Dráhový cyklista Jiří Daler (8. března 1940) byl prvním československým cyklistou, který vybojoval na olympijských hrách v roce 1964 zlatou medaili, a to ve stíhacím závodě jednotlivců. Proto také nechyběl minulý týden na prvním setkání olympioniků VČ a Kraje Vysočina v Živanicích.

S cyklistikou začínal jako šestnáctiletý dorostenec v oddíle Favorit Brno v roce 1957. Po olympijském triumfu v roce 1964 přešel do Dukly Brno. Před tím, v letech 1959 – 1961, působil v Dukle Pardubice, která patřila mezi úspěšné cyklistické oddíly v tehdejším Československu. Zde rozvinul svůj talent a když z Pardubic odcházel, byl z něj zakrátko již českoslovenký reprezentant. Prožil skvělou cyklistickou kariéru a v roce 1969 nahlédl do světa profesionální cyklistiky. Jezdil v barvách francouzské stáje Frimatic Viva de Gribaldi nejen na dráze, ale i na silnici. Po roce se však musel vrátit zpět a v Brně se pak věnoval trenérské práci.

Zlatá olympijská medaile v Tokiu byla pro Jiřího Dalera velkým sportovním zážitkem. Základy jeho sportovních úspěchů lze spatřovat i v jeho působení v Dukle Pardubice.

„Nastoupil jsem do Pardubic jako voják základní vojenské služby a mohl se jako „záklaďák“ věnovat cyklistice. V Pardubicích jsem prožil krásných 27 měsíců,“ vzpomíná Jiří Daler a přiznává, že ve městě perníku poznal řadu vynikajících cyklistů a také výbornou partu.

„Naše tréninkové výjezdy do Lázní Bohdaneč či na Přeloučsko si moc dobře pamatuji, stejně jako na betonovou klopenou dráhu městského stadionu. Na této dráze jsem se nazávodil do sytosti, občas jsem na ní i něco vyhrál. Musím však přiznat, že tato dráha byla dost těžká, ale mně vyhovovala, protože jsem měl v nohách velkou sílu,“ směje se při vzpomínkách Daler.

Pamatujete si ještě svoje tréninkové partnery v Pardubicích?
„Byli to především Molnár a Staněk, velkou osobností byl pardubický Machek, stříbrný medailista z australského Melbourne. Já si tehdy strašně přál v Pardubicích zůstat, ale bohužel si mně nevybrali a já z toho byl moc smutný. Na druhou stranu jsem zde prožil nádherný kus svého života a myslím, že jsem dobře využil podmínek, které zde pro cyklistiku byly. Získal jsem zde základ pro budoucí sportovní kariéru,“ hodnotí svoje cyklistické začátky v Dukle Pardubice.

Když jste byl nominovan na olympiádu do japonského Tokia, jel jste tam s nadějí na jednu z medailí?
„V koutku duše jsem v úspěch doufal, ale nominaci jsem považoval za velké štěstí a v hlavě převládala myšlenka, že musím dokázat, že moje nominace nebyla nějakým omylem. Mojí velkou devízou byla výborná příprava a hlavně důvěra ve vlastní síly. Do olympiády v Tokiu jsem měl už za sebou tři mistrovství světa, nebyl jsem tudíž úplný nováček. Na světovém šampionátu v Paříži, který se konal v roce 1964 ještě před Tokiem, jsem dokonce skončil třetí. To byl tehdy velký úspěch, moje první medaile. To mně před olympiádou hodně povzbudilo. Těšil jsem se také, že uvidím kus světa. Tokio – to však byla tehdy nepředstavitelná dálka. Na cestě jsme měli asi jedenáct mezipřistání. Byl to ale tehdy nesmírný zážitek. Byl jsem v ohromné pohodě a pak přišlo zmíněné zlato. Fascinovalo mně japonské prostředí, byli jsme pro ně exoti z Evropy, ale bylo to hezké,“ míní Daler.

Jak se slavný cyklista dívá na vývoj vybavení závodnických kol?
„Dnes to je úplně něco jiného, to se nedá ani srovnat. Nad tehdejšími bicykly by současná generace ohrnula nos a nejde jen o kola, jejich vybavení, ale i o ustrojení, stravovací režim, nápoje, tréninkové metody, prostě dnes je to již zcela o něčem jiném. Ale každá doba má svoje a my si to tehdy ohromně užili.

Jak jste prožil konec sportovní kariéry?
„ Rok jsem jezdil ve Francii u profesionálů, to bylo velké štěstí a obrovská škola, ale bohužel již po roce jsem však byl povolán zpět,“ zalitoval slavný olympionik, který významně proslavil československou cyklistiku. Svoje zkušenosti pak zužitkoval v trenérské práci v Dukle Brno, kde žije dodnes.

Vizitka úspěchů
1964: OH, Tokio (Japonsko), jednotlivci, stíhací závod, 1. místo
1964: MS, Paříž (Francie), jednotlivci, stíhací závod, 3. místo
1965: MS, San Sebastian (Španělsko), družstva, stíhací závod), 3. místo
1966: MS, Frankfurt n. M. (Německo), stíhací závod, 2. místo
1967: MS, Amsterdam (Holandsko), stíhací závod, 3. místo
1967: Mexiko, 4 km, 4:45,94, světový rekord
1967: Mexiko, 5 km, 6:05,64, světový rekord