Jak hodně vás potěšila důvěra, že jste byl nominován i na druhé kvalifikační okno?
Opětovná důvěra trenérů mě opravdu nesmírně těší. V Česku je totiž spousta kvalitních hráčů. Jsem vážně rád, že jsem se dostal do širší nominace. Bohužel do dvanáctky, která včera odletěla do Bulharska a pak se přesune na Island, jsem se nedostal. Ze hry mě vyřadila nějaká viróza.

V úterý po obědě jste vypadal úplně zdravě. Co se přihodilo?
Však mi také nic nebylo. Jenže ve středu ráno jsem se probudil, všechno mě hrozně bolelo a bylo mi špatně. Tušil jsem, že je to ztracené.

Nemoc se asi nedá objasnit, přesto jak si vysvětlujete tuto náhlou změnu vašeho stavu?
To fakt nevím. S nikým nemocným jsem do kontaktu nepřišel. Celou dobu jsem byl s klukama. Buď z Pardubic nebo pak v repre.

Sám jste to řekl trenérovi, nebo hráče kontroluje lékař?
Informoval jsem našeho fyzioterapeuta, který předal zprávu trenérům a vedení. Pozvali si mě a řekli, že počkáme do odpoledne. S tím, že pokud se to nezlepší, tak nepojedu. Je vidět, že se mnou počítali. Bohužel lepší to nebylo, a tak jsem musel zůstat doma.

Jak vám to bylo zdůvodněno?
Nechtěli riskovat, že bych stejně nemohl zasáhnout do hry. Navíc to zdlouhavé cestování by nalomenému organismu také nepomohlo. A ještě bych to mohl přenést na někoho dalšího.

Už podruhé během jednoho roku jste přišel vinou nemoci o reprezentační akci. To tak často marodíte, nebo je to jen, jak se říká, blbá náhoda?
No právě, že vůbec nebývám nemocný. Před tím jsem prakticky nevěděl ,co je to být marod. Takže to přičítám té blbé náhodě.

Budete sledovat oba kvalifikační zápasy v televizi?
Určitě. To si nemohu nechat ujít. Potěšila mě reakce kluků, kteří mi napsali, ať se dám rychle do kupy.

Co je horší sledovat utkání v televizi nebo z lavičky?
Rozhodně v televizi. Když jsem na lavičce mám možnost tým povzbuzovat a hecovat. A také je podstatně větší šance zasáhnout do hry (hořce se usměje).

Tak k něčemu veselejšímu. Vraťme se k vašemu debutu mezi dospělými proti Islandu. Trval sice chvíli ale byl ve vašich Pardubicích. Co více jste si mohl přát?
Nemohl jsem si přát lepší načasování. Byl to super pocit nastoupit jako Pardubák k reprezentační premiéře právě v Pardubicích. I když jenom na minutu a čtvrt. To jak mě fanoušci přivítali, když jsem šel na hřiště, jak hala bouřila, to bylo něco úžasného. Budu si to pamatovat hodně dlouho.

Shodneme se na tom, že vám pomohlo výrazné vedení, nebo jste trenéra sám požádal?
(směje) Ne trenéry jsem neprosil. Myslím ale, že mi pomohlo, že už bylo rozhodnuto. Kouč se nemusel bát vypustit mě na palubovku. Podle mě, kdyby to bylo vyrovnanější, tak jsem nehrál. Protože dát takto studeného hráče na koncovku, to by neudělal.

Ve Finsku už jste strávil na palubovce téměř pět minut. Byl jste spokojený?
S minutáží jsem byl spokojený. Bylo mi jasné, že v prvním, nebo druhém zápase nedostanu hned dvacet minut. Jsme rád, že šly nahoru a také, že jsem dostal důvěru už v prvním poločase. Pochopitelně budu rád, když ten čas strávený na palubovce bude přibývat.

Stačil jste už rozpoznat rozdíl mezi basketbalem na reprezentační a ligové úrovni?
Je to zase o stupeň výš. To rozhodovaní tam musí být rychlejší. Není žádný čas na nějaké vymýšlení.

Jak odhadujete šance na tomto venkovním tripu?
Kvalifikaci jsme rozjeli výborně. Především výhra ve Finsku je hodně důležitá a také nás velmi podpořila. Dokázali jsme si, že se můžeme měřit i se silnými týmy. Do Bulharska i na Island jedeme s jasným cílem: dvakrát uspět.

První dvě vaše utkání ve skupině měla dva stejné ukazatele. Výtečnou obrana a vynikající čtvrtou čtvrtinu.
Na obraně chceme stavět po celou dobu kvalifikace. Chceme praktikovat agresivní obranu. Prostě nenechat soupeře dělat si v útoku, co chce. A když makáme v obraně jako doma proti Islandu a ve Finsku, stojí to soupeře hodně sil. Možná také proto jsme oba týmy v závěrečné čtvrtině přehráli.

Ve vaší skupině se hovořilo o tom, že domácí prostředí bude výhodou. Zatím je ale spíše nevýhodou, co vy na to?
Před začátkem kvalifikace jsem si nejen já myslel, že vyhrávat venku bude těžší. První okno ale ukázalo, že je tomu naopak. Vždyť jsme vyhráli doma pouze my. Bulharsko prohrálo s Finskem, Finsko s námi a Island s Bulharskem. Nedokážu vysvětlit, proč tomu tak je. Dává nám to ale šanci reálně pomýšlet na výhry venku. Není důvod si nevěřit. Bude tam jedna hala a v ní dva koše. Pak už bude záležet jen na nás.

Oproti prvnímu je to druhé kvalifikační okno zkrácené o jeden den. Co na to říkáte?
Bude to hodně náročné. Především proto, že hrajeme dvakrát venku, navíc ta místa jsou od sebe hodně vzdálená. Druhý zápas bude po dlouhém přesunu, změně podnebí i času těžký. Regenerace nebude prakticky možná. Snad budou mít kluci dostatek sil.

Co jste jako pozorovatel z lavičky zjistil o islandské hře?
Budou hrát asi stejně. Už jen proto, že není čas na nějaké změny. Island nemá vysoké hráče, takže bude hrát s menšími jako u nás. Rychle valí míč dopředu a hraje agresivně v obraně. Poradili jsme si s tím doma, v našich možnostech je poradit si s tím i venku.

Teď přetočme list na stránku NBA. Sledujete výkony Tomáše Satoranského?
Satyho pozorně sleduji a jsem rád, že hodně hraje. Jak se Wizards zranil první rozehrávač John Wall dostává více minut a šanci chytil suprově za pačesy. Doufám, že mu minuty zůstanou i po návratu Walla, protože nyní fakt hraje výborně. A má i skvělá čísla.

Jak jste v pardubické kabině probírali jím překonaný český střelecký rekord v této slovutné soutěži, který držel iks let Jiří Welsch?
V šatně jsme se o tom moc nebavili, ale Jirka je přející typ, takže z toho měl také radost. Je to další úspěch pro český basketbal. Jirka je rád, že se Satymu daří, vůbec mu nevadí, že mu sebral rekord.

Chtěl byste Welsche i Satoranského v NBA následovat?
(úsměv) To je ještě daleko. V Pardubicích mám ve smlouvě ještě opci na další dva roky, takže uvidíme, jestli ji klubové vedení uplatní, či nikoliv. Každopádně pokud se naskytne příležitost zkusit to v budoucnu někde jinde, určitě bych se tomu nebránil. A už vůbec ne tomu, kdyby moje výkonu šly až tak nahoru, že by se po mně poohlédly týmy i z NBA. Neřekl bych jim ne (smích).