Jako z pohádky… U jeho kolébky musela stát hodná sudička, která mu předpověděla, že se stane králem. Ne však panovníkem své země, nýbrž králem trojkařů v basketbalovém řemesle. A věštba se vyplnila. Pardubický křídelník JOSEF POTOČEK ovládl na nedávném All Star Game soutěž ve střelbě ze tříbodové vzdálenosti!

Jak okomentujete neúspěšné vystoupení s Děčínem?
Ze začátku jsme se vůbec nemohli trefit. Z dálky ani zpod koše. Hlavně jsme soupeři nechávali útočné doskoky. To bylo zalamující.

Zradila vás především disciplína, ve které vy dominujete. Trojkovou střelbu měl váš tým dva zásahy z devatenácti.
Je pravda, že nám to tam z dálky nepadalo po celý zápas. Nedařilo se mně, Dušanovi Pandulovi ani Jacksonu Kentovi. Museli jsme tak více najíždět pod koš. Děčín, jak zjistil, že se nám nedaří za tři body, ucpával prostor pod košem. Prosadit se tak bylo těžší.

Po utkání jste byl zklamaný z výsledku, nicméně téměř devatenáct minut strávených na hřišti vás muselo potěšit. Vždyť do pondělního zápasu jste měl průměr kolem deseti minut na utkání. Co vy na to?
S minutáží v této sezoně jsem hodně spokojený. Každý okamžik, který strávím na hřišti se snažím maximálně využít k tomu, abych se zlepšoval. Aby těch minut bylo příště zase víc.

Proti Děčínu vás vypustili trenéři dříve než obvykle. Hned po příchodu jste dvakrát minul trojku. Otřese to nějak sebevědomím jednadvacetiletého kluka?
Děčín byl připravený na to, že jsem trojkař a obě střely byly bráněné. Už vím, že nemusím střílet za každou střelu. Otevíral se prostor pro nájezdy, tak jsem to zkoušel. Něco vyšlo, něco ne. Proč střílet trojku přes hráče, když ho můžu obejít.

V letošní sezoně máte průměr čtyřech bodů na zápas. Je to dostačující počet na mladého hráče, nebo byste chtěl víc?
Samozřejmě, že víc (usměje se). Na hřišti však nejsem kvůli osobním statistikám, ale proto abych co nejvíc pomohl týmu. Nejen v útoku ale i v obraně. Když mi lepí trojky a vycházejí nájezdy, je to super. Nicméně obrana je také důležitá.

V trojkách se pohybujete kolem pětatřiceti procent. Jste s touto úspěšností spokojen?
Moc ne. Chtěl bych se vyšplhat minimálně nad čtyřicet procent. Snad se to ještě vyhoupne výš.

Dvojky máte asi na pětadvaceti procentech. Co je špatně? Nejste typický najížděč?
Nejsem typický najížděč, ovšem tuto činnost trénuji. A budu ji muset využívat častěji, protože soupeři se na mě připravují. Myslím, že se zlepšuji ve čtení hry. Už tolik nevymýšlím crazy střely a raději najedu.

Na nedávném All Star Game jste opanoval trojkovou soutěž. Jak hřeje titul nejlepší trojkař v České republice?
Já bych to nepřeceňoval.

Ale tím králem jste…
To ano. Prostě si mi v Ústí nad Labem zadařilo a teď se jede dál. Musím to potvrzovat při hře, to je důležitější.

Zmiňujete, že se na vás soupeři připravují. Teď už neutajíte, že jste trojkař per excellence. Nemůže vám kralování v tomto směru uškodit?
Já myslím, že to vědí strašně dlouho. Už od mládeže se říká: Pepíno je střelec. Když jsem nakoukl do Kooperativa NBL, tak to chvíli trvalo, než to ostatní vzali vážně. Teď už si ale na mě dávno dávají pozor.

Z jaké bodu oblouku se vám nejlépe střílí trojky?
Momentálně z pětačtyřicítky (střelecký úhel). Dříve jsem to měl rád z rohů.

Kde naopak máte slabinu ve střelbě z dálky?
Myslím, že žádnou. Umím se trefit z každého místa.

Byl jste více pod tlakem při Utkání hvězd, kde jste střílel v časovém limitu, nebo při soutěžním zápase?
Při Utkání hvězd jsem byl hlavně nervózní. Vždyť mě na takovou akci pozvali poprvé. Po skončení soutěže jsem byl nesmírně šťastný. A při normálním zápase se pod tlakem necítím. Když deset pokusů nedám, naskytne-li se znovu prostor, tak zkusím jedenáctý.

Máte nějaký speciální trénink na střílení trojek?
Nemám. Trénuji je s Ellem Sandersem, a to byl pan střelec. Dodává mi sebevědomí. Piluji trojky a hlavně střelbu za dva body z driblinku. Střelec nemůže umět jenom běhat a nevystřelit z driblinku. Po tréninku si ještě přidávám.

Kdy Josef Potoček věděl, že se stane elitním trojkařem?
To už někdy od žáků. Ze začátku jsem dával šestky. Pak jsme hráli na malé koše a já střílel z dálky, protože se to počítalo za dva body. No a pak se to přesunulo za tři body. Střelba z dálky mě odmalička strašně bavila.

Máte spočítáno kolik dáte za sebou trojek?
Spočítané to nemám. Nicméně určitě už jich někdy bylo dvacet.

V rozvíjení kariéry vám nově pomáhá také Jiří Welsch. Jaké to je být v týmu s hráčem, který zanechal největší českou stopu v NBA?
Jsem nadšený. Z jeho přístupu, z jeho rad. Předává mi svoje zkušenosti. Hlavně mě nabádá, abych všechno četl. Říká, že ještě řeším hodně věcí hloupě, ale za to prý může mládí. Jsem strašně rád za jeho pomoc.

Co říkáte na případný odchod Domineze Burnetta?
Musíme se s tím vyrovnat. Už několik zápasů jsme hráli bez něj a šlo to. Budeme se teď muset více semknout. Chyběl třeba proti Nymburku a jeho absenci jsme vynahradili tím, že jsme hráli více týmově. Jinak jeho počínání chápu. Chce se posunout v kariéře výš. To jsou logické kroky každého sportovce.

Pět kol před koncem základní části figurují Pardubice na druhé příčce. Jak hodnotíte vaše počínání?
Podle mě je to zatím dobrý. Až na pár výkyvů.

Dobrý je za tři…
V každém utkání nás postihne nějaký útlum. To musíme odstranit. Zejména chyby v obraně.

Doma vesměs soupeře poměrně válcujete, za to venku jsou vaše výsledky hodně těsné. Ať už vyhrajete či nikoliv. Čím si to vysvětlujete?
Všeobecně platí, že všechny týmy jsou v domácím prostředí silnější. My k nim přijedeme v roli favorita a oni si na nás věří. Náš skalp je pro ně velmi cenný. Na Dašické máme svoje fanoušky. I když je pravda, že fan kub s námi jezdí i ven.

Do Nymburku, se kterým se chtějí Pardubice srovnávat, však máte daleko. Ten to rychtuje i venku, viďte?
To je pravda. My až na výjimku sehráli vyrovnané koncovky. Vydřené vítězství ale zase někdy potěší víc…