Tu první jejich miláčci rozmáčkli na začátku ledna, když po devíti letech porazili Nymburk, tu druhou minulou sobotu. Po více než šesti letech doma vyzráli v základní části na Děčín (80:63). Výsledky nejsou všechno, důležité je, že jeho tým má sympatickou tvář s duší bojovníka.

Zápas s Děčínem jste pojal jako generálku na play off. Co vám ukázala?
Potřebovali jsme vědět, že jsme schopni Děčín porazit bez ohledu na to jako dopadne náš boj o čtvrté místo. O tuto příčku se pereme právě s Děčínem. Potřebovali jsme vědět, že je v naších silách vyrovnat se jeho agresivitě. Myslím si, že jsme ho v tomto ohledu i předčili. To je pro mě velmi dobrá zpráva.

V prvních pěti minutách existovalo na palubovce pouze vaše družstvo. Dostali hráči za úkol nenechat soupeře na začátku utkání vydechnout?
Bezesporu jsme chtěli dát do úvodu hodně energie. Byli jsme na soupeře dobře připravení a správně předpokládali z jakých pozic bude střílet. Hned v úvodu se nám díky obrovskému nasazení podařilo eliminovat jeho silné stránky. Pak jsme sice měli hlušší místo a soupeř šel na chvilku před nás, nicméně si myslím, že náš výkon se stále zlepšoval. Ve druhém poločase jsme byli už jednoznačně lepší. Děčín se s námi držel velikou úspěšností střely za tři body. Rozhodlo, že jsme ho nepouštěli do lehkých střel.

Play off ji sice daleko, ale určitě vás potěšilo, že máte pro vyřazovací část připraveno dvanáct, třináct schopných hráčů…
A právě na tom dlouhodobě pracujeme. Pro play off potřebujete mít vyváženou sestavu. Když to přeženu, tak nemůžete do něho jít jen se základní pětkou. Pomohl nám návrat druhého rozehrávače Tomáše Tótha, protože Derek Wright může nějaké minuty ušetřit a pak hrát s větší energií. Jeho návratem se opět rozšířila a vlastně i oživila naše rotace hráčů.

Na některých vašich hráčích bylo skutečně vidět, že si zápas vsugerovali jako playoffový a vyždímali ze sebe ještě více. Mám na mysli zejména Sýkoru a Pospíšila…
Nevím jestli to bylo jenom ve významu zápasu, ale hráči obecně potřebovali po určitém útlumu dokázat, že basketbal umějí hrát. Motivaci bych až tak nepřeháněl. Byla tam velká vůle, ale domácí publikum už od nás delší dobu očekávalo, že takový zápas dokážeme zvládnout. Konečně to přišlo!

V posledních dvou zápasech jste inkasovali nízký počet bodů, v průměru šedesát. Znamená to, že obrana již pracuje podle vašich představ?
Podle mých představ nebude obrana nikdy fungovat (přeruší smíchem), protože pořád budeme od soupeřů dostávat nějaké koše. Ne vážně. Dlouhodobě je vidět, že se v obraně zlepšujeme. Kombinace jsou zažitější a zažitější. Navíc se projevuje adaptace na taktickou přípravu na soupeře, které se poměrně dost věnuju. Ze začátku to vypadalo, že množství informací, které měli hráči o soupeřích, bylo kontraproduktivní. Teď už umějí s těmito informacemi pracovat. V tom spatřuji největší pokrok.

Další věc. Dokázali jste uhlídat děčínské opory. Žádný z hráčů se bodově neutrhl. Naopak v první vzájemném měření sil vás ničil Hatcher a v děčínském utkání zase Soukup…
Podařilo se nám to díky bezvadnému kolektivnímu výkonu. Mohu to dokumentovat na případu bránění právě Hatchera. Přebírali jsme clonu k míči, což znamená, že ho naši vysocí hráči bránili velmi často. Dokázali ho nepouštět do lehkých střel a na jednu výjimku i do otevřeného nájezdu do koše. V tomto utkání jsme k tomu přistoupili velmi zodpovědně. Podobně se nám to dařilo i v Ostravě, kde jsme se hodně koncentrovali i celkem s přehledem ubránili klíčové hráče soupeře.

Jestli se jedná o dlouhodobý projev, ukáží až další dva zápasy. Jak Kolín tak USK má ve svém středu několik významných osobností, které se rovněž nesnadno brání.

Proti Děčínu jste se prezentovali trpělivou hrou. Čtyřikrát jste ztratili nadějný náskok, přesto jste vůbec nepanikařili jako v některých zápasech před tím a pátý úder již byl pro soupeře smrtící…

Stačí si připomenout moment, kdy se Děčín po Mulligenových trojkách dostal zpátky do hry a někdy čtyři minuty před koncem třetí čtvrtiny vyrovnal na 47:47. Kluci vůbec neznervózněli, neustále hráli svoji hru a věřili obraně. Nebáli se, nebáli se hrát rychle. Jak jsme získali míč, okamžitě jsme se hnali dopředu a vytvářeli jsme si rychlé střelecké pozice.

Opravte mě jestli se pletu, ale takto suverénně a s takovým sebevědomím jste v této sezoně ještě poslední čtvrtinu proti takzvaně silnému soupeři neodehráli…
V tom je další posun a pravý opak některých zápasů. To jsme šli například do čtvrté čtvrtiny s výraznějším náskokem, ale prohospodařili jsme ho. V těchto momentech nás postihla paralýza, kdy jsme se částečně báli o výsledek, špatně jsme vybírali střelecké pozice a ztráceli pohyb v útoku. Teď mě obzvlášť potěšilo, že každý hráč, který přišel z lavičky, týmu pomohl.

Možná kvůli tomu, abyste opět neztratili náskok, jste v závěrečném dějství ještě více zagresivnili obranu. Prakticky každý útok soupeře byl zakončen faulem. Byl to z vaší strany příkaz?
Ano. Taktika pro celý zápas zněla, nedovolit soupeři lehký koš za žádnou cenu. Máme výhodu silné rotace, takže nemusíme mít strach z vyfaulování jednoho, dvou hráčů. Děčín k našemu plánu přispěl velmi špatným procentem využití trestných hodů, a to zejména ve druhém poločase.

Nemohu se nezeptat ani vás. Vnímal jste, že Pardubice přes šest let Děčín neporazili doma v základní části?
Já osobně vůbec. Ono upřímně, my nemáme v kádru kromě Martina Sýkoru hráče, který by tuto záležitost nějak historicky mohl vnímat. Nikdo nám to také nepřipomínal. To jejich odhodlaní vidím spíše v tom, že v letošní sezoně jsme s Děčínem doma prohráli a na severu Čech jsme předvedli jeden ze špatných výkonů. Chtěli jsme ukázat lepší tvář a žádnou historií jsme se opravdu nezabývali.