Autoškola má oproti jiným obdobným zařízením tu výhodu, že vozíčkářům poskytuje rovněž ubytování se zajištěním celodenního stravování a své prostory má upravené pro bezbariérový pohyb.

„Bez řidičáku jsme stále závislí na druhé osobě. Po získání řidičského oprávnění budu opravdu samostatný,“ říká jeden z vozíčkářů, který studuje v Jánských Lázních a bydlí v Pardubicích.

Letos jde podle majitele autoškoly Pavla Pemla v pořadí již o třetí kurz, kterého se tentokrát účastní sedm handicapovaných. Od roku 2003, kdy se autoškola začala specializovat na tělesně postižené, zde získalo řidičský průkaz již 53 lidí. Není bez zajímavosti, že letos šlo poprvé i o dva cizince. Patnáctidenní pobyt v Přelouči absolvovali dva vozíčkáři z Německa.

Dívka z vozíku: Auto mi dá mnohem větší nezávislost

Sedm handicapovaných z celé České republiky včera v přeloučské autoškole Pavla Pemla složilo řidičské zkoušky. Autoškola se jako jedna z mála specializuje na postižené a nabízí jim během intenzivní výuky a zkoušek i odpovídající zázemí.

Patnáctidenní kurz absolvovala také třiadvacetiletá Tereza Wolfová z Dobřenic. Možnost sama řídit motorové vozidlo jí přinese především větší pocit nezávislosti. „Řídila jsem už párkrát předtím, než jsem sem šla, takže se mi jezdilo dobře,“ hodnotí dvoutýdenní výuku, která pochopitelně obnášela i jízdy za plného provozu. „Akorát jsem měla hrůzu – protože jsem nechtěla řízení na ruce – jestli to vůbec zvládnu na nohy. Ale nakonec jsem to dokázala.“

Tereza Wolfová, která je dvanáct let upoutána na vozík, bude řídit Nissan Micra bez speciálních úprav. Automobil se jí bude hodit i pro dopravu do práce, protože pracuje jako nehtařka v jednom ze studií v centru Pardubic.

„Přinese mi to do jisté míry větší samostatnost, nezávislost na někom jiném. Doposud když jsem chtěla někam jít – bydlíme dvacet kilometrů od Hradce Králové i od Pardubic – musela jsem si někomu říct. Ten někdo – aby se nejelo zbytečně – tam musel čekat. Takhle je to pro mne jednodušší, že nemusím přemýšlet, jestli můžu, nebo ne. Prostě když budu chtít, tak se rozhodnu a pojedu,“ popisuje svobodu, které se jí nyní dostane coby čerstvé řidičce.

Podobně jsou na tom i další účastníci kurzu, když hovoří o hlavní výhodě řidičského oprávnění. A tou je nezávislost na druhých a svoboda. Autoškolou Pavla Pemla, která jako jediná v zemi zajišťuje pro postižené přímo ve svém sídle i ubytování, stravování a na přání také přestavby vozidel, prošlo od roku 2002 čtyřiapadesát uchazečů o řidičák. Všichni prospěli. Počty lidí s handicapem jsou však limitovány jejich finančními možnostmi. „Podle mého názoru je to hodně málo, protože mnoho postižených bohužel nedosáhne na částku patnácti a půl tisíce korun, kolik kurz stojí,“ říká Pavel Peml. „Žádostí handicapovaných tady v autoškole máme hodně, ale čekají, až si seženou peníze.“

S více než půlstovkou řidičů s handicapem, kteří si v této přeloučské autoškole již úspěšně „vyjezdili“ řidičské oprávnění, udržuje Pavel Peml kontakty i nadále. Neví přitom o případu, že by se některý z nich dostal do nějaké dopravní kolize.

Informace o vozíčkářích z Německa najdete ZDE.