Nemá slitování s nikým. Ani se sebevětší hvězdou sportu levých zatáček. Nicki Pedersen už ve světě ploché dráhy něco znamenal. Třikrát vyhrál mistrovství světa. Toužil i po triumfu v Pardubicích ale trvalo mu, než se ve Svítkově objevil.

„Potkávali jsme se na Grand Prix a on na mě halekal: Erban, já chci vyhrát Zlatou přilbu. Tak mu říkám: Vyhrát chtít můžeš, ale musíš na ni přijet. Odvětil mi: Ty dáváš málo peněz. Já na to: Máš dvě možnosti. Být doma zadarmo, nebo přijet vyhrát Zlatou přilbu. Rozhodl se pro tu druhou. Můj bratránek Milan Špinka ho naložil na letišti v Praze a on mu celých sto kilometrů vyprávěl, jaký jsem hajzl, že nechci platit. Pak Přilbu vyhrál a skákal po mně jako blázen. Já mu povídám: Vidíš Nicki, to bylo keců… A furt jsme kamarádi,“ říká s úsměvem v rozhovoru pro Deník.

close Evžen Erban je legendou plochodrážního závodění. info Zdroj: Racing expo zoom_in Evžen Erban je legendou plochodrážního závodění.

Dokud tady budu já, Zlatá bude…

Letos se koná významné jubileum Zlaté přilby. U kolika ročníků z těch dosavadních čtyřiasedmdesáti jste byl. Ať už jako jezdec, trenér a v neposlední řadě manažer?

To je jednoduché. Jako divák jsem navštívil poslední tři ročníky Zlaté přilby na dostihovém závodišti. V roce 1964 se konala první na stadionu ve Svítkově. Kromě roku 1966, kdy jsem byl na vojně, jsem ani jednou nechyběl. Od roku 1984 jsem sháněl závodníky a od roku 1990 jsem šéfem klubu. Sháním peníze na jezdce a organizuji Zlatou přilbu.

Zkoušel jste opušťák, dovolenou. Vojáci neslyšeli na žádný úplatek?

Opušťák ani dovolená vůbec nepřicházely v úvahu. Nesloužil jsem v žádném vojenském sportovním klubu, ale u bojového útvaru. U průzkumníků a tam nebyla žádná šance.

Od kdy se věnujete bafuňařině a co vás k tomu vedlo?

Oficiálně jako předseda působím v klubu od roku 1990. Do té doby to vedl pan Mikulášek. I když nebyl nikdy komunista, tak si společenské změny žádaly, aby odešel. Jmenoval jsem ho čestným ředitelem, aby s námi mohl zůstal. Pak ale začal marodit a přestal docházet.

Takže jste funkci po něm sám převzal?

Sám ne. Zvolil mě výbor. Startmaršálek Živný prohlásil: Tak, skončil Mikulášek a Zlatá přilba je v pr…. Já jsem vyskočil a vypálil: Dokud tady budu já, tak Přilba bude. Musel jsem ale vynaložit hrozné úsilí. Přežili jsme takových deset krušných let. Přilba se jede od té doby dál a stále vzkvétá. Máme na každý ročník výbornou konkurenci.

Napadlo vás, že to budete dělat tolik let?

To vůbec ne. Myslel jsem si, že to beru na nějaké přechodné období. Čekal jsem, že za čtyři roky vypadnu a přijde někdo jiný. Bohužel nikdo nepřišel. Bohužel nikdo nepřišel ani doteď. Nikomu se do toho nechce.

Neušil jste si na sebe bič, protože jste nasadil vysokou laťku? Bojí se to po vás každý převzít, nebo to jen nechcete předat?

Já bych to předal klidně zítra. Je to obrovský zápřah. Je mi sedmdesát osm, tak musím přemýšlet o tom, že léta běží, vážení. Nechci tady udivovat věkem. Měl jsem takovou myšlenku, že by to mohl převzít mladý Aleš Dryml, ale ten mě poslal někam, že v žádném případě. Tak čekám, až se najde nějaký dobrák, který mě vymění na židli a já budu mít konečně klid.

Pamatujete i minulý režim. Jak bylo těžké pořádat Zlatou přilbu, kam jezdili také zástupci zemí ze Západu?

Bylo to svým způsobem jednodušší. Pro celou republiku se jednalo o významný podnik. Závodníky jsme dostávali do Pardubic z Prahy. Jelikož ještě v sobotu někde jezdili závody, tak přiletěli v neděli dopoledne. Z mlýnů, kraje a Unichemu se vzali šestsettřináctky nebo šestsettrojky a za doprovodu Veřejné bezpečnosti se poslaly na letiště. Všichni přijeli vyklepaní, protože řidiči jeli sto osmdesát, aby stihli start. A ty silnice fakt nebyly v té době ideální. Odjeli závody, přesunuli se do Prahy na Tomíčkův memoriál a vrátili se na Západ.

close Manažer Zlaté přilby Evžen Erban se svým doutníčkem… info Zdroj: Deník/Zdeněk Zamastil zoom_in Manažer Zlaté přilby Evžen Erban se svým doutníčkem…

Furt mě verbovali k StB

Pořadatelé i jezdci přicházeli do styku s občany zemí ze Západu. Neměli jste neustále v patách tajnou policii? Hlídala Zlatou přilbu?

No jéje. Lidi z výboru se museli z osobami ze Západu stýkat. Takže s nimi měli navázaný kontakt. Věděli jsme, že jsou u nás dva od tajných. My jsme měli v ředitelství policajty i vojáky. Jako závodníci jsme to ale moc nevnímali. Nás nechali být.

Nechtěli, abyste pro StB pracoval?

Verbovali mě furt. Ještě jako závodník jsem jezdil do zahraničí. Měl jsem výhodu, že jsem uměl jazyky. Tak to jsem byl pro ně jó ryba. Povedlo se mi jim vyhnout, protože jsem všechno bral před nimi s humorem. Nic jsem nebral vážně. Donutit mě nemohli. Opakoval jsem jim donekonečna, že jsem sportovec. Dokonce jednou chtěli, abych jim odvezl do ciziny dopis. Tak jsem jim dal stovku, ať si zaplatí poštu, protože já nikam nic nepovezu. Ale také si mě v devět zavolali k výslechu. Vyzvídali, jak to chodí na Západě a pustili mě domů po hodinách boje. 

Neobrátil se na vás někdo z Čechů o pomoc s emigrací?

Moje sestřička chtěla zůstat venku. Jenže se sportem jsem měl dost starostí. Navíc jsem nebyl žádný profík, jako mí kolegové na Západě. Nenechal jsem se ani zařadit do vrcholového střediska. Měl jsem totiž dobře placené zaměstnání ve VCHZ v Semtíně. Když zakládali středisko, tak se mi už nikam nechtělo, abych si ve třiceti zlomil nohu. A pak měl důchod pár stovek. V práci mi umožnili den v týdnu volno na trénink.

Hodně Čechů nemělo ánunk, jak to chodí na Západě. Využil jste styku k získávání valut.

Bylo to dobré. Valuty byly svým způsobem na příděl. A hlavně byly levné. Objednali jsme si zahraniční měny přes banku. Ty jsme dostali, abychom mohli závodníky vyplatit. Přede mnou to měl na starost pan Kačer, mimochodem bratr herce Jana Kačera, který byl ještě větší držgrešle než já (smích). To byla velká osobnost, když něco řekl, tak to platilo. A nikdo s nim neusmlouval ani cent.

Zůstaňme u peněz. Kdo podporoval Zlatou přilbu za socialismu?

Velké podniky jako VCHZ, Tesla, Unichem. A také Svazarm jako branná organizace, která byla navázána na všechno. Okresní tajemník zavolal tamhle a tamhle a z těch podniků nám přišly peníze. To bylo proti dnešku daleko jednodušší.

Po revoluci všechno padlo na Automotoklub Zlatá přilba. Jak je těžké shánět finance pro takový významný podnik?

To bylo hrozné. První roky. Než jsme sehnali nějakého sponzora, to bylo běhání.

Proč sponzoři neslyší na plochou dráhu?

My jsme strašně malý sport. Plochá dráha má svá specifika. Dnes už musejí mít závodníci bohaté rodiče, aby je táhli. Bez nich to nejde. I když my jako klub poskytujeme začínajícím klukům motorky. Materiálně je podporujeme až do jednadvaceti let, kdy ukončí juniorský věk. Oni si na sebe koupí jen nějaké oblečení. To také není v každém klubu a sportu. Věhlasnějších sportech. V nich i za minulého režimu, tenkrát synkové řezníků a zelinářů, měli přednost před ostatními. Stačilo, aby tatínek donesl trenérovi pomeranče a kluk hrál. U nás to tak nebylo. Dá se říct, že v ploché dráze nikdo nepocházel z bohatých poměrů. Většinou se jednalo o srdcaře, které jezdění bavilo. Každý se musel umět postavit na vlastní nohy.

close Zlatá přilba se dočká nového vítěze info Zdroj: Petr Makušev zoom_in Zlatá přilba se dočká nového vítěze

Vrátit milion do 31. října…

Byla Zlatá přilba někdy prodělečná?

Prodělečná ne, ve smyslu v minusu, ale kolikrát to bylo na hraně. Teď nás Přilba drží nad vodou po celou sezonu. To nebývalo.

Musel jste někdy sáhnout do svých kapes?

Více jak deset let jsem musel před závodem zastavit barák, abych si mohl půjčit milion na závodníky. Abychom je měli z čeho zaplatit. Zaplaťpánbůh, že divácká účast byla taková, že se mi peníze vrátily. Musel jsem totiž vždy do 31. října ten milion odvést zpět bance.

Co na to rodina?

Manželka to ani nevěděla. V opačném případě by mě trhla mezi dveřmi (směje se).

Asi si o to více vážíte peněz, protože je o vás známo, že jezdce nepřeplácíte?

Nepřeplácím. Mám výhodu v tom, že jsem závodil a také, že ty kluky znám. Od roku 1994 do roku 2013 jsem měl továrnu Jawa s továrními jezdci. Jezdili pode mnou Crump, Adams, Week. Dával jsem jim do smlouvy, že musejí odjet Zlatou přilbu a dva závody, na které je nominuji. Takže jsem měl takhle dohodu s různými pořadateli a jezdce jsme si vyměňovali. Včetně nižšího startovného. Museli jet za to, co jim dali a nemohli si vyskakovat.

Prý jste mezi jezdci titulován jako Skrblík.

Už mě všichni znají. Každému říkám: Nejedeš do Polska. My jim totiž tady platíme méně, ale na ruku. Skončí závod a hned po něm mají v obálce výši uvedenou v kontraktu. Stačí si to přepočítat a podepsat. Takhle to nikde jinde nefunguje.

Vadí vám tato přezdívka, nebo naopak lichotí?

Ale dá se říct, že mě to těší. Pro mě už je jednání se závodníky folklór. Vím, že každý by chtěl více. Když jsem závodil, tak jsem se také hádal o peníze s pořadateli. V Německu, v Itálii. Tam ta možnost byla. Já ji ale nikomu nedám. Vždycky říkám: Buď si vezmeš, co ti nabízím, nebo budeš zadarmo doma…

Asi nejezdí do Pardubic primárně kvůli výplatě za závod, ale hlavně kvůli prestiži.

Přesně tak Zlatá přilba má světový věhlas. Ať je to, jak chce, možná ani my to nedoceňujeme jako samotní jezdci. Pro ně jet a hlavně získat trofej je démonické.

Více než mistrovství světa?

Ano. Takový Doyle tvrdí, že vyhrát Zlatou přilbu je lepší než být mistrem světa.

Musíte nějaké jezdce odmítat a jaká jsou pro vás nebo obecně kritéria jejich účasti?

Za prvé výkonnost. Za druhé se snažíme být diplomaté. Jezdí k nám fanoušci také z Maďarska, Rakouska, Slovinska, takže vždycky tu jednu pusinku musíme dát jejich jezdci, aby měli komu fandit. No a každé plochodrážní velmoci jako Velké Británii, Austrálii, Polsku přidělíme maximálně čtyři karty. Zkrátka to chceme tak, aby se do startovního pole vešlo co nejvíce národností. Držíme se čísla jedenáct, dvanáct.

close Jason Doyle, vítěz 70. ročníku Zlaté přilby města Pardubice. info Zdroj: Deník/Luboš Jeníček zoom_in Jason Doyle

Zlatá přilba je pro město zlatý důl

V posledních dvou letech vám s účastí výrazně pomáhá fakt, že se ve Svítkově jede dva dny před Zlatou finále mistrovství Evropy jednotlivců.

Nám se to povedlo v tom, že polský organizátor zjistil, když u nás udělá finále, tak má nejvyšší návštěvnost ze všech finále, které se kde jedou. Lidi, kteří sem jedou z okolních států si prodlouží víkend. Někteří pak jedou ještě v pondělí do Prahy na Tomíčkův memoriál. No a před tím jsme tady měli mistrovství světa juniorů, což bylo také přínosné. Junioři to byli pouze věkem. Jednalo se o profíky, kteří již nastupovali v nejprestižnějších evropských ligách. V obou případech jsem si vybral některé závodníky, kteří zůstali až do neděle na Zlatou. Tím pádem jsem je mohl finančně osekat, protože to měli za jednu cestu. Kdybyste slyšel moje diskuze s nimi. Teď mě hned vytanulo na mysli, jak jsem jednal s Nicky Pedersenem.

Povídejte.

Potkávali jsme se na Grand Prix a on na mě halekal: Erban, já chci vyhrát Zlatou přilbu. Ta mu říkám: Vyhrát chtít můžeš, ale musíš na ni přijet. Odvětil mi: Ty dáváš málo peněz. Já na to: Máš dvě možnosti. Být doma zadarmo, nebo přijet vyhrát Zlatou přilbu. Rozhodl se pro tu druhou. Můj bratránek Milan Špinka ho naložil na letišti v Praze a on mu celých sto kilometrů vyprávěl, jaký jsem hajzl, že nechci platit. Pak Přilbu vyhrál a skákal po mně jako blázen. Já mu povídám: Vidíš Nicki, to bylo keců… A furt jsme kamarádi.

Kolik stojí jeden ročník Zlaté přilby?

Kolem sedmi milionů. Jezdce stihnu stlačit tak do dvou.

Kdo se podílí na jejím financování a jakým dílem?

Hlavně sponzoři. Zaplaťpánbůh, že nám několik firem zachovává přízeň. Máme dobré výnosy z prodeje vstupenek. Divácká účast je vždycky pěkná. Dost nám pomáhá město i kraj. Druhým rokem také Národní sportovní agentura. I když první rok to byla chudobka. A měl bych k dobru jednu perličku.

Nenechte se pobízet.

Před tím se stalo, že mělo Zlatou přilbu pod sebou Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Ti nám dali na jeden ročník 264 000 korun. A když při vyúčtování zjistili, že je to pro ně prodělečná akce, tak jsme museli finanční příspěvek vrátit. Takže to bylo zbytečně moc papírů pro nic.

Jaký má Zlatá přilba zvuk za hranicemi a v které zemi nejvíce?

Všude. Velká Británie, Dánsko, Švédsko, Německo. Dokonce už i Polsko. Ale i mimo Evropu. V Austrálii i Novém Zélandu si vítězství ve Zlaté přilbě strašně cení, protože těch vítězů neměli tolik. Ivan Mauger jel v Pardubicích čtrnáctkrát a nevyhrál ani jednou. Tak mu pan Lejhanec udělal zmenšenou Zlatou přilbu, aby taky něco doma měl. A mohl bych ve výčtu pokračovat. Jednalo se o borce, který mimo Zlaté přilby vyhráli všechno.

A kde je v cizině největší divácký zájem o Zlatou přilbu?

V Německu. Nejvýmluvnější byl rok 1986, kdy sem dorazilo 11 000 Němců. Všichni číšníci z Pardubic za mnou chodili, ať pořádáme Přilbu třikrát do roka. Na své si přišly i lehké děvy. Vůbec za minulého režimu to byla taková show. Jezdci házeli z okna samolepky. Zápaďáci z toho měli hec a dole se málem ušlapaly děti. Přetahovaly se o každý úlovek. Říkám jednu věc. Zlatá přilba je pro infrastrukturu Pardubice po desetiletí zlatý důl. Němci sem přijedou v úterý a v pondělí město opouští. Bydlí tady, jedí i nakupují. Když to srovnávám s Velkou pardubickou, a to mám koně rád, přijedou lidi z Moravy. Mají svoji slivovici a klobásy. Spí v autobuse nebo pod širákem. Městu nedají vydělat.

O fanoušky se tedy bát nemusíte. Kolika kapacitní by musel být stadion ve Svítkově, aby ukojil všechny potřeby?

Máme kapacitu dvaceti tisíc. Myslím si, že to stačí. I v Polsku už se počet diváků snižuje. Stadion ve Wroclawi byl původně pro sedmdesát tisíc a dnes je pro sedmnáct. A bohatě to stačí. Pamatuji si, že v roce 1973 přišlo do Chorzowa na plochou dráhu sto deset tisíc diváků. No a při posledním Grand Prix jich tam dorazilo třicet tisíc.

close Václav Milík (ve žluté kombinéze) sice nebyl s druhým místem na Zlaté přilbě spokojený, ale diváci z něj šíleli. info Zdroj: Petr Makušev zoom_in Václav Milík (ve žluté kombinéze) sice nebyl v loňském ročníku s druhým místem na Zlaté přilbě spokojený, ale diváci z něj šíleli.

Špinkovi půjčil stroj, Milíka sponzoroval

Jezdí se někde ve světě o takovou trofej?

Ne, nikde. My jsme nejstarší a nejhodnotnější závod na ploché sráze na celém světě. Přilba má za sebou bouřlivou historii. Před válkou se objevily různé tahanice, a tak se jela naposledy v roce 1938. Pak se jela v roce 1947, 1949, 1951. Na deset let se musela odmlčet, protože soudruzi razili heslo, že do socialismu se pojede auty a ne na motorkách. Obětavostí místních pánů Mikuláška, Janeby, Kůrky, Kačera se uspořádaly tři ročníky na dostihovém závodišti. Jenže další plány zhatily tři smrtelné úrazy. Předseda Svazarmu generál Hruška prohlásil: Buď to dáte jinam, nebo je s Přilbou konec. Tak se upravil stadion ve Svítkově, který byl postaven v roce 1954. V roce 1964 se na něm jel první slavný závod.

Už jen podle vzhledu a designu ji chce mít každý doma. Není hezčí trofeje?

No to není. Je ojedinělá tím, že není putovní. Každý vítěz dostane originál domů.

A nestačí mu pouze jedna. Proč jsou mezi jezdci tací chamtivci?

Spíše než chamtivci to jsou ješitové. Doyle má doma tři, ale chce další. Mladá Štanclová si z něj dělá srandu, že její táta jich má pět. Když ten belík máte na hlavě, tak je to ocenění plochodrážního života. Nic většího není.

Na koho se mohou diváci letos těšit?

Přilbu máme zase dobře obsazenou. Přijede Doyle, Frick, Lidsey, Holder. To jsou Australani. Holder. i Doyle vyhráli Přilbu i mistrovství světa. Přijedou Angláni Ellis, Brennan. My nemůžeme jít s jezdeckou úrovní dolů.

A jdete ještě nahoru?

Já si myslím, že se to pořád zlepšuje. Přilba má svůj zvuk. Poláci si myslí, že jsou pupek plochodrážního světa, ale když ji vyhrál Dudek, tak byl oslavovaný pomalu jako národní hrdina.

Komu byste nejraději předal Zlatou přilbu?

Nejraději našemu. Doufám, že se trochu pochlapí a pojedou lépe než v průběhu dosavadní sezony. Ono v té konkurenci je to těžké a také o štěstí. Podívejte, Jirka Štancl, který má pět přileb, nikdy nebyl ve světovém finále lepší než desátý. A tady všechny mistry, kteří mu dávali na zadek, porážel. Protože jel ve své zemi o Zlatou přilbu.

A jaké to je pro Pardubáka vidět, že přilbu přebírá Pardubák?

To jsem zažil už v roce 1973 s bratránkem. Milan Špinka dokonce vyhrál na mé motorce. Už neměl na čem jet. Strejda za mnou přijel, že už nemá na čem jet, abych mu půjčil motorku. Viděl, že mi to jede a jeho kluk na ní vyhrál.

Ale to bylo něco než jako šéf Zlaté přilby. Jak jste se radoval z vítězství Václava Milíka.

No jéje. Vašek je taková moje srdcovka. Pomáhal jsem mu v začátcích kariéry. Tři roky jsem ho držel nad vodou, když jsem ho sponzoroval ze svých peněz. S jeho tátou jsme měli dvě přání, které jsme si dali jako předsevzetí. Uděláme z něj vítěze Zlaté přilby a mistra světa. To první se nám povedlo, ten mistr světa už se asi nepodaří. Vašek má teď trochu jiné myšlení. Na Přilbě mu stále věřím, ale na mistra světa už ne. Jedná se o seriál závodů a musí v nich být vepředu. V posledním závodě kvalifikace o Grand Prix postupují jen tři. To už je maso. Tam zůstávají jen ti, kteří po tom fakt dychtí.

Zakončeme povídání u jubilea. Připravujete k němu něco speciálního oproti „normálním“ ročníkům?

Pozvali jsme žijící vítěze Zlaté přilby. Rozeslali jsme pozvánky, tak čekáme, kdo přijede. Minimálně deset by se jich mohlo objevit. Mohu prozradit, že jsou mezi nimi Crump, Pedersen , Doncaster a především Ole Fundin. Devadesátiletý pán, který u nás vyhrál v roce 1967. To mě těší nejvíce.