Česká hokejová reprezentace do osmnácti let se v minulých dnech vrátila z mistrovství světa divize I v polské Toruni. Mezi těmi, kteří si pověsili na krk nejcennější kov a vrátili tak tuto věkovou kategorii opět mezi elitu, byl i člen juniorského extraligového kádru HC Moeller Pardubice FILIP STOKLASA. Ten ještě se svým klubovým spoluhráčem Robertem Kousalem přispěli obrovskou měrou k úspěchu.

Jak probíhaly oslavy po zisku zlatých medailí a po postupu do elitní skupiny mistrovství světa?
My jsme vlastně oslavovali dvakrát. Ty největší, spontánní oslavy propukly hned po vítězství nad Kazachstánem, kdy se rozhodlo, že postoupíme. Večerka pak byla až v jednu ráno. Při oslavě na hotelu nechybělo šampaňské ani vítězné doutníky. Oslavovali jsme i po posledním utkání. Navíc plánujeme, že se sejdeme a slavit budeme znovu.

S kým jsi v týmu nejvíce „pekl“ a jak jste trávili volný čas?

Přestože jsem byl na pokoji s Michalem Kempným, nejvíce volného času jsem trávil se svým klubovým spoluhráčem Robertem Kousalem. Když jsme měli volno, šli jsme do města. Většinou jsme pak skončili někde v kavárně nebo u McDonald´s.

Váš úspěšný tým koučoval Marek Sýkora. Jaký je to vlastně trenér?
Je fakt dobrej! Má rád řád a poslušnost. Vše ale řeší v klidu a spíš rozumnou domluvou, než nějakou neuváženou reakcí. Během celého šampionátu na nás zvýšil hlas pouze jednou – při utkání s Ukrajinou.

Jaký jste měli v Polsku režim dne. Kdy se vstávalo a kdy se naopak chodilo spát?

V den zápasu jsme měli snídani v půl deváté. Pak většinou následoval předzápasový trénink na ledě nebo na suchu. Pak byl oběd, polední klid a poté následovala porada před zápasem. Večerka byla po zápase ve třiadvacet hodin.

Na podobných turnajích se většinou objevují i skauti zámořských klubů. Jak to vypadalo v Polsku?

Nějací skauti tam byli, ale nebylo jich nijak moc. Nemluvili s námi a ani nás nijak nekontaktovali, to oni nedělají.

Jakou jste vůbec měli partu? Museli jste táhnout za jeden provaz, protože vám na bedrech ležela zodpovědnost dostat český mládežnický hokej opět tam, kam patří.
Parta byla fakt hodně dobrá. Vlastně od začátku turnaje jsme věřili, že vyhrajeme a postoupíme. Před rozhodujícím zápasem s Kazachstánem jsme měli trochu respekt, ale věděli jsme, že je uděláme.

Máš představu o tom, jak teď bude pokračovat tvoje dosavadní úspěšná kariéra?
Zatím opravdu nevím. Jednou z možností je i to, že bych odešel do zámoří. Momentálně tuto variantu zvažuji. V jiném případě bych zůstal v Pardubicích, makal a doufal, že bych se mohl časem propracovat do A týmu.

Čeho bys chtěl v hokeji během své kariéry dosáhnout?
Dopředu moc nekoukám. Spíš se snažím skládat střípky postupně. Před několika dny jsem v Polsku zažil svůj dosud největší úspěch. Dalším přáním by pak byl start a následné setrvání v A týmu Pardubic. No a do třetice? To už není přání, ale spíš sen: NHL.

Kde a v kolika letech jsi vlastně s hokejem začínal?
Bylo mi pět a začínal jsem ve Skutči. Ve třetí třídě jsem přestoupil do Pardubic.

Svůj volný čas počítáš spíše jen na minuty. Rodiče jsou asi již zvyklí, ale co přítelkyně, pokud nějakou máš, té život s hokejistou nevadí?
Mám přítelkyni Andreu. Moje zápasy a výsledky samozřejmě sleduje a moc mi fandí.