Desetiletý hnědý valach Tiumen a jeho žokej JOSEF VÁŇA starší, jenž je zároveň jeho trenérem, vyhráli třetí kvalifikaci na letošní 121. ročník říjnového překážkového vrcholu. Reprezentant stáje Köi Dent ovládl koncovku Velké ceny společnosti Eltodo přesvědčivě, ač nakonec před druhým Klausem měl náskok pouhého krku.

„Bylo to pěkné, dobře jsem se svezl. Po poslední překážce Tiumen krásně zrychlil a jsem rád, že jsme vyhráli tak kvalitně obsazený dostih,“ pronesl sedminásobný vítěz Velké pardubické.

V cíli jste měl minimální náskok, ale vítězství jste si s přehledem ve finiši kontroloval. Jaký bude váš komentář k vítěznému dostihu?
 Bylo zbytečně moc rychlé. Myslím si, že kvalifikační dostihy by se nemusely jezdit v tak rychlém tempu. Ale takový je trend dostihového sportu v dnešní době. Všechno se zrychluje. Kluci jezdí po světě. Bez toho, aniž by se jelo rychle, už dneska nemáme skoro šanci. Takže to holt přetahují i sem do Pardubic na krosovou dráhu, kde by podle mého mělo být tempo rozumnější. Ale já s tím už nic nenadělám, musím se tomu přizpůsobit. Ať už jako trenér nebo jako jezdec. A jsem rád, že už nebude dlouho trvat nahánění s mladými.

Při slavnostním dekorování jste říkal, že jste před Havlovým skokem moc nevěřil tomu, že byste vyhrál. Bylo to skutečně tak?
 Počítal jsem s tím, že se kůň zákonitě musí zadusit. Šel prakticky celý dostih bez toho, že by si někde odpočinul. Myslel jsem si, že krize přijde. Právě před Havlákem jsem ho právě radši nechal ještě být a říkal jsem si – uvidíme, až přijdeme na trávu. Naštěstí většina těch, co to přepálili, pak odpadla. Takže já jsem těžil z toho, že jsem byl rozumnější a chvíli jsem ještě počkal.

Znamenají vaše slova i to, že vás Tiumen překvapil svým výkonem?
 Ani ne. Už když jsme šli dostih na 5200 metrů na začátku července v Pardubicích, tak byl schopen vyhrát, kdyby se mi neotočilo sedlo. Nebyl jsem z toho moc překvapený.“

Každopádně předpokládám, že Tiumen ještě není úplně ve stoprocentní formě. Je to tak?
 Spíše bych řekl, že byl dneska až příliš agilní. Takového ho neznám. Aby byl v takhle rychlém dostihu schopen pohybovat se na pozicích, na kterých byl.

V koncovce dostihu jste dal vzpomenout na doběh loňské Velké pardubické České pojišťovny. Kontroloval jste si první místo, prakticky jste nepoužil bičík a soupeři se k vám přibližovali…
 Nechtěl jsem, aby ho to stálo spoustu sil. I za cenu toho, že bych od rozhodčích dostal nějakou sankci, tak bych ho bičem neuhodil.

V kvalifikaci jste měl ještě další dva svěřence. Moc se jim ale nevedlo. Caland skončil předposlední a Sixteen dokonce poslední. Co říkáte na jejich výkony?
 Neviděl jsem je, nemohu je komentovat. Když jsme skočili šestku, byli jsme s Dušanem Andrésem vedle sebe. Ptal jsem se ho, zda dobrý. On říkal, že dobrý, ale že mu to trošku zaskočil. Pak už jsem je neviděl.

Ani vám jezdci nesdělili své dojmy z dostihu?
 V podstatě Sixteen trošku zklamala. Calandovi to nesedlo tak jako červnová kvalifikace, kterou vyhrál. Ale věřím tomu, že do Velké pardubické se dá ještě spousta věcí dohonit a formy koní se budou měnit.

Mimochodem máte už nyní jasno, kolik koní chcete poslat na start Velké pardubické České pojišťovny?
 Vůbec. Teď o tom teprve přemýšlíme. Rozjeli jsme už třeba diskusi s panem doktorem Charvátem. Věřím, že mne poslechne a že s Belmontem ještě rok počkáme. (dk, re)