A po závěrečném hvizdu se dostali do takové euforie, že jejich řev málem zbořil Sportovní halu Univerzity Palackého v Olomouci.

Bojovná srdce

Nemusí nutně vyhrát, ten kdo je favorit. Nemusí nutně vyhrát ten, kdo má lepší kádr. Přesně tato tvrzení potvrdili sokolové z Pardubic. Stačilo jediné: vložit do hry bojovné srdce. Ano, letošní překvapivé obsazení finále naznačovalo, že takováto šance, jako v letošním roce, už se nemusí a pravděpodobně nebude pro oba týmy opakovat. Jenže zatímco Liberec přistoupil k utkání o druhou nejcennější tuzemskou trofej profesorsky, tak Pardubice s neuvěřitelnou vůlí po jejím zisku.

„Zápas jsme odehráli v neskutečném nasazení, strašně moc jsme bojovali. Myslím si, že rozhodlo to, že jsme o trofej usilovali daleko více než Liberec,“ má jasno pardubický kapitán Martin Zozulák.

Odměna na roky dřiny

Právě druhý nejlepší střelec v historii nejvyšší soutěže vsítil vítěznou branku. Při početní výhodě zvyšoval na 4:1 pro svůj tým. Liberec už dokázal pouze snížit na jednobrankový rozdíl. Zozu, jak mu spoluhráči přezdívají, se tak stal posledním pardubickým střelcem v poháru.

„Moc se nám nedařila přesilovka. Soupeř se dostal k nám do pásma, ale ztratil míček. Tak jsem vyrazil dopředu, všiml jsem si, že má Víťa Vaníček mezi nohama poměrně velkou díru, tak jsem to zkusil dát po zemi a vyšlo to,“ okomentoval svojí trefu Martin Zozulák.

Ten už jednou Český pohár vyhrál. V roce 2013 porazil se „svým“ Chodovem florbalisty Brna. Jenže v tu dobu byl pražský tým na vrcholu a v utkání favoritem

„Vyhrát pohár se svým mateřským klubem je pro mě víc než s Chodovem. Je to super, protože pohár se nevyhrává každý den. V zemi, kde je tolik silných týmů. Jako sportovní ředitel bych byl rád, aby to byla taková mezi zastávka na cestě, po které jsme se vydali. Bereme to jako satisfakci za roky dřiny, kterou v klubu odvádíme. A možná tu máme důkaz toho, že to v Pardubicích děláme dobře,“ poukazuje Zozulák.

Strůjci zázraku: Mladý trenér a nezletilý gólman

Pardubice – Bez nich by to nešlo. Taktické pokyny z lavičky a jistota mezi třemi tyčemi. Pardubičtí sokolové se měli ve finále Českého poháru o koho opřít.

Chytřejší vyhrává…

Kristova léta. Ano, je mu teprve třiatřicet a už trénuje superligový tým. Přitom v jeho věku se ještě spousta hráčů věnuje florbalu aktivně. LADISLAV ŠTANCL začal s koučováním už v patnácti. Na sólovou trenérskou dráhu se vydal před třemi lety a ve středu 16. ledna 2019 dosáhl na svůj vrchol.

„Byl to zápas, na který jsme se od začátku těšili, velká událost nejen pro hráče, ale pro všechny v klubu. Zápas byl specifický, protože jsme věděli, že můžeme vyhrát první trofej. Finálové utkání jsem si hodně užil, i když to byly nervy. Všichni víme, že takovéto vítězství chutná daleko více než výhra o osm branek. Jsem naprosto spokojený,“ nechal průchod emocím stvořitel pardubického zázraku.

Od začátku vsadil na taktiku být aktivní, u míčků dříve než soupeř. Hrát se zabezpečené obrany a vyrážet do brejků. Plány mu narušila první přesilovka kterou Liberec využil.

„Naštěstí jsme za minutu odpověděli, což nás uklidnilo. A po té, co jsme přidali druhý gól, mohli jsme se vrátit k naší hře. Rozhodujícím atributem utkání bylo nasazení, kterým jsme Liberec předčili. Také jsme byli chytřejší ve hře pět na pět,“ přidal postřeh trenér.

Zatímco při vyrovnaném počtu Severočeši ostrouhali, tak v početní výhodě, až už klasické přesilovce nebo odloženém vyloučení skórovali.

„Na liberecké přesilovky jsme se připravovali, ale potvrdilo se, že v nich jsou silní,“ poznamenal Štancl.

Pardubice se ukázaly jako pohárové družstvo. Možná, že čerpaly zkušenosti z turnaje Czech Open, kde už ve dvou kategoriích slavily prvenství. Nicméně čerstvý vítěz poháru zdaleka nemá jisté místo mezi osmičkou.

„Tohle vítězství by mohlo být zlomem i v ligové sezoně. Pokud si přeneseme nasazení, bojovnost a náladu do dalších zápasů, neměli bychom v play off chybět,“ pravil Ladislav Štancl.

Neprůstřelná vesta

V sedmnácti hrdinou. Pardubice v poslední době inkasovaly v průměru deset branek na zápas. To on ale v brankovišti pořád nestál. MARTIN HALEŠ se vrátil na pohárové finále a udělal ze sokolů neprůstřelnou vestu.

„Utkání jsem si užíval. Na začátku mi sice nebylo hej, ale věřil jsem, že kluci nějaký ten gól dají. Za nejdůležitější okamžik považuji začátek třetí třetiny. Tam jsme se semkli a nedovolili jsme vstřelit Liberci ani jeden gól. I když pak snížil na rozdíl jednoho, tak kluci fantasticky střely blokovali,“ vysekl poklonu ten, který si ji zasloužil nejvíce.
Pardubičtí florbalisté měli v Olomouci domácí prostředí. A nejen pro to, že to mají na Hanou zeměpisně blíže.

„Dorazilo za námi asi dvě stě příznivců z celého Pardubického kraje. Atmosféra byla parádní. Strašně jsem si to užil. Třešničkou na dortu pak byl zisk pohárové trofeje. Mé nejvýznamnější v kariéře,“ uvedl Martin Haleš.