Zatím největší zápas? Mezi chlapy určitě! Pardubický bažant JOSEF POTOČEK dostal příležitost v prvním semifinále proti Nymburku. Pravda, za dávno rozhodnutého stavu, přesto ji drapl za pačesy. Šest minut a šestačtyřicet vteřin mu stačilo na to, aby se stal se třinácti body nejlepším střelcem svého týmu. Drtivou prohru 68:98 už ale odvrátit nemohl.

Pardubický tým měl parádní vstup do zápasu. Po třech a čtvrt minutách jste vedli 12:4. Hrál Nymburk tak ospale, nebo vy jste naopak na něj nastoupili od úvodu?
Nezdálo se mi, že by byli nějak ospalí. Nám padly dvě první střely do koše a naopak soupeře jsme několikrát ubránili. Dařilo se nám na obou polovinách, což nám dodalo sebevědomí. První čtvrtina dopadla dobře.

Ano, ale mohlo to být ještě lepší. Jak hodně vás mrzelo, že jste jí nevyhráli výraznějším rozdílem, protože ta šance tam byla?
Kdybychom vedli o více bodů, mohli bychom být déle v klidu. Ale to jsou kdyby… Navíc v soubojích s Nymburkem je výraznější vedení fakt relativní pojem.

Týmy, které chtějí proti Nymburku uspět, si nemohou dovolit dvou či tříminutové výpadky. Vy jste nedali koš přes osm minut. Co se na palubovce změnilo?
Od druhé čtvrtiny přitlačili a my jsme měli velké problémy se uvolnit. Dost nás to znervózňovalo a proto jsme udělali tolik ztrát. Přestali jsme být aktivní do koše. Domácí nás ničili rychlými protiútoky. To vše pak vyústilo v tragickou druhou čtvrtinu.

Nevypadalo to ale, že byste přestali být aktivní do koše, nicméně Nymburk vám stačil blokovat střely nebo nedovolil zakončit v předepsaném limitu. Jak jste to viděl, v té době ještě, z lavičky?
Trochu nás asi vylekalo, jak na nás na začátku druhé čtvrtiny vybafli. Sebrali nám ve hře několik míčů, pak nás ani nenechali vyhodit z autu. A naše sebevědomí šlo hodně dolů. Navíc, když víte, že se jedná o Nymburk. Prakticky o neporazitelný tým. Jasně, porazili jsme ho v základní části a věřili jsme si na ně i před semifinále. No a dopadlo to, jak to dopadlo (pokrčí rameny).

Druhou čtvrtinu jste nakonec prohráli brutálním rozdílem v poměru 7:38. Na dospělé scéně to není moc obvyklý jev…
Hm, to opravdu není. V mladších kategoriích se s tím dá setkat, ovšem v mužích a ještě v semifinále? Co naplat, Nymburk ukázal svojí obrovskou sílu.

Můžete prozradit, jak to vypadalo o přestávce v kabině?
Přišli jsme do šatny. Všichni mlčeli. Byli jsme jako zmoklé slepice. Pak dorazil kouč a začal nás burcovat. Řekli jsme si, že to nemůže takto nechat a že musíme zabrat.

Scénář pro druhý poločas byl předem určen. Obě strany chtěly utkání tak nějak dohrát, souhlasíte?
Neřekl bych, že bychom ho chtěli už jen dohrát. Snažili jsme se skóre stahovat. Ale pokaždé, když jsme se blížili k pětadvaceti bodům, jako by zase přidali.

Při pohledu do statistik vašeho týmu praští hned do očí číslo 24 v kolonce ztráty…
Je pravda, že těch ztrát je strašně moc. A neomlouvá nás ani fakt, že jsme hráli s Nymburkem, který dokáže na soupeře zatlačit více než kdokoliv jiný v naší lize. Spoustu ztrát ale bylo zbytečných a nevynucených. Pramenilo to i z naší narůstající frustrace.

Stejně jako proti Opavě ve čtvrtém čtvrtfinále jste měli i nyní střeleckou úspěšnost někde kolem třiceti procent. Máte pro to vysvětlení?
Někdy to tak je. A nedá se s tím nic dělat. Stačí si vzpomenout na naše domácí zápasy v základní části s Kolínem a USK. To jsme se také nemohli vůbec trefit. A ještě jedna věc, nymburská obrana je ke vší úctě k té opavské silnější kalibr.

Nakonec jste vystoupil ze střeleckého týmu družstva. A díky třem trojkám jste zlepšil procento. Stal jste se nejlepším střelcem Beksy…
Kouč mě hodil na hřiště asi na sedm minut. Snažil jsem se hrát uvolněně jako každý zápas. Když se naskytla možnost, tak jsem vystřelil. Snad jsem kluky maličko nabudil.

Nechci nijak snižovat vašich třináct bodů, ale nemohlo to být i tím, že si vás Nymburk na rozdíl od zkušenějších kolegů tolik nepřečetl?
Mladí hráči nejsou moc známí. Soupeři si myslí, že nic neudělají. Kluci z týmu mi říkají, že mi protihráči budou odstupovat, ať zkouším střílet. A ještě něco. V Nymburce dělá asistenta můj bývalý trenér Luboš Růžička a ten mě zná dobře.

Nemáte teď náhodou pocit, že to byl poslední zápas, kdy si hráči Nymburku mysleli, že nic neuděláte?
(směje se) Asi ano. Teď už si na mě budou dávat pozor.