Datum 29. listopadu 2003.. Tento den mají příznivci BK Synthesia zafixován jako poslední, kdy Pardubice v základní části Mattoni NBL doma porazily Děčín.

Ukončit dlouhou sérii bez výhry nad tímto soupeřem se pokusí dnes. Na palubovce nebude chybět ani PAVEL MILOŠ. Kdo jiný z pardubického kádru by mohl znát děčínské družstvo lépe než on?

„Největší síla Děčína je v kolektivu. Hráči táhnou za jeden provaz. Většinou bylo v rotaci devět, deset hráčů, kteří odehráli téměř čtyřicet minut. V obraně se musíme především zaměřit na Hatchera, Fendersona a Pavla Houšku. Nesmíme však podcenit ani další hráče, kteří jsou schopni dát body a být týmu prospěšní i jinak,“ nabádá ještě v loňské sezoně děčínská opora.

Duel šestého kola Mattoni NBL byl přesunut z ohromné ČEZ Areny do menší haly na Dukle. Pro diváky zřejmě špatná zpráva, hráči by však tolik truchlit nemuseli.

„Vždy je lepší hrát zápasy v prostředí, kde trénujete. Mohla by to pro nás výhoda, ale úplně bych na to nespoléhal,“ říká pardubický křídelník.

Sílu Pardubic z této haly zná i děčínský trenér Pavel Budinský. Jestliže v Mattoni NBL se doma v ČEZ Areně Synthesii na severočeský tým nedaří tak v zápasech Českého poháru na Dukle je to přesně opačně. Ve čtvrtfinále loňského i předloňského ročníku totiž Pardubice zatarasily Děčínu cestu do Final four.

Oba soupeři jsou známí tím, že si v posledních letech navzájem berou body v domácím prostředí. „Je to opravdu zvláštní. Pokusíme se tuto statistiku dnes změnit,“ vzkazuje Pavel Miloš.