Futsalisté Torfu Pardubice skončili v této sezoně na desátém místě. Tři body od play off – tři body od sestupu. Celkový dojem? Zeptali jsme se prezidenta Torfu MILANA VICHA.

Cílem sezony pro Torf bylo zabudování nových hráčů do týmu a udržení soutěže. Pardubičtí futsalisté ještě dvě kola před koncem však spíše vypadali na sestup. Takže zklamání?
Je třeba na rovinu říci, že tato sezona je ze strany Torfu zpackaná a nevydařená, ale na druhou stranu jsem již před sezonou deklaroval, že hlavním cílem je záchrana a zabudovat do týmu nové mladé hráče. Nebyl to z mé strany alibismus, ale přiznání reality, že tým vynuceně prochází generační obměnou, kterou jsme v minulosti zanedbali. Z tohoto pohledu si myslím, že loňské páté místo bylo asi víc, než na co tým skutečně výkonem měl. Naštěstí jsme ligu na poslední chvíli zachránili, ale druhá polovina soutěže byla pro nás neuvěřitelným trápením a v příští sezoně se toto již nesmí opakovat.

Na palubovkách soupeřů jediné vítězství a dvě remízy. Z čeho pramení tato nelichotivá bilance?
To kdybych věděl – tato skutečnost byla pro mně i trenéra Brychtu nepochopitelná. Víc jak polovina hráčů kádru na venkovních palubovkách předváděla slabší výkony než doma. Dost často bez potřebného nasazení, bez rychlosti, bez vůle se poprat o výsledek. Zkoušeli jsme všechno možné, třeba přijet do dějiště utkání dvě hodiny předem a eliminovat únavu z cesty, ale nic platné. Výkony některých hráčů venku působili až trapně. A další vážný problém, tým nedokázal dodržet stanovené taktické pokyny, které od trenéra před zápasem zcela jasně dostal. Osobně jsem to zažil na vlastní kůži 2x. Poprvé na turnaji v Rakousku koncem minulého roku, kdy jsem týmu zcela jasně řekl, na co si mají dát pozor, abychom uspěli proti maďarskému soupeři ve skupině. Trvalo to přesně 30 sekund, kdy mě neposlechli a hned jsme z upozorňované situace dostali gól a za minutu ze stejné druhý. A bylo po zápase. Podruhé při životním utkání na Mikesce, kdy jsem týmu těsně před zápasem nakreslil jak mají bránit a v jakém prostoru, abychom nedostali gól. Po pár minutách jsme prohrávali 0:2. Góly jsme inkasovali ze situací, na které jsem upozorňoval. Na vlastní kůži jsem pocítil tu bezmoc trenéra. Proto kouč Torfu Martin Brychta se rozhodl u nás skončit.

Přesto, nebyl jeho odchod z klubu trochu lehkomyslný. Při přestavbě mančaftu by jeho zkušenosti byly pro nově rodící se mančaft určitě velkým přínosem?
Odchod Martina Brychty nebyl způsoben lehkomyslným rozhodnutím. Vzájemně jsme se na něm dohodli a toto rozhodování a domluva trvaly více jak měsíc. Byl to takový rozchod z rozumu. Martin pochopil, že za současného stavu týmu nemá co dát. To se někdy stane. Z hlediska budoucnosti Torfu není však nikde psáno, že se u nás nemůže znovu objevit. Martin je výborný člověk a futsalu rozumí jako málokdo v Čechách. Měl být asi na hráče mnohem tvrdší…

Kádr Torfu byl poměrně úzký, mužstvu museli vypomáhat hráči „ve výslužbě“. Trenér Martin Brychta si nejednou posteskl, že i tréninková morálka v Heřmanově Městci nebyla nejlepší.
To je základní otázka. To, že jsme byli odsouzeni do role boje o záchranu má kořeny i v úzkém hráčském kádru, v němž někteří hráči na I. ligu ještě nemají. Někteří mladí, se kterými jsme již počítali do hry se do kádru nedokázali za celý rok dostat, nezaznamenali žádný výkonnostní růst i když někteří z nich poctivě trénovali. Zranil se dlouhodobě Pecháček a s ním odešlo i 20 gólů za sezonu atd. Nakonec jsme skutečně byli rádi, že staří matadoři splnili svůj předsezonní slib a pomohli nám ligu zachránit. A všichni byli velice platní. Ono nám ani nic jiného nezbývalo, než v závěru vsadit na zkušenost. Tato situace se již nesmí opakovat a my již nyní musíme dělat kroky k tomu, abychom na příští sezonu měli dostatečně široký, ale hlavně kvalitnější kádr a nemuseli ligu hrát i s hráči, kteří bohužel do ligové výkonnosti zatím nedorostli. Pro příští sezonu chceme úzce spolupracovat s ostatními kluby z regionu tak, abychom měli takový kádr hráčů, který se v I. lize dokáže prosadit. Musíme připravit především mladé a perspektivní hráče. Pokud jim zdraví, škola, zaměstnání a případně angažování ve velkém fotbale dovolí, pak jména jako Zahradník, Fidra, Synek, Netolický či Mihulka se začnou v ligovém futsalovém světě stávat pojmy. O tom jsem přesvědčen.

Torf měl domácí prostředí střídavě v Heřmanově Městci a ČEZ Areně. Nebyl to handicup pro konečný výsledek této sezony?

Tak určitý handicap to určitě byl, ale je to daň, kterou jsme ochotni podstupovat. Zápasy v ČEZ Areně jsou pro nás i pro soupeře jistým zážitkem. Na druhé straně musí být naše hra divácky atraktivní, abychom dostali do hlediště hodně příznivců. Mít v hledišti k tisícovce diváků ze současných dvou či tří stovek, o to nám opravdu jde.

Letošní ligová soutěž byla dost nepřehledná, bylo hodně odložených zápasů a nestejný počet zápasů zkresloval tabulku. Nevadil vám tento stav?
Považuji to za organizační chybu. Ostře jsem tuto skutečnost kritizoval na posledním ligovém grémiu minulý týden, ale je to těžké. Termínovka je velice nabitá a pro příští rok tomu nebude jinak. Čeká nás MS v Brazílii, kam se doufám probojujeme, ME 21, MS akademiků atd., co akce, to přerušení soutěže či odložená utkání. Komise futsalu hledá optimální model ligy.

Mladíci Torfu do 16 let měli však úspěšnou sezonu, nakonec vybojovali stříbrnou medaili, když ve finále prohráli s Helasem Brno 2:4.
Míla Růžička a Karel Braun udělali neuvěřitelně velký kus práce. Složili vynikající tým a Růžička mu za velmi krátkou dobu vdechl futsalový um. Na turnaji FINAL TOUR v Chrudimi jsem slyšel jen slova obdivu a chvály z úst trenérů reprezentace či vrcholných funkcionářů nad tím, co kluci pod vedením trenéra Růžičky dokázali. Chtěli bychom s tímto týmem dále pracovat a některé jeho členy zapracovávat do ligového kádru, ale záleží na mnoha faktorech. Jednak na tom, aby kluci sami chtěli něco ve futsalu dokázat i nadále, dále, aby jejich trenéři velkého fotbalu pochopili, že futsal jim neškodí, ale naopak pomáhá v jejich případné fotbalové kariéře. Kdo sleduje pozorně vývoj fotbalu v zahraničí, ten se již jistě setkal s pojmem fotbal s futsalovými prvky, teď naposled např. zápas Barcelona vs. Celtic Glasgow. Proto si přeji, aby si fotbal s futsalem vzájemně nepřekážely a našly mezi sebou určitý koncenzus ku prospěchu obou sportů v Pardubicích a to, jak u samotných hráčů, jejich rodičů, tak i trenérů.