Futsalistům pardubického Torfu patří pět zápasů před koncem základní části první ligy místo v postupové osmičce pro play off. Po posledních vydařených výsledcích se uhnízdili na pátém místě. Jenže i lídr pardubické defenzivy ROMAN MALÝ (35) tuší, že slibnou pozici nebude snadné udržet: „Bude to těžké. Čekají nás oba dva špičkové celky naší ligy – Teplice i Era–Pack. Pak i Tango, Nejzbach a určitě bychom rádi bodovali. Když se nám pátá příčka podaří udržet, bude to jedině dobře.“

Z pěti následujících utkání vás čekají tři proti lépe postaveným celkům v tabulce a zmíněné derby s Mýtem. Nebudí finiš trochu hrůzu?

Ne, to zase ne. Chceme vyhrát v každém utkání a je jedno, jestli hrajeme s úplnou špicí, Plzní nebo derby s Nejzbachem. Obtížné to bezpochyby bude, ale uspět chceme vždycky.

Zatím máte 25 bodů. Spekulujete, kolik by jich mělo stačit na play off?

Tak daleko se nedíváme. Osobně takové věci neřeším. Pro mě byla od začátku sezony hlavně důležitá záchrana, která se v pohodě vydařila a teď půjdeme jenom dál. Kde skončíme, tam skončíme.

V případě, že se do osmičky vejdete, nehrozí podobný scénář jako vloni, kdy vás najednou opustili fotbalisté a v play off jste byli proti Chrudimi nahraní?

Teď by byla situace snad jiná. Minulý rok se stala taková administrativní chyba, která také sehrála svoji roli. Letos se hráči, kteří měli hostování do konce kalendářního roku, udělali až do konce sezony, takže podobné problémy nám už snad nehrozí.

Dnes vyrážíte do Teplic, které před minulým utkáním znovu posílily o další dva Brazilce Marcinha a Rodriga. Myslíte, že se už kvalitou kádru přiblížily Chrudimi?

Nevím, abych řekl pravdu, nejsem moc velkým zastáncem takových „rychlonákupů“. Individuálně to jsou určitě skvělí hráči, ale zase nemají tolik času na sehrání, Balticflora nemá hráče pohromadě celý rok, což je oproti Era–Packu handicap. Takže bych neřekl, že je to pro něj vyloženě konkurence.

První zápas této sezony s Teplicemi byl z pohledu Torfu strašidelný, vzpomenete si na něj ještě, nebo už radši děláte, že o něm nevíte?

Na to se zapomenout nedá. Sahali jsme po bodu a po rozehrání autu jsme asi dvě sekundy před koncem dostali gól na 3:4.

Hádám, že z pozice šéfa pardubické defenzivy nebudete mít příjemné vzpomínky ani na Michala Seidlera z Jistebníku, který vás na začátku kalendářního roku skolil pěti góly, nebo se pletu?

Nepletete, tem mě ještě teď budí ze spaní (usmívá se). Je to kvalitní hráč, proti nám zahrál hodně dobře.

Čím je tak výjimečný, že jste ho nedokázali zkrotit?

Těžko se to takhle říká. Tým Jistebníku má na něm postavenou celou hru. Mužstvo se stará o černou práci a on z ní skvěle těží.

Ke komu byste jeho pozici přirovnal? Byť hraje Filinger z Benaga v obraně, je to podobná role, jakou má Seidler?

Právě, že ne. Tyhle dva bych ani moc nesrovnával. Už třeba jenom kvůli tomu, že Seidler je o hodně mladší.

Vzpomenete si aspoň, kdy s vámi dokázal jeden hráč takhle zacvičit?

Rozhodně ne. Snad ani během celé mé kariéry se nic podobného nepřihodilo.

Romane, v loňské sezoně vás trápily potíže spojené s kousnutím klíštěte, v letošní jste odehrál skoro všechny zápasy. Znamená to, že jste už úplně v pořádku?

To nemůže říct asi nikdo (usmívá se). Cítím se určitě lépe. Ale roky přibývají, takže je všechno čím dál tím těžší.

V dubnu vám sice bude šestatřicet, ale po posledním zápase s Helasem trenér Růžička vyzdvihoval váš velký přínos při bránění v oslabení, takže to s vámi určitě tak zlé nebude…

Taková reakce každopádně potěší (usměje se). Jinak moc nevím, co bych k tomu řekl.

Můžete alespoň tedy prozradit tajemství, jak se dá bez problémů ubránit dvouminutové oslabení?

Hlavně je to o domluvě bránící trojky a gólmana. Všichni čtyři hráči na sebe musí neustále mluvit a musí si vyjít vstříc. Nechci říct, že by Brno sehrálo přesilovku úplně špatně, nebo že my jsme nějak zázračně bránili. Spíš se tyhle dva aspekty nějak potkaly.