Vrchol sezony se třemi medailemi. Sedmadvacetiletý kanoista ONDŘEJ ROLENC vybojoval na mistrovství světa ve sjezdu na divoké vodě stříbrnou pozici v kategorii C1 mezi singlkanoisty. Navíc získal ve španělském La Seu d'Urgell stříbro a bronz v závodu hlídek.

Jaká panuje spokojenost s vašimi výsledky na světovém šampionátu?
Jsem nadmíru spokojený. Sice to není vítězství, ale smířil jsem se s druhým místem, protože jsem byl spokojený s časem, jaký jsem tam zajel. Je to už takové motto: Když člověk dojede do cíle a nevyhraje, tak musí být alespoň spokojený s tím, jakou jízdu předvedl. Moc chyb jsem neudělal. Taková drobná by se našla před cílem, možná mě stála i vítězství, ale stejně by mě první Francouz porazil.

Je pro vás mistr světa Louis Lapointe v tuto chvíli největším konkurentem?
Je jich tam více. On je mladší asi o dva roky, dlouho jezdil na čtvrtém či pátém místě, dělal chyby ve velkém finále. Na šampionátu ve Francii v roce 2017 byl pod tlakem. Dokázal jezdit podobně dobře jako nyní, ale tehdy se jim doma prostě tolik nedařilo. Teď se poprvé probojoval na první místo. Pak tam jsou ovšem i další.

Kanál ve Španělsku jste již zkoušel před šampionátem. Pomohlo to?
Byl jsem tam čtyřikrát, obětovali jsme tomu hodně času. Strávil jsem tam čtyři týdny.

Je hodně důležité se s tratí seznámit před podobně velkou akcí?
Je i není. Člověka to pak i někdy pronásleduje, honí se mu hlavou, kudy pojede. Ale pro mě je to lepší, protože mám o trati mnohem větší přehled. A máte pak natrénováno. Když to sečteme, tak jsem tam strávil téměř padesát hodin. Ještě před šampionátem jsme tam stejně řešili poslední stopy, kudy a jak opravdu pojedu.

Další dvě medaile jste získal v hlídkách. Jak vnímáte tyto výsledky?
V singlových hlídkách to dopadlo dobře, žádnou chybu jsme neudělali. Tři Francouzi jsou ovšem tak sehraní, že se s tím víc nedalo dělat. V deblových hlídkách jel i padesátiletý otec Vládi Slaniny. Jeli spolu v deblu, v první pasáži dvakrát celkem zavrávorali. Já s Danem Suchánkem jsme se to snažili dojet, ale bylo to obtížné.

A poslední vystoupení (C2) vás čekalo právě s Danielem Suchánkem. Jak probíhalo?
Byla tam fatální chyba při kvalifikaci, kdy jsme se málem otočili. Dal jsem moc velký náklon, ale ustáli jsme to, nakonec jsme postoupili rovnou z páté pozice. Říkali jsme si, že na to máme. Když došlo na finále, tak mi praskl kurt, což je plastová sponka v lodi, přes kterou se provléká popruh a utahuje se. Pak jsem to dojížděl s lítající nohou v lodi, bylo to dost krkolomné. V těchto podmínkách bylo páté místo ještě dobré, ale nemělo by se to stát. Omlouval jsem se parťákovi dlouho.

Jaký byl šampionát pohledem celé české výpravy?
Myslím, že hodně úspěšný. Padlo hodně medailí, každý si přišel na své. Jednoznačně panovala v týmu spokojenost.

Již v první polovině roku se konalo i mistrovství Evropy. Jak se celkově díváte na rok 2019 ve vašem podání?
Sezona druhých míst, dalo by se říct. A trochu smolných sprintů. I trenér mi říkal, že už nejsem tak bezchybný, jako jsem býval předchozí léta. Udělal jsem chybu třeba v Bovci, kde jsem to měl rozjeté na vítězství a v poslední šikaně mě to při maximálním riziku odvezlo jinak. Tam jsem si to prohrál. Něco podobného se mi stalo i na republikovém šampionátu, kde jsme jeli s Vláďou Slaninou o první místo. To bylo druhé zklamání. Naopak mě potěšilo vítězství s Danem Suchánkem v Bovci. Jen škoda, že to nebylo oficiální. Pro nás to byla i tak výhra, aspoň jsme si dokázali, že umíme porazit i ty nejlepší francouzské posádky.

Už během světového šampionátu jste na sociální síti avizoval, že vás čeká poslední jízda v roce, nebo možná i v kariéře. Co jste tím myslel?
To byl takový žert (směje se). Letos jsem už několikrát říkal, že budu končit, ale člověk chce samozřejmě stále pokračovat. Byl to jen žertík.

Někdo na to reagoval?
Zrovna ten Francouz, který mě porazil. Napsal jen sto procent, tak nevím, co jsem si z toho měl vzít (směje se). Ale zajímala mě trochu i reakce okolí, kdyby najednou Rolenc skončil. Někomu by se možná ulevilo, někteří zahraniční konkurenti by zjišťovali, co se děje. Nevím, nechávám to otevřené. Říkám, že budu do třiceti jezdit.

Žádný konec se tedy nekoná. Jaké jsou sportovní plány pro příští rok?
Máme mistrovství světa v Americe, kde byl před lety šampionát juniorů. Tam to bude hodně brzo. Jednak půjde o krátkou sezonu, na druhou stranu to bude všechno rychlé. Poletíme tam už někdy v dubnu. Nominace už jsou rozjeté. Na jednu stranu mě uklidňuje, že ta sezona nebude tak dlouhá. To už mě pak někdy deprimuje, že člověk musí každý den na trénink nebo do posilovny a věnovat tomu maximum.

Na jak dlouho si po sezoně od vody úplně odpočinete?
Od mistrovství jsem ve své sjezdové lodi neseděl, až v tomto týdnu jsem do ní sedl, protože jsem se rozhodl, že si předělám svoje sjezdové pádlo. Potřeboval jsem to otestovat. Na tom jsem pracoval, ale jinak se věnuji jiným věcem. Doháním resty doma, na zahradě a tak dále. Bavím se jinými věcmi, ne pádlováním.