Vracíte se do reprezentace po půl roce. V září jste se do závěrečné nominace nedostal. Jak jste to vnímal?
Bylo mi jasné, že udržet se až do konce v nabité sestavě v čele se Satym a Veselkou, nebude jednoduché. O to více jsem se chtěl znovu probojovat do finální dvanáctky.

Zatímco v minulém kvalifikačním oknu byl přetlak rozehrávačů v čele s Tomášem Satoranským, tak teď jich je při jeho neúčasti i zranění Tomáše Vyorala nedostatek.
Beru to jako velkou příležitost zahrát si doma v Pardubicích proti silným celkům. Chci ukázat, že mohu hrát v reprezentaci stabilně. A ne jen po minutkách.

Národní tým sužují zranění. Vám už také několikrát překazilo plány podlomené zdraví. I před tímto srazem jste marodil. Nepřitahují se reprezentace a vaše nemoci?
No jo rýmička (směje se). Snad jsem to už doléčil. Před nachlazením jsem odehrál podařené zápasy za Pardubice a chtěl si formu udržet. Jenže před utkáním se Zionou na mě něco vlétlo. Naštěstí už nám nešlo o postup, tak jsem po dohodě s trenéry zůstal v posteli. I vzhledem k reprezentaci.

Rusko musí hodně, Francie trochu, vy už jste za vodou. Na koho si více věříte?
S tímto nekalkulujeme. I když máme jistý postup na mistrovství světa, i když nastoupíme v oslabené sestavě, chceme oba zápasy vyhrát.

Na Rusko přišlo v Pardubicích 8500 diváků. Ukáže teď český fanoušek pravou tvář?
Doufám, že hala bude znovu plná. Bohužel jsem nehrál, ale panovala skvělá atmosféra. Strašně rád bych si v takové kulise zahrál.

Během dvou měsíců se potřetí chystáte k zápasu do Ruska. Přitom třeba s vízy to není úplně jednoduché...
Naštěstí to vždy vyřizoval klub a teď vedení národního týmu. Doufám, že bude platit do třetice všeho dobrého a já už tam konečně vyhraju…

Ápropos. Kolikrát jste hrál před tím v Rusku?
Ani jednou. Vždy jsem tam jen čekal na další let (úsměv).