Ten chlap snad zvládne všechno… Na hřišti kapitánuje pardubickým basketbalistům, které dovedl ke druhé příčce po dlouhodobé části. Činí se i v soukromí. Nedávno znovu rozšířil svojí rodinu. A ve středu generál Radek Nečas vyráží se svou armádou do první bitvy v play off.

Kromě basketbalu jste dunkoval také v osobním životě. Nedávno jste přivítal třetího potomka. Jaká je momentálně u Nečasů situace?
Po delší době je to zase zpestření (rozesměje se). Konkrétně teď tady u mě malý leží a maminka si šla odpočinout.

Váš spoluhráč Jiří Welsch má také miminko. Je to nějaký nový pardubický syndrom?
(smích) Jirka si na něj zadělal v Poděbradech, když hrál za Nymburk. Zatímco já v Pardubicích. Takže to jsou úplně rozdílné kousky.

Jiří Welsch se svěřil, že mít jedno nebo dvě děti je velký rozdíl. Co počty dvě či tři?
My už máme na rozdíl od Jirky první dvě děti odrostlejší. Staršímu synkovi je osm a dcerce bude deset. Ona je pro nás velkým pomocníkem. Bráška Patrik je teď pro ní nejzářivějším bodem v životě a sama od sebe se o něj stará.

Bude ještě u Nečasů někdy nějaké zpestření?
Odjakživa jsem si chtěl mít rozvětvenější rodinu. Přál jsem si tři děti. V tomto mohu jen poděkovat manželce, že se na to cítila. Myslím si, že tři svištíci už je konečná. Ale znáte to: Nikdy neříkej nikdy…

Uzavřeme rodinnou kapitolu a vrhněme se na basketbal. Jak byste zhodnotil dlouhodobou část?
Se druhým místem jsme velice spokojeni. To byl cíl, který jsme si pro dlouhodobou část vytyčili. Pro případné semifinále máme výhodu domácího prostředí. Myslím si, že se nedalo předpokládat, že dostaneme Nymburk pod sebe. Tak, jak hrál, to bylo nereálné.

Panuje spokojenost i s předváděnou hrou a výsledky?
V tuto chvíli nemá smysl se tím moc zabývat. Víme, že jsme si neodpustili hluchá místa v některých fázích základní části i v nadstavbové skupině. To se ale nyní všechno smazává, protože je před námi play off. A na něj se už všichni těšíme.

Ono se řekne, je to jen dlouhodobá část, nicméně v Kooperativa NBL je druhé místo pokladem, co vy na to?
Ano, to je pravda. Chtějí ho získat všichni. Především pro to, aby se vyhnuli v semifinále Nymburku. Na druhou stranu my jsme se mu vloni zásluhou druhé příčky vyhnuli a přes výhodu domácího prostředí v semifinále jsme vypadli s Děčínem. Tak doufám, že toho letos využijeme.

V loňské sezoně vygradovala vaše forma už v průběhu nadstavbové části. Letos to ale vypadá, že jste ji načasovali včas. Soudě podle výher nad Nymburkem a v Děčíně…
Tak snad máte pravdu. Nicméně, neřekl bych, že by nám teď gradovala. V obou dvou zápasech jsme dlouho tahali za kratší konec. A právě podobných výpadků, se musíme v play off vyvarovat. tam na rozdíl od dlouhodobé části není čas na opravy.

Shodneme se na tom, že nadstavbová skupina A1 je vydatnou přípravou na vyřazovací boje?
Bezpochyby. Tento model soutěže má co do sebe a já ho jen vítám. Vždy je lepší hrát proti kvalitnějšímu týmu, než s papírové slabšími. Ve druhém případě se hraje kolikrát deset minut a pak už je to v uvozovkách nuda.

Váš tým si mohl vyzkoušet play off momenty: vyhrabat se z opavské patnáctibodové díry a pak naopak si nechat Olomouckem zaházet více než dvacetibodovou…
(směje se) Skupina A1 byla nesmírně vyrovnaná, a tak tam o zvraty nebylo nouze. Těch výpadků jsme dopustili hodně, ale naštěstí to v konečném součtu ničemu neuškodilo. Nejvíce nám teklo do bot v domácím utkání s Opavou, kdy jsme měli stejně bodů a úvodní čtvrtina byla katastrofální.

Přesně podobné zkušenosti chybí vašemu čtvrtfinálovému soupeři. Je výhoda hrát s týmem ze druhého sledu?
To si netroufám říct. Jasně, chybělo jim porovnání sil s kvalitními soupeři, na druhou stranu neprohrávali. Takže mohou mít vysoké sebevědomí, protože skupinu A2 vyhráli.

S Ústím jste hráli na začátku října a pak před Vánocemi. Neznejisťuje vás fakt, že jste se s ním dlouho nepotkali?
Vzhledem k tomu, jak v této době fungují skautingy a videorozbory, tak si myslím, že budeme pečlivě připraveni. Navíc hráči soupeře se od té doby nezměnili.

Oba výsledky byly velmi těsné. Něco to signalizuje?
Nemyslím si. Domácí zápas jsme měli jasně pod kontrolou, ovšem poté jsme hrubě nezvládli poslední čtvrtinu a vyhráli jen o koš. V odvětě jsme rovněž měli dlouho navrch, jenže naše hra se záhy zvrhla v individuální challenge některých hráčů a nakonec jsme prohráli o bod.

Co by mělo na Slunetu platit?
Připravovat se teď speciálně na každý tým zvlášť by bylo zatažení ruční brzdy. My potřebujeme pokračovat v basketbalu, který nás zdobil. Tedy vycházet z dobré obrany a vyrážet do rychlých protiútoků. A při postupných si co nejvíce půjčovat míč. Nesmíme čekat, s čím se vytasí soupeř, ale naopak určovat tempo hry. Po co nejdelší úsek.

Existuje něco, na co si musíte dát pozor?
Určitě něco je. To si ale necháme pod pokličkou…

Vaší metou je jistě více než čtvrtfinále. Znamená to, že Ústí smáznete 4:0?
(úsměv) Samozřejmě si přejeme, aby tomu tak bylo, nicméně naše zraky se upínají pouze k dnešku.