„Před individuálním závodem pořadatelé naměřili teplotu vody 18,5 stupně. Ta Eně vyloženě seděla, nicméně atlantický větřík, který ještě předcházející den rozvlňoval řeku, zcela ustal. Naprosto rovná vodní hladina naopak zvýšila šance plavců, jejichž přirozenějším závodním prostředím je spíše bazén,“ popisuje podmínky otec i trenér Lenky Štěrbové Michal podmínky u Biskajského zálivu.

Jeho dcera začala výrazně ostřeji, než bývá zvykem při domácích soutěžích. Zhruba k první, osm set metrů vzdálené bójce, držela kontakt s nejlepšími. Nicméně v rozhodující chvíli, kdy se startovní pole rozdělilo do dvou hlavních skupin, zůstala v té zadnější. V ní si ale počínala velmi aktivně, hlídala čelo balíku a zachytávala nástupy soupeřek.

„Eňa táhla čelo asi desetičlenné skupiny, v níž jí občas sekundovaly Francouzka, Polka, Švédka a Holanďanka. Zatímco staré známé z Evropských pohárů, Izraelky, se jen vezly a spoléhaly na finiš. V posledním kole se jim pokoušela odjet, balík se roztrhal, ale nejsilnější soupeřky vydržely. A tak rozhodoval stočtyřicetimetrový sprint od poslední bójky. Po nájezdu do přístavu se boj zúžil na trojici tvořenou Eňou, Francouzkou Furstovou a Izraelkou Pinslyovou. Eňa měla v posledních metrech nejvíce sil. O dohmat vybojovala devatenáctou příčku,“ vtáhl nás do děje závodu Michal Štěrba.

Do cíle připlavala pěkně „zmandlovaná“. To co je při jiných sportech na „kontinentu“ zcela viditelné, ve vodě či dokonce pod vodou absolutně nejde zachytit.

„Ze závodu, který rozhodně nebyl veden v rukavičkách, si odnesla nějakou tu bouli či šrám. Bojovalo se nesmírně tvrdě. Nechybělo stahování za nohy, kopání soupeřek, strhávání brýlí a čepičky, údery loktem a natlačování na bójky. Má také odřeniny způsobené slanou vodou,“ vyjmenoval nástrahy pro dálkoplavce Štěrba. (zz)