Propadák, fiasko, ostuda, blamáž, hanba, faux pas nebo-li špatný krok… Pokud najdete ještě jiná synonyma pro středeční výkon pardubických basketbalistů s USK Praha, tak si je sem doplňte. V hodně fanoušcích jistě po prohře 67:68 vřela krev, ovšem nejhůře asi bylo muži, který se vrátil do sestavy po pěti týdnech. PETR BOHAČÍK sledoval z lavičky slavná vítězství na Prostějovem v lize a Děčínem v poháru. Natěšený se vrátil na palubovku a společně s týmem schytal takovou facku od outsidera.

Basketbalový předkrm stejně jako hlavní chod jménem Česká republika vs. Švédsko na OH v Soči chutnaly hořce.

Ještě, než se zaměříme na hodnocení samotného zápasu, zastavme se na chvíli u vaší osoby. Byl jste mimo hru pět týdnů, což pro profesionálního sportovce  jistě není nic příjemného. Platila tato pravda i ve vašem případě?
Pochopitelně. Kdo mě viděl proti USK na hřišti, tak si jistě všiml, že tento delší výpadek se na mojí hře projevil. Co se týče fyzické stránky cítil jsem se dobře. Nohy byly dobré, ovšem těžko se to dávalo dohromady s rukama a hlavou. Pět týdnů je na ztrátu herní praxe dost.

Původní odhady vaší absence po zranění 8. ledna v Děčíně hovořily o šesti týdnech. Naskočil jste zpět do kolotoče Mattoni NBL dříve, protože vašemu týmu chybějí zraněný Muirhead a nemocný Pospíšil?
Osobně jsem si dal za cíl vrátit se až 15. února, kdy hrajeme v Ostravě. Takže trochu se můj návrat urychlil, ovšem ne za cenu nějakého riskování. Možnost jediného tréninku před zápasem je ale málo. Na léčené ruce jsem měl takového pomocníka (ukazuje na chránič), a tak jsem se cítil v pořádku.

CELÝ rozhovor najdete v úterním vydání Pardubického deníku na straně 21