Výsledek? 2:12:16 hodin, 486. místo. „Neběžel jsem na čas, hlavně jsem chtěl doběhnout,“ usmál se kouč, jenž letos dovedl Moeller k druhému místu v extralize.
Jak se cítíte pár dní po doběhnutí půlmaratonu?Strašně. (rozesměje se) Bolí mě celé tělo, celý člověk.
Zhubl jste sedmnáct kilo. Projevil se úbytek váhy na trati?Určitě. Kdybych měl sedmnáct kilo navíc, tak bych to snad ani nedoběhl.
Přepadl vás při závodě těžký okamžik, kdy hrozilo, že nedokončíte?Na osmnáctém kilometru. Tam to bylo hodně těžké. Nebýt kolegy, který běžel se mnou a neustále mě povzbuzoval, tak jsem asi vzdal.
Poznávali vás fanoušci a slyšel jste z jejich hlasivek povzbuzování?Slyšel, slyšel… Někteří byli parádní, jiní si zase neodpustili poznámky. Jsou lidi a lidi. Ale ti správní mi dokonce podávali vodu, hecovali mě. Na trati byli také známí, kteří mi celou dobu v Pardubicích fandí. To mi hodně pomohlo.
V cíli byla prvním gratulantem vaše manželka.Když viděla, jak vypadám, tak mi hned běžela naproti, abych se nezhroutil.
Troufl byste si po této zkušenosti na maraton?(směje se) Ne. Radši ne. Už mám nějaký věk, navíc problémy s kolenem. To bych musel tak dva roky trénovat.