Jan Šátral (24. července 1990) se tak dočkal celkového triumfu až na své čtvrté Pardubické juniorce. S trochou nadsázky se dá říci, že turnajem prolétl jako kometa. Neztratil jediný set a do finálového duelu dovolil soupeřům třináct gamů.

S tenisem začínal už ve třech letech ve svém Mělníce, kde měl kurty za rohem. K bílému sportu ho přivedl táta, který tenis sám aktivně hrával. V českém dorosteneckém žebříčku okupuje jedenáctou pozici, ve světovém juniorském není evidován, neboť se po zranění rozhodl hrát už v mužské kategorii. Dokonce už má ve své sbírce bod na žebříčku ATP. Jako vzor mu slouží Roger Federer a také Ivan Lendl, kterého sice zná pouze z výprávění, ale obdivuje ho pro jeho morálku a přístup k tenisu. Šátralovým snem je nakouknout do první desítky mužského ranku.

Vítězstvím na Juniorce jste se zařadil po bok například vašeho idolu Ivana Lendla. Kam byste umístil tento počin ve vaší pomyslné galerii úspěchů?
 Vítězství na Pardubické juniorce beru jako vrchol své dosavadní kariéry. Nerad bych nad ním nějak zpychnul. Je to pro mě fantastický úspěch a jsem strašně rád, že jsem to dokázal.

Do finále jste ztratil pouze třináct gamů, zatímco váš soupeř téměř čtyřikrát více. Na kurtu tedy strávil ne o minuty, ale o hodiny více…
Určitě jsem do finále ušetřil více fyzických i psychických sil než Radim Urbánek. Navíc on hrál i hodně těžkých deblů. Hrozně mi pomáhal také fakt, že jsem měl s sebou hodně blízkých i partu trenérů.

Letošní Juniorka byla specifická tím, že z jejího pavouku mizel jeden favorit za druhým. Jenom Urbánek odstranil ze hry tři…
Letošní ročník byl zajímavý tím, že zde startovala domácí chlapecká špička. Posunul se totiž termín MS družstev. Abych byl upřimný, děsilo mě, kolik nasazených mizí z turnaje. Naštěstí já byl perfektně připraven po psychické stránce. Před každým zápasem jsem měl sezení s trenéry a rozebírali jsme každou možnou vzniklou situaci.

Jaké údery vás dovedly k triumfu, díky kterému se navždy zapíšete do dějin slavného turnaje?
Skvěle mi šel forhend. Před Pardubicemi jsem pečlivě dřel na své slabší stránce, bekhendu, a také na nohách. Moje obvyklá zbraň, servis, mi trochu haprovala. Neměl jsem tady tolik čistých her, ale v závěru gamů jsem to vždy urval bojovností.