Dvě dekády se rok co rok stavět na start Velké pardubické. A dvě dekády smutně přihlížet, jak si vavřínový věnec odnáší někdo jiný. Jednoho by to odradilo. On, přestože pracuje s koňmi, je býk. Ani ne tak znamením, protože se narodil na konci října, ale má tvrdou hlavu.

„Jsem si vědom toho, že jsem nikdy neseděl na nějakém kanonu, který by měl vyhrát Velkou pardubickou. Když vidím dobrého koně a nikdo mi ho nenabídne, tak já se o to nederu. Abych někde volal a vnucoval se. Navíc bych v životě nejel proti tomu svému. Upřímně řečeno, nemám nervy, že jsem Pardubickou ještě nevyhrál. Spíše mě leze na nervy to moje okolí, které to chce mnohem více než já. Furt to někde poslouchám,“ říká v rozhovoru pro Deník čtyřiačtyřicetiletý žokej.

Jaroslav Myška byl po Velké pardubické naštvaný, když se k němu dostaly názory lidí ze sociálních sítích.
Žokej Myška k hysterii po Velké: Lidský život je až na druhém místě?

A rozhovor začal trochu netradičně… Dobrý den, máte chvilku? Počkejte, vylezu si na koně a zavolám vám zpět. Dvě minuty čekání… Tak už můžeme. Co pak, máte na koni lepší signál? Možná to teď na chvíli přeskočí, ale pak už by to mělo být v pohodě. Tak doufám, že nebudete skákat přes překážky? Ne to v plánu fakt nemám, ale snad kvůli vám nespadnu (smích).

V rámcových dostizích jste ovládl Cenu Labe i Cenu Vltavy. Pokaždé máte celý den ve Velké pardubické formu. Jenže přijde hlavní a vy nic. Nejste z toho už trochu frustrovaný?

Ani ne. Jsem si vědom toho, že jsem nikdy neseděl na nějakém kanonu, který by měl vyhrát Velkou pardubickou. Nejblíž k tomu měl Evžen, s ním jsme si pomýšleli na triumf. Tenkrát šel ale také poprvé, takže plnil zkušenost. Jináč jsem neměl koně, který by byl preferovaný na šance zvítězit ve Velké pardubické. S některými koňmi jsem udělal dobré výsledky. Respektive odpovídající jeho úrovni. Nikdy jsem neměl koně, který by byl favoritem.

Neudělal byste někdy něco jinak?

Život plyne i s chybami. Těch se člověk zkrátka nevyvaruje. Z podstaty věci bych nikdy nic neměnil. Přesto jednu věc… Ze začátku jsem jezdil Klipa. Ten byl připravený. To byl výborný kůň. Dostal jsem ale pokyn od trenéra, abych ho mezi vodami schoval mezi ostatní koně, ať si odpočine. Tenkrát jsem byl mladý, takže jsem si nemohl nedovolit neposlechnout. Když se nad tím zpětně zamyslím, kdybych ho nechal utíkat v tom jednom tempu, tak by měl na podstatně vyšší umístění než na pátou příčku (z Velké pardubické 2006).

Zdroj: Youtube

Okolí na mě ohledně Velké tlačí

Ještě k Evženovi. Váš bývalý parťák zahajoval Velkou pardubickou. Přesněji řečeno, přivedl osmnáct svých kolegů na start. Dolehl na vás pocit nostalgie?

Abych pravdu řekl, úplně jsem zapomněl, že tam má být. Všiml jsme si ho, až když šel kolem mě. Pak mě to teprve trklo, že ho tam máme (směje se). Jeho přítomnost určitě udělala některým lidem radost, protože ho vždycky měli rádi.

Pohodu, kdy se podařilo odstartovat hned na první pokus, vystřídalo drama na Taxisu. Jak jste viděl situaci před tím?

Držel jsem se ve vedoucí skupince. V podstatě jsem žádný problém neměl. Je pravda, že mi Kaiserwalezer na Taxis koukal, protože tam byly stíny. On k němu přibíhal a nic přes ně neviděl, tak mi trochu přibrzdil. V tu ránu mi ztratil rychlost a skočil mi na hranu příkopu. Takže jsme také měli co dělat. Ale vyhrabali jsme se z toho. Záznam prokázal, že to bylo o kousek. Kdybych se o pár vteřin zdržel, tak mě Stuke srazí. Ten dopadl hned za mě. Co bylo za mnou, jsem neregistroval. Měl jsem svých starostí dost jak ustát ten dopad. Když jsem pak viděl běhat kolem nás volné koně, tak jsem tušil, že je nějaký průšvih.

Jak jste spokojený s vaším účinkováním ve 133. Velké pardubické se Slavia pojišťovnou?

Osobně spokojen musím být. Hned v pondělí se za námi stavili majitelé Kaiserwalzera. Po těch dvou nezdarech, kdy Velkou nedokončil byli velice spokojeni. Kůň byl připraven, jeho trenér Jarda Břečka chtěl, abych jel více aktivněji. Když jsem vycítil, že potřebuje vyšší tempo, tak jsem si šel sám. Na co měl, to nechal poctivě na trati. Ti co nás měli předstihnout, nás předjeli. Na víc to nedalo. Trochu mě mrzí, že nás stihl Lombargini.

Vítězem 133. Velké pardubické se stal Sacamiro v sedle s žokejem Janem Faltejskem.
Faltejsek potvrdil roli jezdce favoritů. Koním to můžu zkazit jen sám, směje se

Odtáhl jste druhou polovinu závodu. Nebavilo vás taktizovat i za cenu toho, že koni ubydou ve finiši síly?

Jel jsem spíše na pocit. Měl jsem za to, že pro nás bude vyšší tempo pohodlnější. Jenom jsem čekal, až se vymotáme z těch volných koní a pak jsem to riskl. Myslím si, že kdybych vydržel za nějakým koněm, tak se budeme přetahovat a ve finále by ten výsledek asi nebyl lepší. Ti koně, co skončili před námi, mají s Velkou pardubickou více zkušeností a už to jsou tak trochu matadoři.

Určitě jsou lepší finišmani. Co by se muselo stát, abyste s Kaiserwalzerem zvítězil? Musel byste jim výrazně ujet?

Nenechali by mě. To jsou koně, kteří jsou výborně přichystaní a s únikem by si poradili. Možná, kdyby měl Kaiser v sobě dva dokončené dostihy ve Velké, tak by byl jeho projev ještě lepší. Potvrzuji ale slova, že tam byli kvalitnější finišmani.

Pomýšlel jste v průběhu závodu na vítězství, či vás to v takové konkurenci ani nenapadlo?

Kůň byl čerstvý, vypadal dlouho dobře. Jak jsme ale šli na Angličák a pak objeli les, tak jsem vytušil, že to na nějaké velké závodění nebude. Tím, že nikdo nebláznil přes oranici a nechal nás být, tak se Kaiser vzpamatoval. Marek Stromský oproti mě už Stara dost jel, já jsem se snažil svého koně ještě trochu pošetřit. Jen tak jsem ho šolichal, abych si udržel vnitřní stopu. Po posledním skoku už mu ale tuhly nohy.

Jan Faltejsek se naladil na vítězství ve Velké pardubické dvěma dalšími triumfy v doprovodném programu.
Myška se stal říčním králem. Zkušený žokej ovládl Cenu Vltavy i Cenu Labe

Neděláte si s Markem Stromským ze sebe legraci. V tom smyslu: Já jel Velkou jednadvacetkrát, ty dvacetkrát a ještě jsme nevyhráli?

Ne, vůbec. Já jsem za Máru rád, že s tímhle třetím místem trochu pookřeje. Neříkám to ve zlém, ale také se plácá. Těch příležitostí dobrých koní už nemá. Takže jsem rád, že se mu letošní ročník vydařil. Zase se mu trochu změní myšlení. Navíc jeho hodně podporuje rodina. Myslím si, že to udělalo všem velkou radost.

Co jste říkal na vítězného Sacamira. Proč nedostanete podobného koně vy?

Jsou lidi, kteří mají své jezdce. Chovají sympatie k jiným jezdcům. Já mám kolem sebe také nějaké lidi. Tak to prostě je. Když vidím dobrého koně a že nemají zájem, aby mi ho nabídli, tak já se o to nederu. Abych někde volal a vnucoval se. V podstatě to ani neřeším. Nechávám to být, jak to je. Upřímně řečeno, nemám nervy, že jsem Pardubickou ještě nevyhrál. Spíše mě leze na nervy to moje okolí, které to chce mnohem více než já. Furt to někde poslouchám.