Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

'Tato stříbrná medaile má pro mě cenu zlata'

Pardubice – /ROZHOVOR/ - Pardubická odchovankyně Petra Kulichová přispěla k historickému úspěchu českého basketbalu. Hřeje ji také titul nejlepší blokařka šampionátu.

7.10.2010
SDÍLEJ:

Petra Kulichová (vlevo) a Michala Hartigová.Foto: Deník/David Taneček

Stožár, čára, čahounka… Tuhle ženu nelze na palubovce nevidět. Bez dvou centimetrů měří dva metry. PETRA KULICHOVÁ je nepřehlédnutelná ještě z jednoho důvodu. Její tvář je při hře naprosto kamenná. Proto musel být pro fanoušky šok, když po zisku stříbrné medaile skotačila jako malá holka. Rovněž v redakci Deníku ukázala obě tváře. Na vážné otázky odpovídala soustředěně bez mimiky v obličeji. Naopak při těch rozvernějších se dokázala odvázat…

Petra Kulichová – její vizitka a čísla z MS

Narozena: 13. září 1984 v Pardubicích.
Odvětví: basketbal.
Pozice: pivotka.
Výška: 198 cm.
Váha: 79 kg.
Přezdívka: Kulda, Kulíšek. Studium: Sportovní Gymnázium Pardubice. Oddíl: USK Praha.
Vývoj kariéry: SŠB Pardubice, Kara Trutnov, Frisco Sika Brno.
Největší úspěchy: 2. místo na MS žen (2010), 1. místo na ME žen (2005), 5. místo na OH (2004), 3. místo na ME juniorek (2002).

Po trochu rozpačitém vystoupení v základní i osmifinálové skupině jste se ve vyřazovací fázi staly postrachem soupeřek. Proč až v těch závěrečných bojích?

 Já bych neřekla, že jsme hrály nějak rozpačitě. S Ruskem jsme prohrály jen o tři body. Nejméně se nám vydařilo utkání v osmifinálové skupině se Španělskem, kterému jsme podlehly o dvacet. Po těchto dvou prohrách jsme postoupily ze třetího místa. Čekaly nás Australanky. Čtvrtfinále s velkým favoritem, ve kterém jsme neměly co ztratit. Byly jsme odhodlány nechat na hřišti duši.

Vaše hráčská generace už by se mistrovství světa v České republice nedožila. Neproblesklo vám před zápasem s Austrálii či Běloruskem hlavou, že podobná šance se nemusí opakovat?

 Ano. Před zápasem nás podobné myšlenky v kabině napadly. Při utkání ale nesmíte na tyto věci myslet. Hrozně dobře jsme se na utkání připravily a po zásluze zvítězily.

Cítily jste před šampionátem či v jeho průběhu nějaký tlak od veřejnosti, nebo jste tak ostřílené, že to s vámi nic nedělalo?

 Ale dělalo. Spíše než tlak jsme cítily od fanoušků jejich velká očekávání. Nechtěly jsme je zklamat. Naštěstí se zachovali skvěle. Neustále nás povzbuzovali, a to i v momentech, kdy se nám nedařilo. Byli pro nás hnacím motorem. Místo aby nás v play off nějak znervózňovali, stalo se publikum šestým, a nebojím se říct, sedmým hráčem.

Vyřazení obhájce prvenství z Austrálie se stalo největší senzací světového šampionátu. Na jakých základech vyrostlo?

 Jednoznačně na týmovém výkonu, stejně jako ostatní vítězství. Byly jsme jako jedné velké příbuzenstvo. Trenéři měli k dispozici dvanáct hráček, které mohli kdykoliv poslat do hry, aniž by utrpěl náš výkon. Hlavním úkolem proti Austrálii bylo pokrýt dlouhánky. Zatímco Jacksonová si neškrtla, Cambageová nám dělala problémy. Ona je ještě o pět centimetrů vyšší než já a když dostane balon nahoru, otočí se a dává snadné koše. Zaznamenala sice šestadvacet bodů, avšak jedna hráčka utkání nevyhraje.

Zatímco vaše výhra nad Austrálii byla neočekávaná, proti Bělorusku jste byly pasovány do role favoritek. Jak bylo obtížné ustát názor typu: To máte jasný?

 Zaslechly jsme to. Ale Bělorusky vyřadily silné Rusko. Podobné myšlenky jsme vyháněly z hlavy. Vyhrály silou vůle. Nechtěly jsme zůstat takový krůček od finále. Prostě jsme musely.

Váš trenér prohlásil, že přišel do kabiny před zápasem a v ní panovalo hrobové ticho. Zdály jste se mu zakřiknuté…

 To je pravda. Oproti těm minulým chyběl v šatně smích, žádná z nás nemluvila. Všechny jsme se vnitřně koncentrovaly na utkání. Honilo se nám hlavou, že když jsme porazily Austrálii, bylo by škoda prohrát s Běloruskem. Možná tam obcházel i strach.

Strach z toho, že v případě neúspěchu, by vás v boji o bronz čekalo sebevědomé Španělsko?

 V žádném případě jsme nechtěly hrát o třetí místo se Španělkami. To by bylo k medaili daleko. A skončit čtvrté by hodně zamrzelo.

Zápas s Běloruskem byl specifický v tom, že se vám nepodařilo utéct na více než deset bodů…

 Pokaždé, kdy jsme se dostaly do laufu, následovala trojka soupeřek, ztratily jsme míč nebo jsme nezakončily útok. Proto bylo utkání otevřeno do samého konce.

A právě závěr základní hrací doby jste prokoučovaly. Vedly jste o tři body a přesto soupeř vyrovnal. Jak se to z vašeho pohledu přihodilo?

 Seděla jsem na lavičce. Hanka Horáková okamžitě zastavila poslední běloruský útok faulem. Soupeřky šly házet šestky. První daly a druhou zahodily na desku. Míč se od nás odrazil do autu. Po jeho rozehrání jsme nechaly volnou hráčku pod košem a ta snadno vyrovnala.

O vítězství jste přišly pět vteřin před koncem. Do prodloužení tak vstupovalo v psychické výhodě Bělorusko. Ještě hůře vám jistě bylo v jeho průběhu, když soupeř vedl 72:71 a měl ve své moci míč…

 Spasila nás Evža Vítečková, která dala neskutečnou trojku. Dívaly jsme se na tento moment ze záznamu. Vystřelila snad ještě metr za trojkovou hranicí a ještě přes ruku bránící hráčky.

Ve finále jste podle předpokladů narazily na celek USA. Suverénky turnaje jste potrápily nejvíce ze všech týmů. Minutu po změně stran jste prohrávaly jen rozdílem tří bodů…

 Odehrály jsme nejlepší zápas na šampionátu. Po semifinále z nás všechno spadlo. Nastoupily jsme proti týmu, který se skládá z dvanácti nejlepších hráček Ameriky. Jsem ráda, že jsme s nimi poměrně dlouho držely krok. Všechny jsme nechaly na hřišti zbytek sil. Vzhledem k tomu, že Američanky téměř všem nadělovaly o třicet čtyřicet i více bodů, je prohra o dvacet bodů přijatelná.

Proč se vám nepodařilo držet s nimi krok ještě déle?

 Před utkáním nás trenér Blažek upozorňoval, že nesmíme pustit Američanky do rychlého protiútoku. Jakmile se rozjedou, jsou nezastavitelné. To se nám bohužel zkraje druhého poločasu několikrát po sobě nepodařilo. Při hře pět na pět jsme jim ale roli podstatně ztěžovaly.

Výkony Petry Kulichové měly podobně jako reprezentačního celku stoupající tendenci. Čím si vysvětlujete fakt, že se vám začalo pořádně dařit až od čtvrtfinále?

 Myslím si, že v základní skupině jsem nedostávala tolik příležitostí. Vždy jsem šla do hry jen na chvíli. Až v osmifinálové skupině proti Brazílii jsem nastoupila v základu. Řekla jsem si, že tuhle šanci už musím chytit za pačesy. Myslím si, že jsem ubezpečila trenéra, že mě může na hřiště kdykoliv dát.

Pro vaši psychiku je tedy důležité hrát hned od začátku?

 Určitě. Je to pro mě lepší. Když si dám nějaký jednodušší koš, tak se chytnu. Pro mě je nejdůležitější obrana. Pokud se chytnu v obraně, daří se mi v útoku.

V prvním osmifinálovém střetnutí proti Korejkám jste měla hrůzostrašný vstup. Nedala jste dvě jasné pozice a pak zahodila pět trestných hodů po sobě. To už zavánělo trapasem, nemyslíte?

 Šestky nemám nejlepší, nicméně toto byl extrém. Vystřídání bylo pro mě vysvobozením. Na lavičce jsem se zklidnila, a když jsem šla znovu do hry, už to bylo v pohodě. Hlavně na to nesmí člověk myslet a nimrat se v tom.

Ve vyřazovací části jste se stala opěrnou konstrukcí družstva. O tom by mohly vyprávět Australanky, Bělorusky i Američanky. Jaké byly souboje s pivotkami těchto zemí?

 Nejhůře bránitelná byla Cambageová z Austrálie. Kromě toho, že je vyšší, má podstatně více kilogramů. Žádný špás to nebyl ani s Levčenkovou z Běloruska. Svůj um prokázala i Jacksonová, i když se tolik neprosazovala.

Ženský basketbal za několik let pořádně přitvrdil. A pivotky ujídají nejtěžší chleba. V mlýnici pod oběma koši schytají pěkných ran. Na druhou stranu je musejí umět také rozdávat. Jaké máte lokty?

 Do každého utkání jdu se záměrem, že nebudu někoho úmyslně bourat. Jenže když cítím, jak protihráčky šermují lokty, rychle měním názor. Nenechám si nic líbit.

Dají se před rozhodčími skrýt fauly?

 Už to umím (šibalsky mrkne). V tomto ohledu mám nejlepšího možného rádce. Můj taťka hrál sedmnáct sezon za Pardubice. Říká mi: Klidně ji dej taky ránu, ona si to už podruhé nedovolí.

Souboje pod koši jsou tvrdé a někdy i záludné. Která z hráček na MS byla nejzákeřnější?

 Američanky obecně. Nejvíce Fowlesová. Ta jde do všeho hrozně tvrdě. Hodně vysoko dává lokte i Jacksonová.

Vy jste opravdu kopírovala český celek. Proti USA jste předvedla nejlepší výkon na šampionátu. Váš koš po faulu ve výskoku obletěl celou republiku v sestřihu nejlepších momentů. O vaší podobě svědčí fakt i koš téměř z trojkové vzdálenosti…

 Pro mě osobně to bylo skutečně nejlepší střetnutí. Dala jsem do zápasu vše a po závěrečném klaksonu jsem odcházela s pocitem dobře vykonané práce.

Při hře je váš obličej jakoby nevýrazný. Po vítězství se však umíte pěkně rozparádit. Z televizních záběru to vypadalo, že se radujete nejvíce ze všech. Jak to tedy je?

 V zápase nedávám nijak najevo své emoce. Snažím se být maximálně koncentrovaná na každou situaci. Když se mi něco nevydaří nebo naopak povede, mám uvnitř radost nebo vztek, ale nijak to neventiluji. Proto možná po zápase ze mě všechno vytryskne, ať už smích nebo slzy.

Váš tým obsadil „až“ druhou příčku, přesto v nejlepší pětce šampionátu figurují dvě jeho hráčky. Je to tím, že se hrálo v České republice, nebo tím, že vaše stříbro je překvapivé?

 Do těch důvodů bych se nechtěla pouštět. Jak Hanka Horáková, tak Eva Vítečková si to hrozně zasloužily. Evže se tolik v základní skupině nedařilo střelecky, pak ale dokázala ty důležité body dávat. Navíc její stoprocentní šestky nepotřebují komentáře. Hanka strávila na hřišti nejvíce minut a bylo až obdivuhodné, kde brala síly. Pro náš tým byla nenahraditelná.

Navíc Horákové se dostalo výjimečného ocenění, byla zvolena nejužitečnější hráčkou turnaje…

 A po právu. Každý musel vidět, že to byla ona, která dokázala tým zvednout. Navíc se stala nejúspěšnější „zlodějkou“ míčů. Hanka je obrovským hecířem, ať už na hřišti nebo mimo něj. Dokáže za každou z nás přijít a povzbudit nás. Ona je prototypem správné kapitánky. Jsem ráda, že je mojí spoluhráčkou.

Rovněž vy jste se stala jedničkou v jedné činnosti. Jak hřeje titul nejlepší blokařka celého mistrovství?

 Jsem pochopitelně ráda. V družstvu máme každá svojí roli. Já mám nejvíc úkolů v obraně. Když už se mi nedařilo tolik střelecky, těší mě fakt, že jsem pomohla holkám úspěšnými bloky.

Přestože jste finálové utkání prohrály, radovaly jste se více než vítězné Američanky. Čím to?

 Na palubovce jsem to až tak nevnímala, protože jsme křepčily. Když jsem ale viděla ze záznamu tváře Američanek, byly úplně klidné. Možná nás chtěly nechat se radovat sólo s našimi pří〜znivci (úsměv). Spíše si myslím, že počítaly s tím, že vyhrají, a už je to nepřekvapilo.

Sehrály jste devět utkání v jedenácti dnech. To je pořádná porce. Na hřišti jste ale vypadaly stále svižně. Jak to bylo s vyháněním únavy?

 Pomohl nám fakt, že jsme měly silnou rotaci a mohly častěji střídat. Každá hráčka si mohla alespoň na chviličku odpočinout. Po zápase se nám dostalo dokonalého servisu od masérů, lékařů či atletického trenéra.

Kolik procent ze stříbrné medaile byste přisoudila fantastickému publiku potažmo domácímu prostředí?

 Procenty se to nedá vyjádřit. Od základní části byli fanoušci naším dalším hráčem. Bez nich bychom tu placku asi neměly. Nešlo jen o fandění v halách, ale také o podporu formou mejlů, vzkazů na Facebooku nebo esemesek. Abych byla upřímná, ani jsme nestačily všechny přečíst. Já se chystám otevřít počítač v nejbližší době a všem chci odpovědět. Zatím jsem na to neměla čas. Za všechny hráčky bych chtěla poděkovat také všem východočeským fanouškům.

Už na palubovce jste předvedly, že stejně jako na hřišti umíte být přebornice i při slavení triumfu. Tak jaké byly oslavy?

 (smích) Začaly jsme už na palubovce, to viděl celý národ. Pak se veselí přesunulo do šatny, kde to však bylo krátké. Všichni už jsme totiž podvědomě spěchali do hotelu, kde na nás čekali rodinní příslušníci. Tam jsme dorazily po půlnoci a se všemi stříbrnou medaili oslavily. Nebylo to nijak bouřlivé, spíše decentní. Všechny hráčky se totiž musely druhý den rozjet do svých domovů.

Sportovci obecně by neměli pít alkohol. Jsou však situace, kdy dokonce musí tuto zásadu porušit. Tohle byla jedna z nich, souhlasíte?

 Já si myslím, že v tomto případě může jít na chvíli životospráva stranou. Po náročné přípravě i celém šampionátu jsme si to zasloužily. Nevidím v tom nic špatného a klidně přiznávám, že jsme pily rovněž alkohol.

Medaile vám předávali prezident republiky Václav Klaus a ministr školství, mládeže a tělovýchovy Josef Dobeš. Který z obou politiků vyšel na vás?

 Já jsem dostala medaili od pana ministra, ale pogratuloval mi i pan Klaus. Každé řekl, že to byl výborný výkon.

Součástí propagace šampionátu bylo převtělení českých basketbalistek do role modelek. Jak jste se cítila na mole vy?

 Nebyla to špatná zkušenost, ale nechtěla bych se živit coby modelka. Stejně jako basketbalistky ani modelky to nemají jednoduché.

Ale teď se vám může tato zkušenost hodit. V pátek jste pozvány na slavnostní oběd s prezidentem…

 Ježíš. Co si mám vzít na sebe (zděšeně). Ještě bychom snad měly dostat nějaké informace. Každopádně nepůjdu v riflích a tričku. To jsem ani netušila, po jak krátké době využijeme šatů a lodiček (úsměv).

 Na vašem reprezentačním dresu se zračí číslo 13. Pro někoho nešťastná cifra. Proč jste si ho zvolila?

 Třináctka je moje nejoblíbenější číslo. V naší rodině se třináctého narodilo několik členů. Když jsem přestupovala do Brna, nebyla v sadě dresů volná moje dvanáctka, tak jsem sáhla po třináctce. V reprezentaci toto respektují a dokud v ní budu, nikdo jiný si ji nedovolí vzít. Teda snad…

Jak jste vy osobně odhadovala umístění české reprezentace na světovém šampionátu?

 Rozhodně jsem nepomýšlela takto vysoko. Reálné odhady byly někde kolem pátého místa. A když jsme v play off narazily na Austrálii…

Která medaile je pro vás cennější, zlato z ME v roce 2005 či stříbro z MS 2010?

 Přestože jsme získaly zlato na Evropě trojkou Evy Němcové – Horákové v poslední vteřině, tak světové stříbro je pro mě cennější. Vlastně když vezmu fakt, že Američanky hrají basketbal z jiné planety, tak jsme byly na Zemi nejlepší (rozchechtá se). Pro mě je tato stříbrná medaile jako zlatá!

Celkové pořadí na MS:
97. místo (celkem 171 hráček).
Počet utkání: devět.
Odehrané minuty: 154 (průměr na zápas 17,1).
Body celkem: 48 (5,3 průměr na zápas).
Úspěšnost střelby z pole: 46,7 % (45 pokusů/21 úspěšných).
Úspěšnost trestných hodů: 46,2 % (13/6).
Doskoky celkem: 34 (obranné 24, útočné 10).
Osobní chyby celkem: 22.

Autor: Zdeněk Zamastil

7.10.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Prvňáčci ze Základní školy Dříteč s ředitelkou školy paní Světlanou Vackovou.

Naši prvňáci ze Základní školy Dříteč

Při nehodě v Ostřetíně museli hasiči likvidovat na 700 litrů nafty, která přes kanalizaci unikala do potoka.
5

Hasiči po nehodě chytali stovky litrů nafty

On-line skončil: poslanec Kolovratník odpovídal čtenářům

Pardubice - Poslanec a lídr krajské kandidátky hnutí ANO pro volby do Poslanecké  sněmovny Parlamentu ČR Martin Kolovratník dnes od 10 hodin odpovídal čtenářům Deníku v předvolebním on-line rozhovoru.

Lidé se budou moci setkat s předními českými youtubery

Pardubice – Show plná rozhovorů, výzev, dotazů a hudby předních českých youtuberů. To je Youtuberská show založená na interakci mezi vystupujícími a diváky.

Poušť, prapodivná zvířata a nemyté ženy v Holicích

Holice – Fotograficko-filmovou projekci Záhadná Namibie mohou zájemci zhlédnout ve středu od 18 hodin v holickém kulturním domě.

Pardubice berou podvodníci útokem

Pardubice – Podvodníkům se daří unikat. Ale jen někdy. V Pardubicích jsou přesto viděni každý druhý den.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení