou. Už do přípravy nastoupilo několik hráčů s limitem zranění. Když bych měl jmenovat, tak Hampton, Pospíšil, Arnold, Bohačík, Černošek, Tóth a Marek. Posledně jmenovaný musel dokonce ukončit kariéru. Od začátku přípravného období tak došlo k přetěžování ostatních hráčů. Proto ti dotyční byli více unaveni, než měli být. To se kumulovalo v tom, že i oni nevyhnuli zraněním. Ti co se vraceli do sestavy, nebyli stoprocentně připraveni, čímž trpěla jejich výkonnost. Zdravotní problémy se dotkly všech, a to  není normální…

Plán čtvrtfinále

Neděle 15. dubna od 17.30
BK JIP Pardubice – BC Kolín
Středa 18. dubna od 17.45
BC Kolín – BK JIP Pardubice
Pondělí 23. dubna od 18.00
BK JIP Pardubice – BC Kolín
Středa 25. dubna od 17.45
BC Kolín – BK JIP Pardubice
Pátek 27. dubna od 17 hodin
BK JIP Pardubice – BC Kolín