V roce 1982, kdy tehdejší Československo naposledy startovalo na mistrovství světa, jste ještě nebyl ani na světě. Snil jste někdy o mistrovství světa?
To nebyl nikdo ze současných hráčů (směje se). A k otázce. Právě, že vůbec. Už to, že jsme se z mistrovství Evropy dostali do kvalifikace na olympiádu, bylo skvělé. Být takhle blízko olympijských her bylo nepředstavitelné. To samé platí o mistrovství světa. Opakuji, je to úžasný úspěch.  Snad to pomůže celkovému růstu našeho sportu.

Je to pro vás největší úspěch v reprezentaci nebo čtvrtfinále na Eurobasketu 2015 bylo víc?
To je těžké srovnávat. Celý ten turnaj nám tehdy vyšel. Bylo to úžasné, celých těch třináct dní. Ovšem dostat se na mistrovství světa bylo pro nás něco nemyslitelného. Vlastně pro celý český basketbal. Takže se dá tento postup zařadit k největším českým úspěchům.

Ten sen přišel nečekaně. Po Euru 2017 kolovaly zvěsti, že se položí kvalifikace na oltář dalšímu Eurobasketu, které by mohlo být z části v Praze.
Je to hodně zvláštní, jak se to vyvinulo. Loňské Euro skončilo propadákem. V tu chvíli se český basketbal ocitl hodně dole. Až teď doceníme, že se ukázalo dobrou přípravou pro kluky, co neměli  v reprezentaci, tolik zkušeností. Naskočili do ní z české ligy a na mistrovství Evropy museli zastávat vůdčí role. To jim pomohlo do této kvalifikace a bylo vynikající, do jaké pozice nás po první fázi dostali.

V obou utkáních tohoto kvalifikačního okna jste působili jako tým velice sebevědomě. Kde se to v něm vzalo.
Měli jsme obrovskou chuť. Ta šance se otevírala a byla obrovská. Nechtěli jsme ji promrhat. Sice jsme neměli tolik prostoru na trénování, nehráli jsme nejlépe, ale předvedli jsme ohromnou energii a chuť postoupit. To je nejcennější zjištění.

Před rokem jste po utkání s Chorvatskem pěnil a byl naštvaný na všechno, teď záříte štěstím. Vidíte, jak je ten život vrtkavý?
Ano to je basketbalový život. Nikdy člověk neví, kde bude. Je ale pravda, že nám pomohl systém této kvalifikace. Tím koho nám připravil do skupin. A my toho dokázali využít. Ale vždycky to není samozřejmost.

Dá se současná generace označit jako nejsilnější generace?
To si netroufám říct. Nemohl bych to udělat Jirkovi Welschovi a Luboši Bartoňovi. Na té památné Evropě bylo vidět, jak se parádně spojily dvě generace. Každopádně tohle je jeden z nejsilnějších týmů v historii našeho basketbalu.

Na závěr něco na odlehčení. Prý si po zpožděném letu z Prahy do Vídně zaplatíte do Číny vlastní let. Co je na tom pravdy?
(rozesměje se) Jistě narážíte na naší anabázi při letu do Bosny. Původně jsme měli čekat padesát pět minut ve Vídni a ztvrdli jsme tam sedm hodin. Tak Honza Veselý už sháněl privátní letadla do Číny. Jenže když jsme viděli ty ceny, tak raději zase poletíme s přestupem…