'V evropském poháru má tým extrémní motivaci'

Díra do Evropy… Pardubičtí basketbalisté kromě domácí soutěže hrají v letošní soutěži Eurochallenge Cup. Jako nováček si vedou více než zdatně. Postoupili do omifinálové skupiny, kde prohánějí zvučné kluby. Trenér JAN SLOWIAK má ze svých svěřenců radost. Trochu mu jí ale kalí návštěvy v ČEZ Areně.

V Eurochallenge Cupu předvádíte vynikající výkony. Máte z účinkování vašeho týmu radost?
 Ano, mám z našich výkonů velkou radost. Akorát mě mrzí hlavně dvě domácí prohry v osmifinálové skupině. Duely s Fuenlabradou a Besiktasem jsme měli velmi dobře rozehrané. V obou jsme měli zdravotní trable. Být kompletní, tak alespoň jedno utkání se dalo dotáhnout do vítězného konce. Na druhou stranu vím, že diváci po zápasech odcházeli spokojeni.

Vyplatilo se vám, že jste do evropského poháru vstupovali s pokorou a respektem, ovšem ne se strachem?
 Určitě. Do prvního utkání s Roanne jsme sice šli s vědomím velké síly soupeře, nicméně pak jsme sami ukázali, to nejlepší, co v nás je. Vydali jsme se nejlepší cestou. Takto bychom se chtěli na evropské scéně prezentovat i nadále. Přestože už v Eurochallenge Cupu nehrajeme o postup, rozhodně nehodláme nic vypustit.

Z tribuny se zdálo, že vás Roanne v prvním utkání základní skupiny nebralo zpočátku vážně. Rovněž v prvním utkání té osmifinálové Besiktas pravděpodobně nehrál na doraz. Dá se říct, že jste těžili z nepsané výhody nováčka o možném podcenění ze strany soupeře?
 Souhlasím, že Roanne mělo poněkud chladný vstup do utkání, nicméně si myslím, že Besiktas nás už podcenit nemohl. V osmifinálové fázi nemohl očekávat, že bude mít snadnou práci. My jsme také v Turecku odehráli vynikající zápas. Bohužel v obou vzájemných střetech jsme nezvládli přelom třetí a čtvrté čtvrtiny.
Musím k tomu říct, že Besiktas je nesmírně silný na útočné polovině, ovšem jeho obranná činnost už není tak dominantní.

V základní skupině jste uhájili domácí tvrz, což je předpoklad pro postup v evropských pohárech, nejen na basketbalové půdě. Jak se vám to podařilo, protože v domácí soutěži nejste doma tolik úspěšní?
 To je jednoduchá odpověď. Hlavně v domácích zápasech se projevuje extrémní motivace našich hráčů. Kluci berou evropský pohár jako velkou výzvu, jako svojí životní šanci ukázat se. Třeba pro další angažmá. Pokud někdo pochyboval o Hamptonovi či Muirheadovi, zda mají být v Pardubicích, tak po zahájení utkání s Roanne už o něčem podobném nemohl uvažovat. V celém Eurochallenge Cupu naše americká trojka ukazuje, proč jí tady máme a že to byla dobrá volba na všech třech postech. Ona je tím největším bodovým nebezpečím pro soupeře. Jak má výkyvy v ligových zápasech, tak v evropském poháru jsou minimální.

Jako nováček jste si ale nepočínali v odvetné části základní poloviny. Kde se ve vás bralo to sebevědomí, když jste museli?
 K tomu popíšu jednu situaci. Hned po prohře v Roanne se amíci začali eminentně zajímat o to, co je potřeba udělat k tomu, abychom postoupili. Bylo na nich vidět, jak hodně chtějí pokračovat. Když jsem jim řekl, že musíme porazit Prostějov o více bodů než on zdolal nás, odvětili mi O.K. Před zápasem z nich vyzařovala ohromná energie a chuť. Přenesli to na hřiště a strhli s sebou ostatní kluky. Předváděli jsme přesně ten basketbal, který chceme hrát.

Los osmifinálové skupiny vám nadělil atraktivní kluby. Je pravda, že nic lepšího si trenéři, hráči, vedení si nemohou přát?
 To je zřejmé. Španělská Fuenlabrada, klub z nejlepší ligy v Evropě nebo Besiktas Istanbul, basketbalový pojem, klub s ohromným rozpočtem a s úžasnými jmény v kádru. Už jenom tento základní fakt byl ohromnou výzvou. Mít možná trochu lepší los, tak ze skupiny, kde je ještě Nižnij Novgorod, se dalo postoupit. Zůstaňme ale skromní. Každopádně potkat se s tak zvučnými týmy je bezvadné. Pro mě jako pro trenéra je to porovnání, jak na tom jsme v naší dlouhodobé práci.

Platí pro váš tým tvrzení, že prohra s takovými týmy může být jenom přínosem?
 Vítězství by bylo ještě více přínosné (rozesměje se). V zápasech s tak silnými týmy rozhodují detaily. Třeba v utkání s Fuenlabradou byl úžasný jeden fakt. Její hráči jsou zvyklí hrát podobné koncovky pravidelně. Soupeř si absolutně nepřipouštěl, že by mohl prohrát. V nejvypjatějších okamžicích střílel s největším sebevědomím. A my naopak v tu chvíli začali pochybovat o střelbě i o výhře. Přitom jsme do té doby působili dominantním způsobem. Opakuji, oni to mají v krvi. Dokonce se nebojím říci, že kdyby takhle nehráli, tak vyhrají minimum zápasů. Z toho se musíme poučit a těchto zkušeností využívat.

Pane trenére, bylo pro vás překvapení, že jste dokázali držet krok se silnými týmy i v tak dezolátním zdravotním stavu?
 Musím se přiznat, že poté co jsme prohráli doma s Ostravou a za osmačtyřicet hodin nás čekala Fuenlabrada, jsem byl trochu skeptický. Proto jsem po utkání se španělským týmem, kdy jsme hráli na vítězství, byl hodně překvapený z toho, jak se kluci se situací bravurně popasovali.

Trenéři soupeře po zápasech pěli na adresu vašeho týmu pochvalná slova. Jak se vám podobné věty poslouchaly?
 Samozřejmě, že slova od erudovaných trenérů potěší. Paradoxně jediný, kdo nám nedal kredit, byl kouč Roanne. Ten prohru neskousl a za pár dnů byl odvolán (smích). Jinak pochvalná slova svědčí o velikosti trenérů. Ti jsou schopni polknout svoje ego a nemají žádný problém vyzdvihnout i hru soupeře.

Pardubický klub si vysloužil ovace na otevřené scéně ještě za jedno gesto. Co jste říkal na bleskovou akci D (resy)?
 Byl jsem potěšený, jak se náš management k věci postavil. Dostali jsme od komisaře utkání pochvalu. Zrovna tak jak se my snažíme gentlemansky chovat na hřišti, tak se naše vedení na vysoké úrovni staralo o rozhodčí či komisaře. Dodržujeme všechna přísná pravidla. Navíc jsme nedostali jedinou pokutu (zaklepe do stolu), což je také naprostá výjimka. Hodně nám v tomto pomohl příchod Martina Marka do funkce sportovního manažera. To nám dává hodně šancí do budoucna. Jde ale o to, aby se stabilizovala podpora města, aby si jeho představitelé uvědomili, že my Pardubice zviditelňujeme v Evropě, že městu něco přinášíme.

Vašemu týmu chybí také větší podpora od fanoušků. Co říkáte tristním návštěvám?
 Vždy si přehrávám v hlavě větu, kterou slýchávám po výborném výkonu: To byla paráda, příště na vás přijde více lidí. Jenže to neplatí (ušklíbne se). Jsem z toho hodně smutný, ovšem nemohu být nespokojen s účastí těch věrných fanoušků, kteří si cestu na naše zápasy najdou. Po sportovní stránce můžeme dělat maximum, ovšem stejně to nepomáhá. Podle mého názoru je pardubický divák hodně zhýčkaný. Vždyť my se v posledních třech letech pořad někam posouváme, přesto zaznamenáváme odliv diváků. To je pro mě nepochopitelné s ohledem na to, jaké jsou Pardubice basketbalové město. Co už chtějí diváci jiného, než týmy typu Besiktase, Roanne či Fuenlabrady?!