Jak prožívá koronakrizi herec Lukáš Hejlík? Vařím si a peču chleba, říká

Bedlivě tak nyní sleduje, jak tato zařízení ustojí současnou situaci, kdy musela kvůli koronavirovým opatřením zavřít. Jak vidí další budoucnost české gastroscény, prozradil Lukáš Hejlík v rozhovoru pro Deník.

Projíždíte bistra, restaurace a kavárny křížem krážem celou republikou. Se svou Gastromapou jste takovým jejich ambasadorem. Jak vnímáte situaci, ve které se nyní nacházejí?
To docela souhlasí, ale ani já se teď bohužel nehýbu a stagnuju stejně jako celá země. Ale zároveň z té pozice, jak říkáte „ambasadora“, mě ta situace strašně mrzí a cokoliv můžu, tak teď dělám proto, aby se po té krizi všichni co nejdříve vzchopili. Takže lidem, kteří mě sledují, připomínám, co kdo dělá, jak teď kdo bojuje. Aby jim pak právě tito lidé mohli pomoci, až vše zase začne fungovat. Protože zákazníci budou ti, kdo rozhodnou, jestli ty podniky budou dál žít, nebo ne.

Kašpárek, Pohlreich a spol. píší vládě: Restaurace a kavárny jsou v ohrožení

Mezi majiteli těch podniků už máte dost těch, se kterými se znáte lépe, komunikujete s nimi pravidelně. Co by teď potřebovali za pomoc? Co nejčastěji říkají?
Je pravda, že s některými provozovateli jsem v užším kontaktu. Jeden svůj podcast jsem proto věnoval těmto zařízením a současné krizi, kde mluví zástupci asi dvaceti podniků, a je z toho vidět, že každý bojuje po svém a snaží se nevypadnout z povědomí lidí. Je až překvapivé, co všechno jsou ty podniky ve stavu nouze schopné vymyslet. Od humanitární činnosti, kdy rozváží kafe a obědy třeba pro zdravotníky, po nějaký svůj vlastní rozvoz jídel na objednávku. Ale jsou i skupiny, které spojily své síly dohromady.

Zdroj: DeníkCo to znamená konkrétně, že některé podniky bojují o přežití společně?
Například v Moravskoslezském kraji se spojilo několik podniků kolem řeznictví U Bobra a zprovoznilo spřátelenou rozvozovou službu nakupnakliku.cz. To stejné je v Brně, kde vznikl projekt lidizbaru.cz, za kterým stojí parta z pěti vyhlášených brněnských barů. A tyhle party vymyslely rozvoz potravin od svých dodavatelů, ze kterých teď nemůžou vařit, ale za jejichž kvalitu ručí. A tak mají po dobu nečinnosti práci, která má smysl a ještě pomáhají i svým dodavatelům s odbytem.

Jak jste uvedl, tak se s tím mnozí vypořádávají po svém rozváží jídlo na objednávku, ale třeba vaří seniorům či zdravotníkům. Je to tedy cesta, která by mohla inspirovat ostatní, aby se udrželi?
Já teď na Gastromapě objevuji další a další případy těch bojujících podniků. Jde jim o to zůstat v povědomí lidí jakoukoliv aktivitou, něco dělat i teď a nestagnovat. Když někdo pomáhá a bojuje v rámci všech současných hygienických nařízení, tak to působí dobře je to ten nejpozitivnější marketing, kterého mohl daný podnik dosáhnout, a musí pak jen věřit, že ho za to lidi nenechají ve štychu. Ale neříkám, že je to nutnost. Někdo chce raději zůstat doma a čekat tím také ve výsledku pomáhá veškerým opatřením a celkové karanténě, která je nyní potřeba.

Pivovary bojují kvůli karanténě o přežití. Záchrannou ruku podávají sami lidé

Když tu současnou situaci v restauracích, bistrech a kavárnách dennodenně sledujete, myslíte, že to současná gastroscéna, která šla v posledních letech výrazně nahoru, přežije?
Určitě to přežije! Většina těch podniků, které do toho nastoupily s nějakým nasazením a odhodláním, a kterým se dařilo, tu situaci zvládne. Oni přesně vědí, že mají zákazníky, kterým by chyběly. Ale určitě to i odloučí spoustu podniků, které byly na nějakém pokraji a přemítaly, jestli vůbec pokračovat. Tak ty teď myslím dostaly jasný impuls. Určitě se tedy gastroscéna pročistí, a navíc se trochu ujasní vztahy mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci. Takže ta současná kritická situace nakonec přinese i něco dobrého.

Až všechny ty koronavirové opatření skončí a hospůdky a restaurace zase otevřou, bude to ještě velký boj dostat zákazníky zpět?
Hlavně podniky, které teď byly závislé především na hostech z ciziny, to budou mít těžké a budou muset o zákazníky zabojovat. Budou muset najít jinou strategii, jak oslovovat více českých zákazníků. Což ale neznamená vůbec nic špatného, protože kdo by pohrdal českým hostem. Ale pro restaurace v Praze postavené na zahraničním turismu to bude těžké, zvlášť v uličkách, kde to byl jen samý cizinec. Na druhou stranu i tyto podniky to můžou začít dělat jinak a pořádně a najít si nové české hosty.

Popište ještě těm, kdo to neznají, jak vlastně funguje váš už zmíněný projekt Gastromapa Lukáše Hejlíka?
Zcela upřímně to funguje tak, že já se na svých pracovních cestách s divadlem po celé republice vždy, když mám hlad a čas, podívám do svých tipů, kam zajít na jídlo. Nikomu to předem neříkám, zajdu tam, něco si objednám, všechno to vyfotím, sním a zaplatím si to! A pak o tom napíšu na svůj Facebook a zařazuji to do své aplikace Gastromapa Lukáše Hejlíka, kterou má nyní asi 140 tisíc lidí. A ze všech těch svých příspěvků jsem také vybral ty nejlepší a udělal knihu 365 tipů kam zajít, za které dám ruku do ohně.

Závěrem se zeptám, jak současnou situaci prožívá Lukáš Hejlík, který teď nejezdí s divadlem a dalšími projekty po republice, nenavštěvuje a neobjevuje nová bistra a kavárny? Jak to zvládáte vy osobně?
Je to zatím moje nejkrásnější, nejklidnější a zároveň nejdražší dovolená, co jsem kdy měl. Jsme s rodinou převážně na chalupě na Vysočině a je to vlastně hezké, i když jsem musel zrušit přibližně sto padesát představení a odpadlo mi strašně moc moderování.

Ministerstvo zveřejnilo žádost na ošetřovné pro živnostníky. Kdo může žádat?

A jak jste teď na tom s jídlem, když jsou restaurace zavřené? Recenzujete stovky podniků, ale umíte si i sám pro sebe a pro rodinu něco dobrého uvařit?
Jasně, že umím vařit, na chalupě si teď pečeme i chleba. Však taky jedna z mých aktivit je projekt Gastrokroužek, kde se potkáváme na neobvyklých místech se známými a vaříme na různá témata. Kromě toho, že to je sranda, z toho vznikají i inspirující recepty. Vznikla z toho i kuchařka nazvaná Spojilo nás jídlo. A teď jsme udělali menu s hashtagem na sociální sítě #varimevkarantene. Tam je série asi dvanácti receptů vycházejících z toho, co nám ještě zbylo ve spíži a co je přitom dobré a poctivé jídlo.