Přitom nechybělo mnoho a letošní čtyřicátník sledoval vrchol sezony jen v roli diváka. Před dvěma týdny se totiž zranil. Těsně před stratem Gran Premia v Meranu. Do něj za každou cenu nemusel nastoupit. Ve Velké pardubické ale chybět nechtěl, tak pro ni udělal všechno. Jeho rameno nakonec zátěž celého dostihového mítinku vydrželo.

„Zaplaťpánbůh s postupem času se to zlepšovalo. Poškozené vazy v rameni se zahřály a byl jsem ready. Musím říct, že jsem si v týdnu před Velkou volal s Pavlem Tůmou (trenér z Dostihové stáje Charvát, kde je Faltejsek smluvně vázán), i s Evou Petříkovou (trenérka Sacamira). Protože se mohlo stát, že to prostě fungovat nebude. Nicméně karlovarský fyzioterapeut David Jindra mně hodně pomohl. No a Petr Trávníček tady v Pardubicích na závodišti mi pomáhal celý den. Díky nim jsem byl schopný vše absolvovat,“ vysvětluje Jan Faltejsek v rozhovoru pro Deník.

Zdroj: Deník/Zdeněk Zamastil

Váňův rekord je hodně daleko

Mohlo by se zdát, že vám vítězství ve Velké pardubické zdomácněla. Jako byste se ani už tolik neradoval?

To je omyl. Vyhrát je vždycky nádherné. Ať už je to sebemenší dostih. Tohle je ale Velká, takže výkladní skříň českého turfu. Je to složité vyjádřit, jakou má člověk z toho radost. Jsem především rád za manžele Petříkovi. Za Evu a za Radima. Děkuji jim za důvěru, děkuji za důvěru majiteli. Celý rok jsme se nějakým stylem potkali. Pracovalo se směrem k Velké pardubické. Ta se podařilo, což je to zlaté gro. Mám z toho opravdu velkou radost.

Když jste začínal kariéru. Napadlo vás, že někdy vyhrajete šestkrát Velkou pardubickou?

Vůbec ne. Já jsem nad tím, nikdy moc nepřemýšlel. Za mými úspěchy stojí nějaká píle. Potvrdil jsem sem si, že když člověk chce a snaží se, bude odměněn. S tím souvisí, že musí narazit na ty správné lidi.

Je snem každého žokeje vyhrát Velkou pardubickou?

V České republice určitě. Snažím se ale vyhrát každý dostih. Samozřejmě, že zvítězit ve Velké pardubické je něco extra. Takový ten bonus na víc.

Vítězem 133. Velké pardubické se stal Sacamiro v sedle s Janem Faltejskem.
Sacamiro vstoupil do historie Velké pardubické. Faltejsek vyhrál již pošesté

Znamená to, že se můžou dostihoví příznivci těšit, že Velkou vyhrajete posedmé, poosmé…

Jasně. Budu o to usilovat. Když pracujete s tím koněm a jezdíte s ním po závodech, tak nechcete být nikde osmý. Hlavně nechcete, aby se koni něco stalo, když ho máte svěřeného. Chci vyhrát Velkou i za rok, ale takových je nás vícero.

Nastavil jste si laťku ve Velké pardubické tak, že už pod ní nemůžete jít…

Snažím se brát Velkou jako profesionál. Je to ale pořád sport a v něm se stávají chyby. Teď jsem například udělal dvě v rámcových dostizích. Mohlo to dopadnout jináč, lépe, radostněji. Ale takový je život. Člověk se nesmí z toho po…

Na nejvyšší stupínek jste se vrátil po pěti letech. Jaké bylo čekání a jak daleko je dohnání rekordu osminásobného krále Josefa Váni?

Ten je ještě hodně daleko. Velká je jednou za rok. Je to strašně těžký a specifický dostih. Na nějaké rekordy já si nikdy nehraju. Snažím se pracovat pro ta zvířata. Pro ty lidi co to dělají, tak aby to fungovalo. Je jedno, jestli se jedná o závod v Praze nebo tady. Ale také už nemusím být u všeho za každou cenu. Před čtrnácti dny bylo Gran Premium v Meranu, kde jsem usoudil, že kvůli zraněnému ramenu nejsem v takovém stavu, abych mohl podat stoprocentní výkon. A když byl k dispozici adekvátní žokej místo mě, tak jsem mu radši místo přepustil. No a s First of Allemem vyhrál. Měl jsem z toho strašnou radost. Jasně člověka to trochu mrzelo, mohl být v sedle ale kdybych před tím nespadl, tak bych třeba nevyhrál. Takový je život a člověk to musí brát jako profík.

GLOSA Zdeňka Zamastila: Na koho si sedne Faltejsek, vyhraje

Nejúspěšnější žokej novodobé historie. Jan Faltejsek dosáhl již svého šestého vítězství ve Velké pardubické. Pro zajímavost, na rekordmana Josefa Váňu staršího ztrácí jen dva vavříny… V letošním roce dosáhl kulaté čtyřicítky, ke které si dodatečně nadělil dárek ve 133. ročníku legendární steeplechase. A to prosím nastupoval do závodu se zraněným ramenem. V týdnu před Velkou se polemizovalo, jestli to riskne. Šel do toho a z jeho zkušeností profitoval Sacamiro. Stejně jako jeho předchůdci Tzigane du Berlais, Charme Look a trojnásobná premiantka Orphee des Blins. S nadsázkou se dá říct, že na koho sedne, ten vyhraje…

Před Taxisem mít prostor 

Jednalo se o vaše nejtěžší vítězství ve Velké pardubické vzhledem k vašim zdravotním peripetiím s ramenem? Nastoupil jste i do dalších dostihů. Jak těžký den to pro vás byl?

Byl to těžký den. Zaplaťpánbůh s postupem času se to zlepšovalo. Poškozené vazy v rameni se zahřály a byl jsem ready. Musím říct, že jsem si v týdnu před Velkou volal s Pavlem Tůmou (trenér z Dostihové stáje Charvát, kde je Faltejsek smluvně vázán), i s Evou Petříkovou (trenérka Sacamira). Protože se mohlo stát, že to prostě fungovat nebude. Nicméně karlovarský fyzioterapeut David Jindra mně hodně pomohl. No a Petr Trávníček tady v Pardubicích na závodišti mi pomáhal celý den.

Neohrozil váš pád v Ceně Labe start ve Velké?

Původně jsem směřoval na levé rameno, ale tam jsem fakt spadnout nechtěl, protože to by byla asi konečná. Naštěstí jsem to umanévroval a spadl na zadek. Tam to bylo dobré (směje se).

Pojďme se vydat po stopách 133. Velké pardubické se Slavia pojišťovnou. Měl jste na trati o délce 6900 metrů nějakou krizi?

Co se týče samotné Velké, tak to bylo úplně v pohodě.

Tím, že ji máte najezděnou, můžete si před startem zavázat oči a vyrazit?

(pousměje se) To bych úplně neudělal. Protože se může stát, že jsou okolo vás volní koně. Takže naopak, člověk musí mít neustále oči otevřené. Musí vědět, co se děje okolo, protože například v Ceně Vltavy udělal Honza Kratochvíl chybu, což mi rozhodilo můj plán dostihu. Tak to prostě je. Musíme být neustále ve střehu, protože nikdy neví, co se stane.

A fatální chybu vyrobila dvojice Stuke – Claudic Benoit. Vnímal jste situaci na Taxisu?

Vždycky si hledám svoji stopu. Je vhodné nejet blízko nějakého jiného koně. Najít si prostor, abych ten skok prováděl sám. I když jsou na Taxisu udělány jisté úpravy, tak furt je to velice obtížná překážka. Vím, že po mé levé ruce byl nějaký problém. Spadlo více koní, to jsem se i otočil. Viděl jsme tam nějakou skrumáž. Pak jsem si všiml na pravé straně Marcela Nováka. Neměl třmeny a zdálo se mi, že se mu posunulo sedlo. Zaplaťpánbůh jsem se držel dobrého lídra v podobě Lodgiana. I ten Kaiserwalzer je dost spolehlivý, takže jsme se snažil za nimi vyvézt. Stejně si to ale musí člověk před překážkou najet sám.

Vítězem 133. Velké pardubické se stal Sacamiro v sedle s Janem Faltejskem
Za chybu zaplatil životem. Ryzák Stuke nepřežil pád na Taxisově příkopu

Bylo pak vaší taktikou držet se uprostřed pole, zbytečně nevyrážet, abyste Sacamira jako výborného finišmana neutavil?

Přemítal jsem asi takto: Lodgian je tempař, u něj bylo otázkou, jestli vydrží distančně nebo ne. Ve druhé kvalifikace, která byla na 5200 metrů, vyhrál a já jsem ho nedostihl. Nějaký společný vláček se tam vytvořil. Z něho poodběhl Kaiserwalzer, který dost pelášil. Seděl jsem tam za nimi a nechal jsem Sacamira spát. No spát, spíše odpočívat. Jenom jsem se nechal na něm vézt.

Do poslední zatáčky jste točili někde na čtvrté příčce, ale uvnitř balíku. Věřil jste v tu chvíli Sacamirovi, že má na to všem ujet?

I když jsem vyhrál pětkrát, tak těžko jsem to mohl vědět. Jakmile jsme skočili poslední překážku, tak už se dalo něco vytušit. Že nás nikdo nechytí. Ještě mezi vodami jsem si myslel, že budu druhý, třetí. Bral jsem to, že to bude fajn. Kaiserwalzer totiž furt upaloval. Obrovský nástup měl Star, o němž vím, že má dobrý konec. Hned vedle mě byl Talent. Možná ale, jak jsem byl zavřený a stejně nemohl nic dělat, tak jsem dostal čas, abych si mohl připravit závěrečný útok.

Sacamiro je bohovský skokan

V Pardubicích šest týdnů nepršelo. A v den vrcholu sezony se spustil déšť. Pomohlo to dráze, koním a vy jste byl rád, že sprchlo?

Určitě jsem to přivítal. Nicméně. Tak, jak dlouho nepršelo, tým v čele s Václavem Žižkou (správce dostihového závodiště) se snažili úplně peckově. Musím před nimi smeknout klobouk, protože ta dráha je super. Kropili ji, co se dalo. Tím, že napršelo a je už podzim, tak ta drží tu váhu více. Takže už díky nim to bylo fajn. Oni zavlaží v podstatě jen deset centimetrů do hloubky. A tím jak sprchlo, tak se to trochu ještě otevřelo a začalo to malinko klouzat. Gard, kterého jsem jel v Poplerově memoriálu mi klouzal. Ale nevýznamně.

Co říkáte na kariérní pech Jaroslava Myšky, který odtáhl polovinu závodu a Velkou nevyhrál ni po jednadvacáté? A do své dvacáté Velké pardubické nastoupil také nakonec třetí Marek Stromský který stále čeká na první triumf?

No jo no. Takový je náš život. Hodně záleží na tom, jakého máte koně. Ani to nestačí, protože v tomto sportu musíte mít štěstí.

Hecují se vůbec žokejové, kdo má více vítězství ve Velké pardubické. Nebo si spíše přejete úspěch?

Já si myslím, že si to přejeme navzájem. Mezi námi je docela kamarádšoft. Všici jsme na stejné lodi. Hlavně toužíme zůstat zdraví, protože bez toho člověk ničeho nedosáhne.

Není vám před nimi v uvozovkách trapně, že vy už máte šest triumfů a vaši kamarádi žádný?

Myšáka mi bylo líto, když byl druhý s Evženem. Porazil ho Talent, který byl v ten den o něco lepší. Mrzí mě, že Evžen nezůstal zdravý a nemohl na to navázat. Přitom jeho výkon byl suprový. Co se týče Máry s tím Nikasem (diskvalifikace vítězného koně za doping), tak to byla hodně špatná věc, která šla mimo něj. A přesto na to doplatil.

Vítězem 133. Velké pardubické se stal Sacamiro v sedle s Janem Faltejskem.
Sacamiro má rád své stereotypy. Vadí mu jinde vyrostlá kopřiva, říká Petříková

Vyhrál jste tedy pošesté. V dostihu, který by se mohl zdát snadnější, když v jeho průběhu ubyla polovina konkurentů. Kam byste zařadil triumf se Sacamirem?

To nejde takto říct. Není snadných vítězství. Všichni se mě ptají, který z koní byl nejlepší. Musím říct, že to byla Orphee, protože ona byla schopná vyhrát Velkou opakovaně. U Sacamira je to otazník. To se uvidí příští rok (úsměv).

Sacamiro i díky vaší úspěšné jezdecké historie vyšel bookmakerům jako největší favorit. Co jste tomu říkal?

Já mám to štěstí, že jezdím favority. Samozřejmě cítím zodpovědnost. Nicméně, ten předpoklad mají dobrý. Takže to těm koním můžu zkazit akorát já sám (smích).

Jaké jsou přednosti vašeho zlatého parťáka?

Je to bohovský skokan. I když mu nevychází krok, tak dá do skoku sílu i výšku. To je dost důležité, protože tím se člověk dostane na druhou stranu překážky (směje se). Byť je tam příkop. On díky té výšce co dá, tak to doletí. Pak má výborný závěr. To, že do svých deseti let postupem času získal sílu a zkušenosti, je práce trenérů, kteří s ním měli tu trpělivost. Vlastně od těch tří let, co se o něj starají. V neděli to byl pro ně finální den, kdy jejich úsilí vyvrcholilo. Je to hlavně jejich zásluha.