To je k vzteku, nechtěná tradice pokračuje Šest předchozích sezon zahájili pardubičtí basketbalisté měření sil s Děčínem v domácím prostředí prohrou. V letošním ročníku měli nakročeno ke změně této nelichotivé bilance. TÓMÁŠ TÓTH popisuje příčiny, proč se tak nestalo.

Tomáši, vašemu týmu nevyšel začátek ani konec utkání. Ale pěkně popořadě. V úvodu utkání jako byste působili nekoncentrovaně. Děčín vedl 4:0 a vy jste úspěšně zakončili až třetí útok. Jak si to vysvětlujete?
Nepovedl se nám hned první útok. Byli jsme na něčem domluveni a ani jsme pomalu nezačali plánovanou akci. Možná proto to vypadalo, že Děčín vstoupil do zápasu koncentrovanější. Ale my věděli, co máme na ně hrát a také jsme taktiku zhruba třicet tři minut dodržovali.

Ano. To je pravda. Proč jste ve finální fázi zápasu od ní upustili?
Pro mě z nepochopitelných důvodů jsme se všichni zřekli zodpovědnosti. V době, kdy jsme vedli o deset bodů, jsme přestali hrát odvážně.

To ani pro vás nebyla varováním hluchá dvouminutovka na začátku druhé půle?
Vypadá to, že asi ne. Před poločasem se nám povedl s klaksonem dopich Zbyni Pospíšila, ale šestibodový náskok jsme prakticky hned ztratili. Dělali jsme nevynucené ztráty a trochu vypadli z rytmu. Nevyplatilo se nám, že jsme podcenili situace při útočných akcích soupeře.

Není to proti Děčínu luxus, proti soupeři, který dře do posledních okamžiků zápasu?
Určitě je. S takovými soupeři je nutnost vést minimálně o šest bodů. Je to taková hranice. Opticky to sice není moc bodů v plusu, ovšem přidává to na jistotě a sebevědomí. My jsme se takto hloupě o náskok okradli.

Zoufat jste však ještě nemuseli, protože naopak Děčín střelecky usnul a vy jste si třikrát vypracovali desetibodový náskok. Bohužel pro vás vydržel jen několik vteřin…
To je pravda. V těchto momentech jsme potřebovali uhlídat útok soupeře a naopak přidat koš, takzvaný zalamovák. Přesto si myslím, že vést o deset v utkání, kdy padá málo bodů, znamená strašně hodně. Pak je každá větší šňůra smrtící. A to se nám přihodilo v závěrečné čtvrtině, kdy jsme dovolili Děčínu úsek 12:0.

Prvních pět minut posledního kvartálu ale nic nenasvědčovalo dramatickému obratu. Severočechy jste udrželi na dvou bodech. Co se přihodilo s tak kompaktním týmem?
Už jsem to naznačil. Trochu nám chyběla kuráž a tah na koš, který má Maurice Hampton nebo Péťa Bohačík. Oni jsou za každé situaci hladoví dávat body. V našem týmu patrně došlo při dvojciferném vedení k uspokojení. Podlehli jsme tomu, přestali jsme být tak draví a útoční. Stačilo nám deset, už jsme nechtěli jít na dvanáct, čtrnáct, šestnáct bodů. Nakonec jsme se těžce spálili.

Na tu bídu jste přesto mohli zvítězit. V době, když jste dvě minuty před koncem prohrávali o čtyři body, jste opět začali hrát jako buldoci. Půl minuty před koncem jste za stavu 68:69 ubránili Sanderse a měli jste právo posledního útoku. Proč to podle vás nevyšlo?
Měli jsme třiadvacet vteřin na zakončení. Míč si vzal Derek Wright a správně čekal do poslední vteřiny, aby už Děčín neměl šanci na útok. Situace, ze které střílel a hlavně příprava střely však byla nepřipravená. Ale nemá cenu to na něj svádět, zápas jsme si prohráli už před tím.

Vy jste to již zmínil. Proti Děčínu jste se museli obejít bez dvou nejlepších střelců. Jak hodně chyběl Hampton s Bohačíkem?
Určitě jsme postrádali jejich body. Na druhou stranu, pokud by nepřišla střelecká impotence v závěrečné části, tak bych řekl, že ani jeden nechyběl. V obraně jsme je dokázali nahradit. I s nimi na palubovce mohla nastat situace, že jsme dovolili Děčínu dvojcifernou šňůru, ale jsem přesvědčen, že s nimi bychom koncovku zvládli. Přestože jsou všichni hráči hladoví po střelbě, tak někdo více a někdo méně. Maurice s Petrem patří do té první skupiny.

Teď zabrousíme trochu do oblasti psychologie. Šestkrát v řadě jste porazili Děčín a v sedmém utkání vedli o deset bodů. Nemohla přece nastat lepší situace na doražení jeho psychiky…
Na Děčínu opravdu nebylo v průběhu zápasu znát, že by nějak překypoval sebevědomím. Basket, který předváděl, se mi moc nelíbil a myslím si, že ani hostující trenér nebyl dlouho moc spokojen. Nedařilo se Hatcherovi a rovněž Sandersovi se moc nevedlo. Prapor soupeře držel Míra Soukup a v závěru se k němu přidal Pavel Houška. To sebevědomí jsme soupeři dodali my. Zbytečně…

Při pohledu na celkovou úspěšnost, lze zjistit, že jste Děčín porazili o devět bodů. Přeskákali jste ho a rovněž v dalších herních ukazatelích jste byli lepší. Co tomu říkáte?
Že tento zápas patřil do kategorie prapodivných. Opticky to vypadá, že je jeden tým rapidně lepší a odtáhne skoro celý zápas a ten druhý se drží v závěsu. Pak mu vyjde jeden úsek a v závěru na něj sedne štěstí. Pětatřicet minut jsme byli lepší my a prohráli jsme. Děčín hrál dlouho nic, pak pět minut jakžtakž něco a vyhrál.

Vy konkrétně jste v utkání zaznamenal devět bodů, což na vás není až tak málo. Přece jenom se ale od vás při neúčasti Hamptona čeká větší bodový vklad…
Body Maurice někdo dávat musí. Já jsem zaujal jeho pozici. Kvůli tomu, že chybí, dostávám více minut. Od trenéra i spoluhráčů mám instrukce, abych se více tlačil do střelby. Je to dané tím, že jsem na palubovce s Dýžejem (poz. red. – Derek Wright). On rozehrává a více hru organizuje a na mě zůstává úkol zakončovat akce.

Jak hodně mrzí situace, kdy jste vedli 63:59 a vám vypadl míč do autu?
No, vypadl. Spíše jsem chtěl přihrávat Dýžejovi. On se však pokusil přechytračit obránce a zmátl mě. Nejdříve si šel ke mně pro balón, ale potom si to na poslední chvíli rozmyslel a vydal se upláchnout soupeři za jeho zády. Stačilo mu to hodit a šel by do otevřené situace. Já to nečekal a už mu balon podával. Pak jsem se jen smutně otočil a díval se jak letí do autu.

Týmy jako Pardubice či Děčín hrají velmi agresivní, leč nezáludný basketbal. U rozhodčích však neměli zelenou. Co jste říkal metru trojice Vyklický, Hošek, Kučera?
Rozhodčí pískali úzkostlivě. Nemohu říci, že někoho poškodili, ale jejich metr byl divný. Každý kontakt pískali jako faul a pak hrubé zákroky pouštěli. Nenastolili jednotný metr. Jednou to posoudili jako faul, pak stejnou situaci pětkrát jako čistý zákrok. Trochu se v tom ztráceli a jejich rozhodování atraktivitě basketbalu nepomohlo. Vztekali se trenéři i hráči. Nevěděli jsme, co si můžeme dovolit v obraně. Hra byla rozkouskovaná, neorganizovaná.

Nepřímo jste nakousl téma diváci. Do ČEZ Areny přišla v této sezoně rekordní návštěva. Co jste říkal atmosféře, kterou vytvořili?
Jedním slovem parádní. Byla nadprůměrná na české i pardubické poměry. Jak naši tak děčínští fanoušci vytvořili utkání vynikající kulisu. Připomínala mi zápasy play off. Těm našim bych chtěl poděkovat. Doufám, že jsme je výsledkem neodradili, protože si myslím, že naše hra nebyla špatná. Kdybychom utkání dotáhli do vítězného konce, měli by příjemný sobotní večer i neděli. A těšili by se znovu do haly. Už je slyším jak nadávají, že jsme prohráli vyhraný zápas. Mají pravdu…