Nakonec ji však trenéři po 17. příčce v sobotním sprintu, který znamenal nejlepší umístění z českých reprezentantek, nominovali i do nedělních sprintových štafet. V těch spolu s Milošem Nykodýmem, Vojtěchem Králem a Denisou Kosovou dosáhla životního výsledku. Čtvrté místo je historicky nejvyšším umístěním českého týmu v historii této disciplíny na mistrovství světa.

„Teď jsme s holkami poměrně vyrovnané, takže to pro trenéry určitě bylo těžké rozhodnutí koho nominovat. Mě hodně mrzelo, že jsem původně v nominaci pro sprintové štafety nebyla. A mrzelo to o to víc, že aktuální forma na nominačních závodech byla ovlivněná nedostatkem železa. To se projevilo tím, že jsem se necítila dobře ani při závodech, ani při tréninku,“ líčí pardubická závodnice trable před samotným šampionátem. Zvládla to ale spravit a vyladit běžeckou formu dokonale. Ač se sprintovým výsledkem příliš spokojená nebyla, trenéři ji po něm dali důvěru a postavili ji na první úsek smíšených sprintových štafet. „Jsem extrémně ráda za to, že jsem dostala šanci běžet. Šla jsem do toho, protože jsem si věřila fyzicky, věřila jsem, že týmu pomůžu,“ a pomohla. Na druhý úsek vyslala Miloše Nykodýma v balíku ostatních závodníků z osmé pozice, 31 sekund za vedoucími Švýcary.

„Byl to fyzicky náročný závod. Kopce byly neskutečné, i dolů to bylo mnohem náročnější, než to bývá. Ale i mapově to bylo zajímavé – jak na hradě, tak ve městě, kde byly zavřené některé ulice, takže se muselo ve velké rychlosti dočítat, který postup zvolit,“ popisuje česká reprezentantka trať závodu v estonském městě Viljandi.

Druhý úsek prolétl Miloš Nykodým neskutečným tempem a Vojtěchu Královi předával na třetím místě pouhých pět vteřin za vedoucím Švýcarem. Král na třetím úseku vytáhl český tým ještě o místo výš, na druhou příčku – 40 sekund za vedoucími Švédy a minutu před trojicí z Ruska, Dánska a Švýcarska. Výchozí pozice české finišmanky Denisy Kosové byla výborná, bohužel její forma nikoliv. „Celý závod jsem se protrápila,“ líčila pak se slzami v očích v cíli. Poprvé za sebou zahlédla Dánku a Švýcarku na šesté kontrole z patnácti. Doběhly ji a utekly. Česká štafeta tak skončila čtvrtá, 1:15 minuty za vítěznými Švédy a 21 sekund za bronzovými Švýcary. I přesto je čtvrté místo pro všechny čtyři české reprezentanty nejlepší výsledek, kterého kdy na světovém šampionátu dosáhli.

V závěrečném závodu mistrovství světa – ženských tříčlenných štafetách – nastoupila Knapová na finiš. Předloni na MS ve Skotsku získala se štafetou šesté místo, letos doběhly české ženy (Adéla Indráková, Vendula Horčičková a Jana Knapová) osmé. „Myslím, že jsme všechny tři podaly stabilní výkon. Terén byl fakt těžký a myslím, že jsme si vedly dobře, osmé místo je fajn,“ hodnotila výsledek česká finišmanka, pro niž letošní MS v Estonsku bylo již pátým světovým šampionátem, jehož se účastnila.

„Co se týče výsledků, tak bych tohle mistrovství zařadila na druhé místo za MS 2015 ve Skotsku, kde ty výsledky byly vyloženě super, jak individuální, tak štafetové (9. místo na krátké trati, 12. ve sprintu, 6. příčka ve štafetách a 10. ve smíšených sprintových štafetách – pozn. red.). Ale i tenhle šampionát hodnotím vysoko, i z toho důvodu, že tu byly pěkné a zajímavé terény, organizačně všechno super zvládnuté, mediálně skvěle pokryté. Celkově moc příjemná atmosféra,“ hodnotí šampionát šestadvacetiletá závodnice, kterou teď čeká zasloužený odpočinek s rodinou a blízkými. „A asi i triatlonová premiéra, protože můj přítel dělá triatlon a já ho ještě nezkusila. A pak plánujeme dovolenou v Kyrgyzstánu, na to jsem hodně zvědavá,“ uzavírá s úsměvem Jana Knapová.

Lenka Klimplová