Strejda sbírá známky, brouky pro změnu Áda, brácha tepané zámky, Jirka, Bůh ví, co střádá… A do první sloky písně Michala Davida s názvem Perpetum mobile by se dal klidně přiřadit text: Basketbalista Kamil Švrdlík sbírá medaile v české lize. Po letošním play off si pověsil na krk sedmou v řadě. A v pardubickém dresu třetí za sebou. Znovu bronzovou. Stalo se tak po vítězné bitvě se Svitavami (84:59).


Jakou hodnotu má pro vás tato medaile?
No přeci bronzovou (směje se).

Dobře, tak jinak. Jakou hodnotu má pro vás tato bronzová medaile?
Po semifinále jsme byli hrozně zklamaní, že nedosáhneme minimálně na stříbro. Na druhou stranu je opravdu super končit sezonu jakoukoliv medailí. Takže svojí hodnotu má.

Letošní play off pardubickému týmu úplně nesedlo. Je „placka“ menší odměnou?
V play off nám to nešlo hladce, jak jsme si představovali. Vůbec jsme nehráli tak lehce jako v dlouhodobé části. Všechno jsme si museli tvrdě odbojovat. Proto má pro nás tato bronzová medaile vyšší hodnotu, než bychom čekali před vypuknutím bojů v play off.

Pasuje na ni nejlépe charakteristika – vydřená?
Ano, na tom se shodneme. Je vydřenější než ty dvě předchozí. Už ve čtvrtfinále s Ústím jsme odvraceli hrozbu vyřazení. Následovala vyloženě špatná série s Opavou. A o třetí místo jsme se přetahovali se Svitavami ve třech zápasech. Opakuji její hodnota se zvýšila tímto pro nás krkolomným průběhem play off.

Není to ale v uvozovkách otrava být pořád bronzový? Máte z medaile radost?
Samozřejmě mám. Prodloužil jsem své medailové období. Vlastně jsem ještě neměl v české lize rok bez medaile. Je to můj sedmý cenný kov v řadě a já jsem za něj velice rád.

V rozhodujícím utkání o třetí místo jste podali naprosto uvolněný a koncentrovaný výkon. Proč tomu nebylo v každém zápase?
Letošní play off ukázalo, že jsme týmem, který se stoprocentně koncentruje, až když mu teče do bot. Začali jsme výborně z obrany a v útoku nám pomohlo, že jsme byli zase schopni i něco trefit. Dostali jsme se do vedení a v utkání jsme nezaznamenali žádný pokles. Když nepočítám sem tam nějakou vlnku. Třeba snížení náskoku z pětadvaceti na devatenáct. Cítili jsme větší pohodu a nebyl důvod spadnout do srabu a tlačit to na sílu. Což nám mimochodem v play off nešlo.

Klíčovým faktorem se ukázal fakt, že jste prakticky každý útok Turů vytlačili do časové tísně. Měl být právě toto recept k vítězství?
Po druhém utkání jsme si na videu prohlédli, jakou mají Svitavy vůli po vítězství. Jak sbírají neutrální míče, s jakou chutí doskakují. To jim vlévalo energií do žil a dávaly z toho trojky. Tomu jsme chtěli zabránit. Být důrazní a zároveň se vyvarovat faulů. To se nám dařilo a my mohli hrát agresivně celý první poločas, kdy se rodil rozhodující brejk. Hlavně se nám podařilo udržovat vysoké tempo, což už se nedá říct o celém play off.

Byla by velká potupa skončit v lize za Svitavami?
Nevím, jestli bych to úplně nazval slovem potupa. Hráli jsme doma, navíc někteří kluci nastoupili za Pardubice naposledy. Takže abychom končili prohrou před vlastními fanoušky, to jsme nechtěli dopustit. Neřešili jsme, jestli to bude potupa nebo nebude. A je tu ještě jedna věc. Zapomíná se na to, Svitavy mají výborný kádr. Nebyl to žádný outsider.

Jedním z hráčů, kteří se loučili s pardubickým dresem je Dušan Pandula, už váš spoluhráč z Prostějova. Vy jste byl v utkaní jako „utržený ze řetězu“. Hrál jste i pro něj?
Byl jsem na sebe naštvaný, protože druhé utkání mi absolutně nevyšlo. Ell Sanders mě nabádal, abych byl maximálně agresivní do koše. Z toho vyplynulo těch mých osmnáct bodů. Každopádně základem všeho byla výborná obrana.

Poslední zápas sezony jste sice vyhráli, ale kdybyste ho prohráli ve finále, jste přímo v základní skupině Ligy mistrů. Nemrzí vás tento fakt?
Je pravda, že jsme pomáhali navyšovat český koeficient v Evropě. Nicméně je to naše vlastní neschopnost, že jsme se do finále neprobojovali. Opava vyhrála 4:1 na zápasy, a tak si Ligu mistrů zaslouží. Je tu ale ještě možnost dostat se do této prestižní soutěže přes kvalifikaci. Tato výsada by měla připadnout třetímu celku Kooperativa NBL. A když se to nepodaří ve hře je zaručená účast ve FIBA Europe Cupu. Také proto jsme chtěli ten bronz urvat.

Ano, každý evropský pohár se počítá, ale Liga mistrů je Liga mistrů, nemyslíte?
Naším hlavním cílem této sezóny byla účast v ligovém finále a ne v Lize mistrů. Případnou prohru bychom neslavili kvůli tomu, že jsme v Lize mistrů, ale byli bychom zklamaní jako při každém nezdaru. To by bylo jen třešničkou na dortu. Ale to se bavíme hypoteticky…

Pardubice a Svitavy v letošním play off

Čtvrtfinále
Pardubice – Ústí nad Labem 4:3
76:80 (doma), 76:75 (doma), 58:70 (venku), 91:89 (venku), 99:82 (doma), 87:88 (venku), 70:60 (doma).

Svitavy – Děčín 4:2
92:80 (venku), 64:61 (venku), 82:69 (doma), 77:78 (doma), 61:84 (venku), 84:69 (doma).

Semifinále
Pardubice – Opava 1:4
69:79 (doma), 60:74 (doma), 104:90 (venku), 65:83 (venku), 89:90 (doma).
Svitavy – Nymburk 0:4
70:79 (venku), 67:89 (venku), 68:94 (doma), 65:97 (doma).

O 3. místo
Pardubice – Svitavy 2:1
71:65 (doma), 75:83 (venku), 84:59 (doma).