Pár přátel stačí mít, co umějí za kin-ballový míč vzít. Připomíná vám to text Michala Davida z písně Pár přátel? To máte pravdu. Kin-ball je hra, která je právě postavena na přátelském duchu. Trenérka pardubického klubu se snaží děti vychovávat tak, že přátelství a férový přístup je důležitý jak ve sportu, tak i v životě. Tomu se říká výborná škola do budoucna. Agresivita tedy v tomto sportu není žádáná. Až na jeden případ…
"Kin-ball je i v pravidlech postaven na přátelské hře. Je důsledně zakázáno vyvíjet nějaké agresivní chování vůči spoluhráčům, protihráčům či rozhodčím. To se přísně trestá. My učíme děti, že pokud chtějí projevit svoji agresivitu, tak mají šanci při odpalu," říká v rozhovoru pro Deník místopředsedkyně kin-ballového svazu Alice Paurová.
Mohla byste nejdříve přiblížit co kin-ball je?
Tento sport vznikl před pětatřiceti lety v Kanadě v rámci reformy sportu. Zjistilo se, že děti se přestávají hýbat a nebaví je ty klasické sporty. Odborníky napadlo, že by se mohl nafouknout veliký míč (smích), protože to vypadá atraktivně. Pokračovalo se s tím, že by to mohly hrát tři týmy po čtyřech hráčích.
Proč zrovna tři týmy?
Když hrají klasicky dva týmy a jeden je třeba o třídu horší, tak ho to později přestane bavit. To se však u kin-ballu nemůže stát. U nás to funguje tak, že pokud jeden tým nechytne ten veliký míč, tak ty dva ostatní týmy dostávají bod. Tím pádem výsledek na konci zápasu není tak markantní a děti to stále baví a mají motivaci se zlepšovat.
Ve vlastním volnu
Jaké další výhody spatřujete?
Kin-ball je nekontaktní a přátelský sport. Neexistují žádné bloky či fauly. Další výhodou také je, že na děti není veden takový nárok na výkon a neustále je to baví. My chceme, aby je to hlavně bavilo, aby si popovídaly s kamarády a hlavně klademe důraz na týmovost, což je v kin-ballu to hlavní. U nás se nestane, že by si mezi sebou nahrávali jen určité děti, protože míče se musí dotýkat všichni, když ho chytají.
Agresivita tedy v kin-ballu není?
Jak už jsem říkala, tak kin-ball je i v pravidlech postaven na přátelské hře. Je důsledně zakázáno vyvíjet nějaké agresivní chování vůči spoluhráčům, protihráčům či rozhodčím. To se přísně trestá. My učíme děti, že pokud chtějí projevit svoji agresivitu, tak mají šanci při odpalu (úsměv).
play_fill
Jak vy osobně jste se k tomuto sportu dostala?
Nám to vlastně představili jedni známí z Belgie před dvanácti lety. Nejdřív jsme si říkali, že to je blbost, ale následně jsme jeli na mistrovství světa ve Francii a hned jsme se do toho zamilovali. Následně jsme založili svaz a ve vlastním volnu jsem objížděla školy a ukazovala tento nový sport.
Jaký je zájem o tento sport?
Byl by určitě větší, pokud bychom měli více peněz a času. Na druhou stranu by to už nebyl třeba takový kin-ball, jaký máme rádi. Každopádně v současnosti se tento sport hraje asi na 500 školách a v České republice je zhruba sedmnáct klubů.
close
info
Zdroj: Kin-ball Pardubice
zoom_in
Kin-ball se vyznačuje velikým míčem.
Každý je zván!
Dnes začíná světový šampionát klubů v Hradci Králové, proč zrovna tam?
Jednak jsme o to měli zájem a za druhé jsme už podobné akce pořádali. Nejprve mistrovství Evropy a následně i mistrovství světa klubů v Pardubicích. Federace světová byla spokojená, tak nám to přenechali.
Turnaje se účastní jak vaše Pardubice, tak i hradecký klub. Je mezi vámi rivalita podobná jako třeba ve fotbale či hokeji?
Rivalita bude až při zápase (smích). Jinak mimo hřiště jsme přátelé. Trénujeme společně a učím všechny hráče ze všech klubů stejné věci. Mně to ukázali v Belgii, když jsem trénovala českou národní reprezentaci. Přišel za mnou francouzský hráč a radil mi abychom hráli lépe, ačkoliv další zápas jsme hráli proti jeho týmu.
Kdybyste měla přilákat nové hráče či fanoušky na šampionát, tak na co je nalákáte?
Ať se přijdou podívat, že tento sport může hrát naprosto každý. V jednom týmu může hrát někdo, kdo má dva metry a druhý sto padesát centimetrů a vůbec to nevadí. Nezakládáme si na fyzické stavbě člověka, jako to je u jiných sportů. Jsme otevření každému, a to platí jak u dospělých, tak dětí. Kdo si to chce zkusit, tak může přijít.
Jaké týmy se účastní šampionátu a z jakých zemí?
Účastní se třicet týmů z devíti zemí. Jsme rádi, že se šampionát koná, protože je po dvouleté pauze, kdy jsme ho museli odkládat vzhledem ke covidové pandemii. Přijede zhruba dvě stě hráčů, což pro nás je takový svátek tohoto sportu. Jsme rádi, že se to opět nastartuje.
V jakých kategoriích se bude hrát?
Jsou tři kategorie. Muži, ženy a mix. To je tým, který se skládá ze dvou dívek a dvou chlapců.
Chceme medaili
Jaké země v kin-ballu vynikají?
Musím říct, že nejsilnější je Kanada, která má základnu zhruba dvaceti tisíc hráčů. Osobně, se vždy na ně ráda podívám. Druhý tým, který dominuje, tak je Japonsko. To většinou končí právě za kanadskými týmy. O třetí místo se pak perou ostatní (smích).
Jak si vede Česká republika v této konkurenci?
Nám se podařilo v roce 2015 na šampionátu v Madridu vyřadit Kanadu v semifinále a naši kluci skončili na třetím místě za Japonskem a Francií. V roce 2019 na MS ve Francii skončily ženy druhé za Kanadou. Rozhodně tedy máme úspěchy (úsměv).
Vy sama jste místopředsedkyní svazu, předsedkyní pardubického klubu i trenérkou, ale najdete čas si ještě zahrát?
Samozřejmě. Ráda si zahraji, ale postupem přibývajících let mám pocit, že mladý jsou čím dál tím rychlejší. Spíše už jen učím. Kolikrát, jim tolik už nestačím.
Jaká je základna konkrétně v Pardubicích?
Vzhledem k tomu, že jsme kin-ball z Pardubic nastartovali, tak máme největší klub. Vyhráváme, ale na druhou stranu už nás začínají i jiné kluby porážet. Náš klub má zhruba kolem šedesáti hráčů, což je také pěkné číslo.
Je nějaká soutěž v rámci České republiky.
Ano, každý měsíc se pořádá Kin-ball Czech Open. Tam nastupují nejrůznější kluby či školy. Na konci sezony, po sečtení bodů, se následně koná finále prvních třech týmů o veliký pohár. Hraje se ve třech kategoriích, a to do třinácti a patnácti let a následně šestnáct let a starší.
Jaké máte očekávání od vašeho klubu?
Očekávám medaili. Doufám, že alespoň jednu získáme. Bude to ale těžké. Přijedou velmi kvalitní týmy z Kanady či Japonska. My ale nastoupíme ve třech kategoriích a věřím, že budeme úspěšní.
Vy se na pořádání šampionátu taky podílíte?
Ano. Popravdě je to velmi náročné. Je ale dobré, že už máme zkušenosti.
Dá se ve světě touto hrou živit například v kolébce Kanadě?
Stále je to čistě amatérský sport i v Kanadě. I když občas jako profesionálové vypadají. Nám to ale nevadí. Stále nás to baví a jsme jedna velká světová rodina. Baví nás to stále dostávat mezi nové lidi.
