Zrál jako víno. V prvním zápase se tento černý kůň 86. ročníku Pardubické juniorky nadřel jako mezek. V semifinále podal nejlepší výkon a ve finálovém souboji nervů JAKUB FILIPSKÝ zdolal ve dvou setech (6:3, 6:1) Davida Poljaka. Vítězstvím na prestižním podniku si splnil sen…

Finále mělo být dlouhou bitvou. První gam tento předpoklad předznamenal, ovšem pak se zrodila vaše poměrně hladká výhra. Jak jste to viděl vy?
Hladká možná ve výsledkové listině.  Jinak se jednalo o těžký zápas. Hlavně v prvním setu, kdy jsem obracel nepříznivý stav. Nakonec soupeř dělal více chyb než já a z toho jsem po celé utkání těžil.

V první sadě to vypadalo, že je pro vás oba za trest jít na podání. Jak si vysvětlujete takové množství promarněných gamů při vlastním servisu?

To je jednoduché vysvětlení. Oba jsme byli nervozní. Vždyť v předchozím průběhu turnaje jsme podávali velice dobře. Zdá se, že jsem se lépe vyrovnal s finálovým tlakem.

V tomto utkání se ukázala výhoda antuky. Na pomalejším povrchu se dá ztráta podání vykompenzovat, souhlasíte?

Ano, je tomu přesně tak. Navíc antuka je můj oblíbený povrch. Naopak hernímu stylu Davida patrně moc nevyhovuje. Takže jsem měl i výhodu povrchu.

V prvním setu jste třikrát vyhrál gam, kdy jste prohrával 15:40. Nervozitu nahradila psychická odolnost?

(úsměv) Říkal jsem si, že horší už to být nemůže, že to ještě zkusím. A vždy to vyšlo. Nutnou podotknout, že s notnou dávkou štěstí.

Dvakrát k této situaci došlo v době, kdy jste obracel z 1:2 na 4:2. Skoro to vypadalo, že to děláte naschvál…

Ne, to ne. To jsem celý já. Stává se mi to hodně často. Moje kariéra je tím už trochu pověstná (směje se).

Druhý set už byl hladší záležitostí. Udál se zlomový moment za stavu 2:1, kdy jste si přes několik shod udržel servis a soupeři odskočil?

Vnímám to stejně. V tomto okamžiku se utkání definitivně zlomilo na mojí stranu. Měl jsem pocit, že David zlepšil první servis, tak bylo hodně důležité udržet své podání. To se podařilo a pak už odpadl.

Juniorku jste vyhrál na třetí pokus. Co pro vás triumf znamená?

Co na to Gabriela Potůčková

V klidu, bez nějakých velkých řečí a okázalých gest. GABRIELA PANTŮČKOVÁ kráčela za triumfem na Pardubické juniorce jako stroj. Dominiku Paterovou zničila 6:2 a 6:0. Diváci, kteří přišli o pár minut později, viděli jen vítězné míče této prostějovské tenistky.
„Pro mě je to ohromný úspěch. Byl to pro mě poslední juniorský turnaj a moc jsem tady chtěla vyhrát," radovala se sympatická tenistka.
Dá se říci, že až do semifinále procházela turnajem jako nůž máslem. V něm ale podstoupila nervydrásající bitvu s Kolodziejovou. Fanoušci bílého sportu mluvili o tomto zápase jako o předčasném finále. Asi měli pravdu…

Jeden by řekl, že finále bude nejtěžším zápasem na turnaji. Dnes to ale tak úplně neplatilo, co říkáte?
Také jsem čekala dřinu, měla to být bitva první a druhé nasazené. Bála jsem se, že budu nervózní, ale nakonec se mi podařilo zápas zvládnout.

Hned v prvním gamu jste ale ztratila podání. Co se v té chvíli odehrávalo v hlavě?

To nebyla tragédie, šlo jenom o začátek zápasu, říkala jsem si, že to půjde.

Prezentovala jste se jako stroj bez velkých emocí, který všechno vrátí. Sedí tahle charakteristika?
(usmívá se) To je přesně moje hra. Snažím se všechno vrátit zpátky a hlavně si udržet v pořádku hlavu.  Vím, že bych měla být ještě aktivnější.

Když se na druhé straně Dominika Paterová vztekala, byla to pro vás i odměna, že svoji  práci děláte dobře?
Hlavně jsem se chtěla soustředit na sebe a můj výkon. Ale je pravda, že tohle mi taky trochu pomohlo.

Paterová se vás snažila rozhodit přivoláním lékaře, vysokými míči… Nebylo náročné při tom všem udržet čistou hlavu?
Zkoušela to, ale jsem na na podobné věci zvyklá. Přeci jen už za sebou pár turnajů mám. Snažila jsem se na ty věci okolo radši moc nemyslet.

Co máte v plánu dál?

Čekají mě už jenom ženské turnaje. Vím, že začátek bude těžký, ale  už jsem si pár velkých turnajů zahrála, tak snad to půjde rychle.

Může vám vítězství na Pardubické juniorce teď otevřít nějaké další dveře?

Pořád je to turnaj s obrovským renomé a tradicí. Pro mě má tohle vítězství obrovskou cenu, moc si ho vážím.