Ivica Kostelič, Aksel Lund Svindal, Bode Miller, Benjamin Raich, Didier Cuche… To jsou patroni sportu, o kterém bude řeč. Ne, opravdu jsme se nezbláznili. Rovinaté Pardubice mají reprezentanta na zasněžených kopcích. A žádného lyžaře do počtu. VÍTĚZSLAV KÁBRT (6.4. 1993 v Chrudimi), člen Ski Klubu Ústí nad Orlicí, vybojoval v super G na MČR juniorů ve Špindlerově Mlýně stříbrnou medaili. Zároveň obsadil osmé místo v mužské kategorii.

Můžete prozradit, jak člověk z nížiny sbírá medaile ve sportu, který se provozuje na horách?
 Pocházím ze sportovní rodiny. Navíc rodiče provozují půjčovnu sportovních potřeb i jejich servis. K této práci patří organizování krátkodobých akcí na horách s možnosti testovacích jízd pro zákazníky. Takže jsem se již jako malý poměrně často dostal na kvalitní sjezdovky a měl přístup k závodním lyžím.

Od testování k závodnímu lyžování ale vede dlouhá cesta. Popište vaše úplné začátky?
 Bylo mi sedm a své první branky jsem projížděl jako člen TJ Tesla Pardubice. V tomto oddíle jsem také dostával první trenérské rady. Na své začátky rád vzpomínám. V Tesle byla výborná parta. Navíc se mi dařilo porážet i starší kamarády (úsměv).

A kde jste vyrostl v tak úspěšného závodníka?
 Teď  jsem členem Ski Klubu Ústí nad Orlicí, kde mě v růstu velice pomohl můj lyžařský trenér Tomáš Tuček. Pod jeho vedením šla má technika rapidně nahoru a dostavily se i první výsledky.

Jeden trenér asi v alpském lyžování nestačí, není-liž pravda?
 Přesně tak.  Takhle se už vrcholový sport dělat nedá. Určitě má na mém úspěchu velkou  zásluhu fyzioterapeut Jan Pernica, se kterým jsem dříve spolupracoval. Nyní jsem velice spokojen s prací Pavla Uhlíře. Pro letošek se podařilo rozšířit náš tým o kondičního trenéra Vladimíra Zamastila z ixi klubu Pardubice. Přinesl do naší přípravy mnoho nového, progresivního. Hlavně jsem cítil, že veškerý trénink vychází z požadavků mého těla a mého sportu. Nesmím opomenout rodiče, kteří mají na starost ostatní neviditelnou dřinu.

Co mám rozumět pojmem neviditelná dřina? To, že se vám starají o lyže?
 Ne, to ne (smích). To dávno musím zvládnout sám. I když před jedním závodem je to často několikahodinová práce. Taťka často řídí, pomáhá při stavbě tréninkových tratí nebo je staví sám. Najezdí se mnou mraky kilometrů za tréninkem i závody. S mamkou mi pomáhají shánět a udržovat technický materiál.

Vítězslav KábrtTeď  již k vašemu stříbrnému závodu. Jaký to byl super G?
 Jedním slovem těžký. Byl totiž součástí mezinárodního mistrovství republiky dospělých a jel se na velice náročné trati. Proto si juniorské medaile velice cením, což platí také o osmé příčce v celkovém pořadí.  Vždyť kromě Ondry  Banka jela celá mužská reprezentace. A to ani nepočítám dobré slovenské a polské reprezentanty se zkušenostmi ze závodů Světového poháru.

Jedná se o váš největší úspěch v dosavadní kariéře?
 Byl jsem už žákovským mistrem republiky ve slalomu. Přiznávám, že této medaile si cením více. Za zmínku ještě stojí třetí místo v obřím slalomu na mezinárodních závodech na Bílé v Beskydech.

Dá se tedy nedávno skončená sezona považovat za výbornou?
 Z pohledu umístění na  šampionátu jistě ano. Ale jak říká můj trenér, při trošce rozumu mohlo být medailí i více. Lyžování je velice náročné jak z technického tak fyzického pohledu. Obrovskou roli zde hraje i psychika, taktika s jakou závodník na start nastoupí. Bez rizika prostě medaile nejsou. No a najít právě tu správnou míru se mi občas nedaří (pokrčí rameny).

Povídejte, co se stalo?
 Tak například po super G jsem jel slalom speciál pro kombinaci příliš opatrně a místo další medaile jsem skončil sice na výborném, ale v uvozovkách jen pátém místě. A obráceně: v obřím slalomu mně stačilo druhé kolo dojet na jistotu a byl jsem zase na bedně. Jenže já chtěl za každou cenu vyhrát a po technické chybě jsem nedokončil.

Říká se, že s jídlem roste chuť…
 Jasně. Teď dám lyže na chvíli do sklepa. Studuji sportovní gymnázium v Pardubicích. Od kantorů i vedení mám vytvořeny vynikající podmínky včetně individuálního plánu. Letos mě však čeká maturita a proto jsem ukončil sezonu hned po mistrovství republiky. Tedy o měsíc dříve než normálně. S koučem Vláďou Zamastilem jsme se domluvili na komplexnější letní přípravě, na kterou se již teď moc těším (nefalšovaný úsměv). Již v srpnu plánujeme přípravu na alpských ledovcích, kde s Tomášem Tučkem budeme odstraňovat technické nedostatky. Už dlouho jsem se na další sezonu tak netěšil.